Byl to i dobrý rok. Vakcína na malárii, kyslík na Marsu, ožila Temže i ABBA

V letošním roce bylo jen málo měsíců, kdy by všechna témata na titulních stranách novin a zpravodajských webů neválcovalo jedno jediné - pandemie covidu-19. Přesto to byl i rok zpráv, z nichž některé by mohly mít zásadní vliv na zlepšení lidských životů v letech následujících.

Seznam Zprávy vybraly několik pozitivních zpráv, které přinesl rok 2021. Některé mají velký význam, jiné méně a některé jsou možná spíš k pousmání.

Žádná ze zpráv na seznamu se netýká koronaviru, byť je samozřejmě dobře, s jakou rychlostí se podařilo dokončit několik účinných vakcín i slibných léků proti covidu-19 a jak se miliardy lidí nechávají očkovat, aby ochránily nejen sebe, ale především ostatní. Určitě bude ale osvěžující na chvíli na pandemii zapomenout.

Životy desítek tisíc dětí by mohly zachránit první vakcíny proti malárii. Světová zdravotnická organizace (WHO) v říjnu doporučila širší využití přípravku Mosquirix od britské společnosti GlaxoSmithKline. Její účinnost se prokázala v pilotním programu, díky němuž vakcínu dostalo na 800 tisíc dětí v Ghaně, Keni a Malawi.

Tato vakcína sice zatím nedosahuje účinnosti 75 %, což je cíl WHO, ale to by brzy mohla změnit její modifikovaná verze, kterou rok na dětech v Burkině Faso testoval tým z Jennerova institutu při Oxfordské univerzitě.

Vakcína se podává ve čtyřech dávkách, což matky, které samy do styku s malárií přišly, u svých ratolestí ochotně podstupovaly a docházely na další kola vakcinace. Výsledkem pak byla 77% účinnost u skupiny s větším množstvím zesilující látky a 74% účinnost u skupiny s nižším množstvím.

Malárie si každoročně připisuje asi půl milionu obětí. V roce 2020 podle WHO usmrtila dokonce 627 000 lidí a asi 241 milionů se jí nakazilo. Velkým problémem je zejména v subsaharské Africe, a to převážně u malých dětí. Naopak k dobrým zprávám letošního roku bezesporu patří to, že Čína byla po sedmdesátiletém úsilí prohlášena za zemi bez malárie.

Další možný průlom z lékařského prostředí má na svědomí tým pod vedením českého lékaře Martina Tolara. Neurolog žijící ve Spojených státech se svou firmou Alzheon vyvíjí pilulku proti Alzheimerově chorobě, která dosud na trhu chybí.

„Máme lék, který v podstatě zabraňuje formování toxinu, který za chorobou stojí. V mozku existuje protein, který se jmenuje amyloid a ten je velice důležitý, je to základní ochrana proti poškození mozku nebo proti infekci. Problém ale nastává, když lidé stárnou a nejsou schopni mozek od amyloidu čistit. Začne se dostávat do formy, které se říká oligomer a který je toxický,“ vysvětlil Tolar v květnovém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Tolarův tým teď zároveň ve spolupráci s pražským Ústavem organické chemie a biochemie vyvíjí diagnostický test, který by umožnil ještě, než se objeví první příznaky, chorobu odhalit. Díky tomu by mohli pacienti lék dostávat preventivně. „V průměru trvá 20 let, než se mozek poškodí do té míry, že se začínají projevovat klinické příznaky,“ řekl Tolar.

Robotický průzkumník Perseverance americké vesmírné agentury NASA poprvé vyrobil na Marsu kyslík. Rover rozštěpil oxid uhličitý odebraný z atmosféry Rudé planety na kyslík a uhlík. CO2 tvoří až 96 procent atmosféry Marsu. Při první zkoušce vzniklo pět gramů kyslíku, což by astronautovi při běžné aktivitě stačilo na deset minut dýchání.

„Byl to první klíčový pokus vyrobit z oxidu uhličitého kyslík na Marsu,“ uvedl Jim Reuter z NASA. V plném režimu by zařízení mohlo vyrábět až deset gramů kyslíku za hodinu. Kyslík není důležitý jenom pro pobyt astronautů, ale také pro to, aby se lidští průzkumníci vůbec mohli vrátit zpět. Případný start rakety se bez něj neobejde.

