Článek
“ ‚Otevři, nebo dům spálíme,‘ vyhrožovali mi. Tak můj otec otevřel. Oni ho zbili a střelili do hrudi. Na nic se ho neptali, jen ho zastřelili… Pak mě vzali s sebou, že vypadám jako voják, a řekli mi, abych jim ukázal pozice (konžské armády)… Měl jsem strach a ukázal jsem na vojenské (pozice), které jsme mohli vidět z dálky. Nechali mě jít, ale vyhrožovali mi, že mě zabijí.“
Takhle popsal červnový střet s obávanými rebely ze skupiny M23 padesátiletý učitel z vesnice Ruvumu na východě Demokratické republiky Kongo (DRK). Měl štěstí. Ozbrojenci tehdy povraždili minimálně 17 civilistů, včetně dvou teenagerů. Vinili je z toho, že donášeli informace o jejich poloze konžské armádě.
A povstalci trápí i další vesnice. Lidé z Kabindi pro lidskoprávní organizaci Human Rights Watch (HRW) popsali brutální vraždu 27letého muže a otce tří dětí. „(M23) mu motykou rozdrtili lebku, vyloupli mu oči a nechali ho mrtvého ležet před jeho dveřmi… Obvinili ho z toho, že byl zvěd (pro konžskou armádu),“ popsal jeden ze svědků.
Nová vlna násilí M23 má od jen od poloviny června už desítky obětí. Rebelové se probudili po deseti letech nečinnosti a zahraniční pozorovatelé upozorňují, že tentokrát disponují moderními zbraněmi, jsou zásobovaní a schopni ostřelovat i několik hodin, informuje HRW.
Navíc zdaleka nejde jen o lokální půtku, která by měla trápit „pouze“ konžské farmáře. Jejich řádění by mohlo vyústit v mezinárodní konflikt. Kongo v čele s prezidentem Félixem Tshisekedim totiž viní sousední Rwandu, že M23 podporuje.
O hladomoru ve světě:
Rwanda vedená už přes 20 let prezidentem Paulem Kagamem ale vrací sousední zemi úder tvrzením, že Kongo podporuje jiné povstalecké skupiny a navíc se snaží v zemi rozdmýchávat nálady proti Tutsiům, etniku, které se v 90. letech stalo obětí rwandské genocidy páchané zejména většinovými Hutuy.
„Ona celkově situace v Kongu je složitá už historicky, a to od 60. let,“ podotýká pro Seznam Zprávy afrikanista Jakub Zbýtovský z Univerzity Hradec Králové s odkazem na bouřlivý konec koloniální éry Belgičanů i následný proces dekolonizace. I on vidí rostoucí napětí mezi DRK a Rwandou jasně. „Hlavním důvodem sporu je podpora povstaleckých organizací, které bojují proti vládám druhého státu. Hlavní roli v tomto téměř válečném dějství hraje povstalecká organizace M23,“ říká.
Kdo jsou M23?
Jejich název odkazuje na datum 23. března (March 23 Movement), kdy vláda DRK v roce 2009 uzavřela mír se stranou CNDP (Národní kongres obrany lidu). Jejími členy byli vojenští rebelové především tutsijského původu.
Podle dohody měli být rebelové začleněni do národní armády. Někteří nicméně uvedli, že s nimi nebylo jednáno férově a podmínky míru nebyly dodrženy. Proto se opět trhli a vytvořili M23.
Naposledy byla skupina aktivní v letech 2012 a 2013, kdy se jí podařilo obsadit město Goma u hranic s Rwandou, a kontrolovala tak mimo jiné území, kde probíhala těžba nerostných surovin.
Násilnosti si vyžádaly více než 100 tisíc obětí a zhruba 800 tisíc lidí uprchlo kvůli bojům ze svých domovů. Podle názorů některých expertů skupinu podporovaly Rwanda i Uganda.
K násilí se nicméně v současnosti uchylují i další do konfliktu zainteresované strany, které v regionu působí. Jen v provinciích Severní Kivu, Jižní Kivu a Ituri působí přes 120 rebelských skupin, píše NYT. Pravidelně o nich informuje na Twitteru například Bezpečnostní barometr, společný projekt výzkumné organizace Congo Research Group a HRW.
Přesto je podle něj současná eskalace pouze nástrojem pro mocenskou hru, o kterou usiluje Rwanda, aby si zachovala vliv. Zbýtovský tak podobně jako mnoho dalších expertů a pozorovatelů sdílí názor, že za vzestupem M23 stojí právě podpora Rwandy.
HRW k tomu předkládá důkazy. Odkazuje na svědectví místních vesničanů, kteří rozpoznávají rwandské vojáky v uniformách, dva z nich na východě Konga zajali - vzdali se tamním úřadům. Jejich přítomnost na východě Konga podle organizace dokládají i satelitní snímky.
