Brutalita v běloruských věznicích, zbití lidé. Nemluví o nich, příběhy vyšívá

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Když studovala Rufina Bazlová na Západočeské univerzitě v Plzni, začala se zabývat slovanskými symboly v architektuře nebo na tradičních výšivkách. Červenobílé (stejné barvy má i běloruská vlajka) výšivky teď vystavuje v pražské galerii Artwall, kterou najdete na nábřežích kapitána Jaroše a Edvarda Beneše v Praze.

„Je to pět panelů věnovaných současné situaci v Bělorusku. Měly by být čitelné i z tramvaje a srozumitelné českému divákovi,“ představuje 32letá umělkyně svoji výstavu, která potrvá do 14. dubna.

Násilí v Bělorusku, které vůči svým odpůrcům používá režim diktátora Alexandra Lukašenka, neustává. V době, kdy celý svět řeší případnou ruskou invazi na Ukrajinu, se ale situace v dalším postsovětském státě dostala na okraj zájmu veřejnosti.

„V zemi stále probíhá zatýkání. Během protestů policisté natáčeli demonstranty, a i když od nich utekl už více než rok, stále pokračují v jejich zatýkání. Třeba mého kamaráda zatkli už podruhé za stejnou věc,“ vysvětluje absolventka dvou českých vysokých škol svou motivaci k politicky angažované tvorbě.

Vystavené výšivky zachycují bití demonstrantů v ulicích, samotné protesty i uprchlíky, kteří se ocitli v lesích na bělorusko-polských hranicích. Jsou součásti větší série nazvané Historie běloruské vyživanky (neologismus od slova vyžyvat – bělorusky přežívat). Série se stala jedním ze symbolů běloruské revoluce a prohlédli si ji už lidé v USA, Německu, Polsku, Nizozemsku, Francii, Švédsku, Kanadě, Litvě a Ukrajině.

Bazlová na svých „vyšívankách“ používá dvě barvy: bílá symbolizuje čistotu, světlo a svobodu, červená je pak symbolem života, krve, slunce a dobra. Vyšívání představovalo jakýsi kód zápisu o životě národa nebo konkrétního člověka, který danou „vyšívanku“ nosí.

Umělkyně pochází z města Grodno na západě země, kde má stále rodinu. „Samozřejmě mám o ni strach. Občas o tom mluvím s rodiči, dohodli jsme se ale, že zodpovídám sama za své činy. Rodiče se snaží být potichu, za současné situace to ani jinak nejde,“ vysvětluje.

Rodina Bazlových přišla do Běloruska ze sousedního Ruska a Rufina přiznává, že její otec byl ještě před dvěma lety stoupencem Vladimira Putina. Když pak ale viděl násilí Lukašenkových bezpečnostních složek podporovaných právě Ruskem, postupně změnil názor.

Umělkyně u příležitosti uvedení výstavy upozorňuje na případ běloruského filozofa Vladimira Matskeviče, který drží už 12. den hladovku, nově přestal i pít. „Usiluje o to, aby ho propustili z vazby, nebo aby řekli, co na něj mají. Podepsal by, že nevyjede do zahraničí. Jeho příbuzní říkají, že hladovku dotáhne do konce. To by byla pro běloruský lid obrovská ztráta,“ obává se mladá žena, která proto šíří petici žádající filozofovo propuštění.

Další její umělecký projekt se snaží upozornit na téma politických vězňů, kterých je v zemi okolo tisícovky. Lidé, kteří mají status politických vězňů, vytipovává nevládní organizace Vjasna, která spolupracuje s dalšími lidskoprávními běloruskými a mezinárodními organizacemi.

„Pomocí výšivek zpracovávám příběh každého politického vězně. Na portrétu, který navrhuji, je vždy jeho jméno a obrázek situace vysvětlující jeho zatčení. Vyzýváme proto všechny dobrovolníky, aby se na projektu podíleli tím, že si jednoho vězně vyberou a navržený obrázek sami vyšijí. Mohou mu také poslat pohled a informovat své známé o jeho příběhu,“ popisuje Bazlová svůj záměr. Pokud pak dobrovolník chce, může k obrázkovému příběhu vyšít i vlastní jméno.

Projekt je zatím v testovací fázi, vznikají už ale webové stránky, které by měly lidem z celého světa účast usnadnit. Zatím si mohou zájemci informace a možný přístup získat z QR kódu, který najdete v článku.

„Výšivky vybíráme a chceme je sešívat do velkého plátna, bude to jedno umělecké dílo. Někteří účastníci mi už psali, že vyšívání je uklidňující, meditativní proces,“ zmiňuje umělkyně, která ho vnímá také jako jednu z cest, jak informovat svět o příbězích politických vězňů.

K situaci ve své zemi je ale poněkud skeptická: „Myslím, že se běloruská revoluce na jaře nezvedne, už jsme ztratili určitý moment. Jak říká filozof Matskevič, nezbývá než se učit, čekat a připravovat se na chvíli, kdy bude možné se mobilizovat,“ říká. Na otázku, co říká ruským vojákům, kteří nedávno přijeli do Běloruska, krčí rameny: „Těch se hned tak nezbavíme.“