Mezi nejdůležitější zprávy klimatického summitu v Glasgow patří omezení emisí metanu. Tento plyn je mnohem silnější znečišťovatel ovzduší než oxid uhličitý. Pakt ze Skotska sice není právně vymahatelný a nepřidaly se k němu největší producenti metanu (Čína, Rusko a Indie), navzdory tomu by podle vědeckých propočtů metanová dohoda mohla světu pomoci vyhnout se oteplení o 0,3 stupně Celsia do roku 2040.

Velká očekávání od Glasgow panovala, co se týče využívání uhlí. Vyjednávání dohody v této oblasti se kvůli sporům protáhlo. Formulace závazku byla pod tlakem Číny a Indie na poslední chvíli oslabena a namísto původně navrhovaného naprostého zavržení uhlí hovoří jen o „odklonu“.

I to je ale pokrok. „Důležité je, že jsou tam uhlí nebo třeba i fosilní dotace vůbec zmíněny. A to vůbec poprvé v dokumentu takové důležitosti. Znamená to, že do budoucna se otevírají dveře třeba tomu, aby se v závěrečném dokumentu objevila ropa. Jakmile se tam taková slova jednou objeví, začne fungovat precedens a nejde to vrátit zpátky,“ prohlásil v rozhovoru pro Seznam Zprávy britský novinář zaměřující se na klima Leo Hickman.

Raúl Castro v dubnu rezignoval na post prvního tajemníka Komunistické strany Kuby, čímž skončilo dlouhé období, celých 62 let, kdy o dění na někdejším „ostrově svobody“ rozhodovala takřka výlučně rodina Castrových. Raúlův bratr Fidel odstoupil už v roce 2011.

„Nic, nic, nic mě k tomuto rozhodnutí nenutilo,“ komentoval své rozhodnutí Raúl Castro. „Cítím, že jsem splnil svou misi a pevně věřím v budoucnost naší otčiny.“ Castro nicméně odešel v době, kdy Kubu trápí ekonomická krize vyvolaná nejen koronavirovou pandemií, v jejímž důsledku se zhroutil cestovní ruch, ale i americkými sankcemi a reformami prosazovanými samotnou kubánskou vládou.

Můžeme vcelku úspěšně pochybovat o tom, jestli je skutečně konec Castrových pro Kubu tak dobrá zpráva, protože nový první tajemník Miguel Díaz-Canel, který se už předtím stal i prezidentem, pokračuje v politice nastolené svými předchůdci, včetně věznění odpůrců nebo protiamerické rétoriky.

Přinejmenším v symbolické rovině jde ale o důležitý krok. Nový vůdce už se nemůže spoléhat na populární jméno a odkaz kubánské revoluce, která řadě Kubánců alespoň zpočátku přinesla pozitivní změny. Zároveň by strana bez Castra ve vedení mohla být otevřenější k myšlence, že většina Kubánců už dávno nesdílí její hodnoty. Dříve nebo později k tomu musí dojít, jak agentuře AFP řekl kubánský ekonom Pavel Vidal.

Pandemie lidskoprávní situaci ve světě nijak nepřispěla. Přesto letos pozornost světa ulpěla zejména na čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, která se stala ústředním tématem i vzhledem k přípravám zimních olympijských her v Pekingu. Otevřela se otázka podezření Číny z páchání genocidy a nucených prací, což Peking dlouhodobě odmítá.

Kolotoč rozjely Spojené státy. Méně než 24 hodin před koncem ve funkci ministr zahraničí Mike Pompeo prohlásil, že Čína „pokračuje“ v genocidě proti ujgurským muslimům v Sin-ťiangu. S těmito slovy souhlasil i jeho nástupce Antony Blinken. V únoru označil slovem genocida nakládání s Ujgury také kanadský parlament.

Evropa nezůstala pozadu dlouho. Přibližně ve stejnou dobu jako Kanada schválil nizozemský parlament právně nezávazné usnesení, které říká, že menšina muslimských Ujgurů v Číně čelí genocidě. Šlo o první takové usnesení odhlasované parlamentem evropské země. „V Číně dochází ke genocidě na ujgurské menšině,“ konstatuje schválený text. Neříká však nic o tom, že by za genocidou stála čínská vláda. V dubnu se s obdobným prohlášením přidala britská Dolní sněmovna.

Američané v odsuzování dění v Sin-ťiangu v průběhu roku pokračovali. Březnová zpráva o genocidě mluvila o tom, že se Čína dopouští na Ujgurech a příslušnících dalších etnických menšin zneužívání, včetně znásilnění, nucené sterilizace, nucených potratů, mučení a nucených prací.

V prosinci Sněmovna reprezentantů schválila konečnou verzi zákona, který kvůli používání nucených prací zakazuje veškerý dovoz ze Sin-ťiangu. Dle některých expertů však tyto kroky mohou život Ujgurům značně znepříjemnit.