Ve čtvrtek tato tvrzení podpořila i expertní skupina OSN, když oznámila, že „má přesvědčivé důkazy“ o tom, že za vojenskými operacemi v tomto regionu mezi listopadem loňského a červencem letošního roku stojí právě rwandské jednotky. Podpora Kigali podle zprávy, kterou dostala k nahlédnutí agentura Reuters, umožňuje rebelům postupovat.
„Možná podpora M23 Rwandou tak může být proto, že v poslední době došlo ke zlepšení vztahů mezi DRK a Ugandou. Země společně budují velký infrastrukturní projekt (silnice, které mají posílit obchod mezi oběma zeměmi, pozn. red.), jenž je měl propojit. To ale v této oblasti narušuje hegemonii Rwandy. Navíc přístup na východ DRK je pro Rwandu zásadní, takže možným vysvětlením útoků může být snaha zamezit zlepšování vztahů mezi DRK a Ugandou,“ přibližuje Zbýtovský možný důvod eskalace.
Boj o suroviny
Motivaci mocenských bojů vidí Zbýtovský v přítomnosti nerostných surovin. DRK má bohaté zásoby zlata. Nicméně až 90 procent této nerostné suroviny putuje na světový trh nelegálně z východního Konga právě přes Rwandu, případně přes Ugandu.
Země má i velké zásoby koltanu i drahokamu turmalín. Právě proto může být v zájmu Rwandy, aby chaos v regionu, kde centrální konžská vláda nemá takový vliv, přetrvával, domnívá se Zbýtovský.
Genocida ve Rwandě, Hutuové a Tutsiové
Při genocidě ve Rwandě, která vypukla v dubnu 1994, zmasakrovali etničtí hutuští extremisté za 100 dní na 800 tisíc menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů. Asi 2,7 milionu lidí muselo před násilím uprchnout z domovů. Jejich útočištěm se často stávaly sousední země - Uganda, Tanzánie, DRK.
Vraždění ve Rwandě uprostřed Afriky začalo poté, co bylo 6. dubna 1994 sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy Juvénalem Habyarimanou a Burundi Cyprienem Ntaryamirou. Oba patřili k Hutuům.
Spory mezi skupinami Hutuů a Tutsiů probíhají v regionu Velkých jezer dodnes. Jedním z viditelných důsledků je tak i dění ve východní části Demokratické republiky Kongo.
Turisté si prohlížejí fotografie obětí genocidy ve Rwandě v Národním památníku v Kigali. Jsou tam zároveň uloženy i ostatky asi 250 tisíc obětí masakru.
Konžský prezident Tshisekedi v reakci na dění posledních týdnů prohlásil, že pokud si přeje Rwanda válku, může jí mít. Ani Kagame v předchozích prohlášeních nevyloučil, že by k ní mohlo dojít.
Pomoci vyřešit situaci v době, kdy africký kontinent sužuje mnoho jiných krizí , se proto rozhodla Africká unie (AU), sdružující většinu afrických zemí. První kolo mírových rozhovorů zprostředkovaných z pověření AU Angolou se odehrálo v první polovině července.
Tshisekedi při jednáních apeloval na „okamžité a bezpodmínečné stažení rebelů M23 z východního Konga“. Kagame zopakoval, že Rwanda za podporou této rebelské skupiny nestojí. Oba lídři se zde zavázali, že k deeskalaci konfliktu přispějí, uvedl server The African Report.
Rebelové z M23 ale setkání označili za „iluzi“. Vzkázali, že jediný, kdo může s vládou uzavřít příměří, jsou oni. Útoky navíc neustaly.
Paradoxem je, že v Kongu působí vůbec největší a nejnákladnější mírová mise OSN, tvoří ji 14 tisíc příslušníků. Podle Konžanů ale nedokážou civilisty chránit před rebely ani milicemi.
Na konci července lidé proto dali najevo nespokojenost s misí a vyšli do ulic. Napadli její sklad i kanceláře a při protestech zemřelo v několika městech 36 lidí.
Jak protesty na východě Konga vypadaly?
Mluvčí sil Mathias Gillman si navíc za slova o tom, že jednotky „nemají prostředky“, aby se s M23 vypořádaly, vysloužil od konžské vlády vyhazov ze země, uvádí server African News.
Kvůli bojům mezi konžskou armádou a rebely M23 již uteklo ze svých domovů téměř 200 tisíc lidí. Podle OSN až 20 tisíc dětí mohlo mít na konci července problém s tím uzavřít závěrečnou zkouškou školní rok.
Dění v Demokratické republice Kongo je podle Norské rady pro uprchlíky nejvíce přehlíženou uprchlickou krizí na světě. Kromě jiných aspektů právě i kvůli násilí ozbrojených skupin. Podle zprávy rady v celé zemi v červnu přebývalo dokonce přes 5,5 milionu vnitřních uprchlíků, uvádí server Al-Džazíra.
