Článek
Bývalý ruský špion Arťom Zinčenko si připsal jedno historické prvenství. Stal se vůbec prvním nepřátelským špionem, který se rozhodl vrátit do země, jež ho uvěznila. Za lidmi, kteří ho zajali a posléze propustili.
Zinčenkův příběh, který je plný nečekaných zvratů, přinesl server Yahoo News, jehož novinář se s bývalým špionem osobně setkal.
Arťom Zinčenko působil jako špion ruské vojenské rozvědky GRU. V roce 2017 byl zatčen estonskou vnitřní bezpečnostní službou a následně odsouzen k pěti letům vězení za špionáž Estonska a jeho spojenců ze Severoatlantické aliance.
Ve vězení ale nakonec příliš dlouho nepobyl. V únoru 2018 se v rámci ostře sledované výměny vězňů na estonsko-ruských hranicích vrátil zpátky do Ruska. Do Estonska místo něj zamířil tamní podnikatel Raivo Susi, který si v Rusku odpykával dvanáctiletý trest odnětí svobody.
Zinčenko byl však v rodné zemi po zkušenostech z Estonska nespokojený. Zemi, jež ho věznila za to, že v ní prováděl špionáž, nakonec požádal o politický azyl. S žádostí o pomoc se přitom obrátil přímo na muže, který ho tehdy zatkl; na šéfa estonské kontrarozvědky Aleksandera Tootse.
Rozhovor o Chersonu
„Rodiče dnes dostali pomoc od vojáků, jinak ale nemají elektřinu ani plyn, vodu berou z Dněpru a topit nemohou,“ líčí autorka deníku z okupovaného Chersonu. V rozhovoru mluví i o tom, jak prožívala osvobození svého rodného města.
Za rozhodnutím zběhnout stála podle pětatřicetiletého Zinčenka nespokojenost se sílící brutalitou Ruska doma i v zahraničí, ale také lidskost, se kterou k němu Estonsko – navzdory tomu, že byl nástrojem nepřítele – přistupovalo.
Impulzem pro odchod byla Zinčenkovi údajně válka, kterou Rusko koncem února rozpoutalo na Ukrajině. „Je to ten nejhorší scénář, který si vůbec dokážu představit. A to nejen proto, že tam žijí moji příbuzní, ale i kvůli obrovskému počtu nevinných obětí,“ vysvětluje bývalý ruský agent.
Zinčenko se zemi rozhodl opustit ještě předtím, než ruský prezident Vladimir Putin 21. září vyhlásil všeobecnou mobilizaci. O tom, že Rusko opustil, ovšem dosud neinformovala ani jedna ze stran.
Podle serveru Yahoo News to svědčí o tom, že tato skutečnost je pro Kreml velmi znepokojivá a ponižující. Vypovídá také o tom, že moc ruského špionážního aparátu během války na Ukrajině oslabila, jak nedávno naznačovali britští zpravodajci.
Špionážní schopnosti Ruska utrpěly od začátku války na Ukrajině „významnou strategickou ránu“, uvedl ve své výroční zprávě o bezpečnostních hrozbách šéf britské rozvědky MI5 Ken McCallum. Západní země v rámci protiruských sankcí vyhostily na 400 zaměstnanců ruských ambasád.
Zinčenko se domnívá, že ruská rozvědka v současné době nemá páky ani na to, monitorovat činnosti svých členů. „Nejsem si jistý, jestli byli schopni někoho po zahájení takzvané speciální vojenské operace odhalit. Takže si nemyslím, že by měli v plánu mě hledat,“ vysvětluje.
Násilné přesuny do Ruska
Ruské úřady nuceně přesouvaly a deportovaly ukrajinské civilisty na ruské území. Ve své zprávě to uvedla lidskoprávní organizace Amnesty International (AI). Podle AI se jednání Ruska rovná válečnému zločinu.
Demonstrace za Navalného a pak válka
Poté, co se Zinčenko v roce 2018 vrátil z estonského zajetí, si uvědomil, že v rodné zemi už nemůže zůstat. „Všechno se dramaticky změnilo,“ vysvětluje bývalý agent s odkazem na postupné utahování šroubů v Kremlu. Putinův režim se podle něj přerodil do „bezohledné, nostalgické a imperialistické diktatury“, píše Rádio Svoboda.