Je to sice zároveň ekonomická katastrofa s výsledným účtem ve výši stovek miliard korun, ale dokážete si představit, co by se stalo, kdyby loď Ever Given v Suezském průplavu zůstala déle nebo dokonce vůbec neodplula?

Podle dostupných informací kanálem propluje denně kolem 12 procent světového obchodu a průměrně 52 nákladních lodí. Jeho kapacita je však celkem až 106 lodí denně. Krátce po zablokování průplavu gigantickou lodí začali rejdaři přesměrovávat lodě kolem Afriky přes Mys Dobré naděje, což cestu prodloužilo přibližně o 10 dní.

Že obrovská kontejnerová loď nakonec v březnu blokovala provoz Suezského průplavu „jenom“ 6 dní, je bezpochyby úspěch. Vzpomeňte si, jak marně v některých chvílích vypadaly snahy o její vyproštění, jak se mluvilo o tom, že pomocná plavidla budou muset obeplout celou Afriku. Mohlo to být mnohem horší.

Mořští koníci, úhoři, lachtani, tuleni, ba dokonce žraloci. Všechna tahle zvířata zaznamenali v Temži vědci z Londýnské zoologické společnosti. V roce 1957 byla přitom řeka protékající britskou metropolí prohlášena za „biologicky mrtvou“, ale teď v ní a jejím okolí žije 115 rybích a 92 ptačích druhů. Počty lachtanů a tuleňů žijících v ústí toku dosahují tisíců.

To ale neznamená, že by život v Temži měl vyhráno. Úroveň kyslíku v řece se sice zvýšila, kvůli přitékajícím průmyslovým zplodinám a odpadním vodám zároveň roste množství dusičnanů. I to by se ale brzy mohlo změnit. V roce 2025 by totiž měla být v Londýně dokončená nová obrovská stoka (Thames Tideaway Tunnel), která podle plánů zachytí 95 % odpadních vod stékajících do řeky.

Zvířata v Temži se budou muset pořád vyrovnat s rostoucí průměrnou teplotou toku nebo stoupající hladinou moře.

Soptící vulkán Cumbre Vieja na kanárském ostrově La Palma dlouhé týdny trápil nejenom lidské obyvatele výspy ale i jejich zvířecí sousedy. Když se jeden z tamních včelařů po asi 50 dnech vrátil domů, rozhodně nečekal, že svá včelstva najde v pořádku.

V pětici úlů, které byly týdny zasypané pod sopečným prachem, ale pořád přežívaly desetitisíce včel. Přečkaly horko, škodlivé plyny a dokonce netrpěly ani hladem - živily se zásobami medu. Včely využily další ze svých produktů, propolis, aby se v úlech izolovaly.

„Je úžasné, jak si tak malé zvíře, které žije statisíce let, zachovalo nezdolnost, takovou schopnost přežít,“ řekl New York Times kanárský včelař Antonio Quesada, který je zároveň mluvčím Asociace včelařů z Gran Canaria. Deník podotýká, že na odolnost včel se často zapomíná v záplavě zpráv o ohroženích, která pro ně představují pesticidy, paraziti nebo ztráta přirozeného prostředí.

Připomeňte si, jak v říjnu vypadaly erupce sopky na ostrově La Palma.

81 procent občanů Německa muslimského vyznání považuje demokracii za nejlepší formu státního zřízení. To je vyšší procento, než v celé německé populaci, protože tam se pro demokracii vyslovilo pouze 70 procent respondentů. Vyplynulo to z průzkumu Institutu Allensbach pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung zveřejněném v srpnu.

A nejen to. Němečtí muslimové jsou zároveň obecně spokojenější se stávajícím politickým systémem než jejich spoluobčané jiného vyznání. Že jsou velmi spokojení, uvedlo 53 procent muslimských respondentů, zatímco v celkové populaci to bylo jen 26 procent.

Jejich vysoká důvěra v politický systém se nicméně nepromítá do volební účasti. Každých voleb do Spolkového sněmu se podle průzkumu účastní 65 procent Němců, mezi muslimy je to jenom 40 procent.

Hořkosladkou příchuť má pro Slováky zpráva ze října. Bratislavu a Košice konečně spojila dálnice. Háček spočívá v tom, že to není podtatranská autostráda, kterou léta s různými komplikacemi buduje Slovensko. Pásku při otevření posledního úseku mezi dvěma největšími slovenskými městy slavnostně přestřihl maďarský premiér Viktor Orbán, šlo o úsek dálnice M30 mezi Miškovcem a hraničním přechodem Tornyosnémeti/Milhosť.

