Brutální diktátor se vrací na výsluní. Na Asadovy zločiny se zapomíná

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pátek 19. května se nejspíš stane dnem velkého návratu Bašára Asada. Syrský diktátor by se totiž po více než deseti letech měl objevit na summitu Ligy arabských států (LAS) v Rijádu. O tom, že dostane pozvánku, informovala minulý týden agentura Reuters. Do Damašku by ho měl přijet osobně pozvat saúdský ministr zahraničí princ Faisál bin Farhán.

Summity Ligy arabských států se Asadovi uzavřely v roce 2011, kdy brutálně zakročil proti demonstrantům v rámci revoluční vlny známé jako arabské jaro. Arabské země i Západ se tehdy shodovaly v tom, že právě Asad a jeho režim jsou hlavními viníky rozpoutání občanské války, při níž zahynuly stovky tisíc lidí.

Asadovy síly byly opakovaně obviněny i z použití zakázaných chemických zbraní, šokující fotografie civilistů otrávených chlorem oblétly svět. Stejně jako snímky fotografa vystupujícího pod přezdívkou Caesar, které zdokumentovaly mučení lidí v režimních věznicích.

Navzdory zločinům se ale v posledních měsících syrskému režimu daří postupná normalizace vztahů s okolními státy. Nejdříve se Spojenými arabskými emiráty, poté i s Ománem. Asadovi nahrálo i nedávné saúdsko-íránské smíření, po němž se Damašek s Rijádem dohodly, že opět otevřou své ambasády.

Důvod k opětovnému navázání vztahů s Asadem popsal Seznam Zprávám Aron Lund, specialista na Sýrii ze Švédské agentury pro výzkum obrany (FOI): „Hlavním důvodem je to, že arabské státy vidí Asada jako vítěze války. Mnohé z nich by ho rády už před lety viděly padnout, nezdá se ale, že by odcházel.“

Připomeňte si silné snímky z občanské války v Sýrii.

Lund poukázal na odlišnou perspektivu Evropanů a Američanů na jedné straně a arabských zemí na straně druhé. „Pro arabské země je Sýrie částí jejich sousedství. Z mnoha důvodů potřebují být v kontaktu s její vládou a nepřejí si trvalou nestabilitu v regionu. I když s ní mají neshody a konflikty, budou moci s Asadem alespoň napřímo jednat,“ domnívá se Lund. Podle něj by jedinou alternativou bylo partnerství se syrskou opozicí v Turecku, která ale nemá na zemi žádný vliv. „To je prostě neudržitelné,“ soudí expert.

Slibně se pro Sýrii vyvíjí i vztahy s Egyptem, koncem března se obě země dohodly na posílení spolupráce. Do Káhiry přicestoval po více než deseti letech na jednání šéf syrské diplomacie. Egyptští diplomaté poté Reuters řekli, že návštěva měla být prvním přípravným krokem pro návrat Sýrie do LAS.

Jisté ale ještě nic není, například Saúdští Arabové mají pro návrat Syřanů své podmínky, jako je důkladnější ostraha státních hranic nebo zastavení obchodu s drogami, z něhož syrský režim dlouhodobě těží. Někteří odborníci mluví v této souvislosti o narkostátu, který je financován výrobou a vývozem syntetické drogy s názvem captagon (více zde).

Kromě arabských států směřuje k normalizaci vztahů se Sýrií i Turecko. Začátkem dubna začala v Moskvě čtyřstranná jednání náměstků ministrů zahraničí Ruska, Sýrie, Turecka a Íránu. Turecký vládce Recep Tayyip Erdogan sice dlouhá léta usiloval o Asadovo svržení a finančně podporoval sunnitské rebely bojující proti němu, před blížícími se květnovými volbami ale vítězí snaha se s Asadem dohodnout.

Pokud by se oba státy usmířily, mohl by Erdogan dosáhnout návratu části syrských uprchlíků, kteří zatěžují tureckou ekonomiku a vyvolávají odpor tamních obyvatel. Ostatně v názoru, že by se většina z nich měla vrátit do vlasti, se s Erdoganem shoduje i turecká opozice.

O smíření obou států usiluje zejména Rusko, na jednání diplomatů nižší šarže proto zavítal i ministr zahraničí Sergej Lavrov. I zde je ale výsledek značně nejistý – Asad totiž požaduje stažení tureckých vojáků ze severní Sýrie. Tím by ale Erdogan ztratil kontrolu nad územím, která chce ovládat kvůli nebezpečí ze strany kurdských separatistů.

Švédský expert Aron Lund si myslí, že nastane úplná normalizace na trase Ankara–Damašek: „Turecko potřebuje udržet stabilitu podél hranice a chce mít v konfliktu páku, takže nemůže své spojence mezi (syrskými) povstalci opustit ze dne na den. Přesto na ně Turci mohou tlačit, aby souhlasili s věcmi, s nimiž by raději nesouhlasili, a donutit je – stejně jako uprchlické opozičníky v Turecku – omezit své aktivity, aby uklidnili Asada,“ odhaduje.

Změna přístupu k Asadovu režimu je nakonec vidět i ve Spojených státech. Ty dlouho prosazovaly politiku s diktátorem nemluvit, v březnu ale náměstkyně šéfa americké diplomacie pro Blízký východ Barbara Leafová nabídla trochu jiný pohled: „Naším hlavním vzkazem bylo to, že pokud chcete s Asadem navázat vztahy, musíte za to něco dostat,“ citoval ji server Al-Monitor. Reportérům později nicméně řekla, že americký vztah k Sýrii se nijak nemění.

Politolog Aron Lund to ale vidí jinak: „Politika USA závisí na prezidentovi a s každými volbami se ubírá jiným směrem. Za Trumpa se změnila několikrát i bez voleb. Spojené státy nadále požadují reformy a uplatňují vůči Sýrii velmi tvrdé sankce, ale v praxi se aktivně nesnaží přimět Asada k odchodu. Politika Bidenovy administrativy v podstatě spočívá v zachování statutu quo a ve snaze vyhnout se obnovení aktivního konfliktu. Mají na starosti jiné věci, od Ukrajiny po Čínu. Sýrie je považována za ztracený případ,“ myslí si.

Opačným směrem se pak minulý týden vydala Francie, která začala v nepřítomnosti soudit tři prominenty Asadova režimu. Podle francouzských vyšetřovatelů jsou odpovědní za smrt dvou francouzsko-syrských občanů zajatých v roce 2013.

Z podílu na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti bude souzen bývalý šéf syrských tajných služeb Alí Mamlúk, který se v roce 2012 stal ředitelem Úřadu pro národní bezpečnost. Dalším obžalovaným je Džamíl Hassan, který byl ředitelem zpravodajských služeb syrského letectva během zmizení dvou francouzských Syřanů, a třetím je Abdul Salam Mahmúd, ředitel vyšetřovací složky zpravodajské služby armády. 

„Toto rozhodnutí připravuje ve Francii cestu k procesu s velmi vysokými úředníky v hierarchii syrského represivního aparátu,“ přivítaly v tiskové zprávě soud syrské exilové lidskoprávní organizace.