Spolu se svou ženou a dětmi se Zinčenko v minulém roce účastnil protestů na podporu ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného, který si nyní v Rusku odpykává několikaletý trest odnětí svobody. Ruské orgány ho zadržely, když se vracel z Německa, kde se zotavoval z následků otravy bojovou jedovatou látkou ze skupiny novičok, kterou utrpěl v Rusku. Navalnyj otravu přičítá ruské tajné službě FSB a přímo prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Zinčenko popisuje, jaký měl tehdy strach z toho, že ho na demonstracích na podporu Navalného zachytí pouliční kamery a na jeho dveře brzy zaklepe policie. To se ovšem nakonec nestalo. Místo policejní výzvy přišla válka. A spolu s ní i jeho definitivní rozhodnutí Rusko opustit.
„Samozřejmě chci, aby Rusko bylo součástí světa, ale s tímto režimem nevidím v této zemi jinou budoucnost než tu, která připomíná Severní Koreu. Nevím, jestli je to v Americe možné, ale prezident se sám rozhodl zahájit válku. Myslím, že by mu to některé instituce neměly dovolit,“ tvrdí Zinčenko.
Členka Pussy Riot popsala, co čeká americkou basketbalistku
Marija Aljochinová, členka protirežimní ruské hudební skupiny Pussy Riot, poskytuje relevantní pohled na podmínky v ruských trestaneckých koloniích, kde by měla Američanka Brittney Grinerová strávit devět let ve vězení.
Důležitou roli v rozhodování také sehrála Zinčenkova zkušenost s estonskou demokracií a právním státem, ale také s lidským přístupem, kterého se mu v zemi dostalo.
„Víte, před svým procesem i během něj jsem viděl, že tu právo funguje mnohem lépe než v Rusku. Během mé situace mi Estonci řekli, že nechtějí zničit můj život nebo podnikání. Vysvětlili mi, že se jedná o soupeření mezi zpravodajskými službami, a já jsem se ocitl uprostřed toho všeho,“ líčí Zinčenko.
Jak se Zinčenko stal špionem
Zinčenko se do služeb Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské Federace, tedy vojenské rozvědky, dostal v roce 2009, když studoval ekonomiku na Polytechnické univerzitě v Petrohradě. I když se nestal přímo důstojníkem GRU, prošel řádným zpravodajským školením.
Estonsko začal navštěvovat v roce 2009. V roce 2012 začal podnikat v oblasti velkoobchodního prodeje kočárků a dalšího dětského zboží směrem do Ruska. V roce 2013 získal v Estonsku povolení k pobytu.
Mezi lety 2013–2017 údajně v Estonsku shromažďoval informace o objektech, které slouží k obraně státu, a o dalších životně důležitých službách, píše server Atlas News. Měl také monitorovat rozmístění vojenské techniky obranných sil Estonska a jeho spojenců. Působil zejména v hlavním městě Tallinu, podle potřeby ale operoval také v dalších oblastech země. Sbíral informace, pořizoval fotografie a schraňoval nejrůznější předměty.
Získané informace pak předával vojenské rozvědce, ať už prostřednictvím komunikačních kanálů, nebo během návštěv Petrohradu. Za své úsilí nepožadoval finanční odměnu, ale v mnoha ohledech jednal v zájmu Ruska, napsal v roce 2017, kdy Zinčenka zadrželi, estonský deník Postimees.
„Jeho činnost byla poměrně rozsáhlá. Počet objektů, které prozkoumal, byl impozantní,“ uvedla poté, co Zinčenka v roce 2017 odhalili, estonská státní zástupkyně Inna Omblerová.
Svého zapojení do ruské špionáže Zinčenko zpětně lituje a z rozhodnutí viní mladickou nerozvážnost. „Lidé, kteří o něčem takovém uvažují, by si to měli rozmyslet ne dvakrát, ale desetkrát,“ říká. „Mám štěstí. Dostal jsem jen pět let. Mohlo to být mnohem horší,“ shrnuje Zinčenko.