Dálniční cesta z Bratislavy do Košic přes Budapešť je sice na kilometry delší než trasa po slovenských silnicích, ale časově je srovnatelná, podle testu reportérů televize Markíza dokonce výhodnější. Kompletní čistě slovenské dálniční spojení dvou největších měst nebude hotové ještě několik let.

Potupu v oblasti dálnic letos zásluhou sousedů nezažili jenom Slováci. Jak Seznam Zprávy informovaly v listopadu, Polsko rychle staví příhraniční úsek, který má v budoucnu navazovat na českou D11. Zatímco polská dálnice by měla být otevřená už příští rok, silnice z české strany na ni podle plánů ŘSD naváže v roce 2026.

Nejenom matky ale i jejich partneři získali na Novém Zélandu 3 dny pracovního volna, pokud přišli o své dítě v důsledku potratu nebo se jejich potomek narodil mrtvý. Až dosud v takovém případě museli čerpat nemocenskou a mnohdy to provázely nejasnosti. Opatření se týká i párů, které se chtěly stát rodiči s pomocí adopce nebo náhradní matky.

„Tento zákon je o právech zaměstnanců a spravedlnosti,“ zdůvodňovala na twitteru změnu předkladatelka návrhu, labouristická poslankyně Ginny Andersenová. „Doufám, že to lidem poskytne čas truchlit a o potratech se bude mluvit otevřeněji.“ Podle političky potrat zažila každá čtvrtá Novozélanďanka.

Nový Zéland se podle americké CNN stal po Indii teprve druhou zemí na světě s podobnou úpravou. Nejlidnatější země světa matkám po potratu poskytuje dokonce 6 týdnů volna.

Trendově slepá k moderní popové produkci. Tak popsal hudbu na albu Voyage vlivný americký hudební server Pitchfork. Deska je po 40 letech první, kterou ikonická hudební skupina ABBA vydala. Už jen proto, že se k tomu kapela odhodlala, a pro ten pocit nostalgie si švédská čtveřice zaslouží místo v našem výčtu dobrých zpráv.

„Připadá mi skoro neslušné žádat po nich něco víc. Album Voyage je tak bohatě harmonické, chytře postavené a uspokojivé, jak byste od Bennyho Anderssona a Björna Ulvaeuse, dvou z nejtalentovanějších skladatelů v historii pop music, mohli očekávat,“ píše v recenzi Pitchforku Ben Cardew.

Pozitivně album hodnotil i časopis Rolling Stone. Podle něj posluchači od čtveřice opět dostali soundtracky ke své emocionální krizi. ABBA si samozřejmě vysloužila i příkřejší slova. Britský list The Guardian pozitivně hodnotil první zveřejněnou skladbu Don’t Shut Me Down, celá deska u něj ale propadla. „Spíše než aby dojemně přemítala o minulosti, působí to, že v ní většina ze zbytku alba spíše uvízla,“ napsal.

ABBA se zcela jistě dostane do titulků i v příštím roce. Naplánovala koncerty, na kterých vystoupí ve formě digitálních avatarů. Aby se popové kvarteto mohlo tímto způsobem vrátit před publikum, museli jeho členové každou píseň zpívat před 160 kamerami, které zachytily každý jejich pohyb. Kapela při tom spolupracovala se společností režiséra George Lucase, který stojí třeba za filmy Star Wars.

Trvalo to víc než 3 tisíce let, ale podařilo se. Po tak dlouhé době se narodila ve volné přírodě na australské pevnině mláďata ďáblů medvědovitých, známých také jako tasmánští čerti. V dubnu se jich v rezervaci v Novém Jižním Walesu narodilo hned sedm. V předchozích letech ochránci vysadili v Austrálii 26 čertů, díky čemuž se tam letos mohli úspěšně rozmnožit.

Ďáblové na pevnině vyhynuli po příchodu psů dingo a od té doby obývali jenom Tasmánii. Tam jejich počty v posledních letech decimuje nakažlivá forma rakoviny, od roku 1996, kdy byla nemoc objevena, jich kvůli tomu ubylo o 90 procent. Vysazení zvířat v Austrálii má proto sloužit i k vytvoření záložní populace.

Ďáblové medvědovití jsou největšími masožravými vačnatci. Jejich návrat do Austrálie by proto měl pomoci kontrolovat populace zdivočelých koček nebo lišek, které loví další ohrožená zvířata. Jsou to zároveň mrchožrouti, takže pomáhají své okolí udržovat čisté od různých chorob.