Článek
V médiích se objevily podrobnosti z připravovaného dokumentu Evropské komise, který má být impulzem k „přetvoření evropské obrany“. Ta má podle návrhu nabýt takovou podobu, v níž bude Evropa schopná podpořit Ukrajinu a odstrašit Rusko od útoku na ni samotnou.
Dokument podle serveru Politico připravil eurokomisař pro obranu Andrius Kubilius ve spolupráci s šéfkou diplomacie EU Kajou Kallasovou. Lídrům členských států by měl být představen už během příštího týdne. Nejde o příkaz, ale spíš o výkop pro další vyjednávání.
Média, která mají 20stránkový dokument k dispozici, upozorňují, že v jeho obsahu před publikací ještě může docházet ke změnám.
Odstrašit Rusko a podpořit Ukrajinu i bez USA
K dokumentu se v tuto chvíli dostalo už několik renomovaných médií a všechny informují o stejném hlavním cíli, který má navrhovat - a sice zásadní změně ve způsobu, jakým evropské státy nakupují a vyrábí zbraně, která povede ke schopnosti podporovat Ukrajinu, odstrašit Rusko od případného útoku na Evropu a zbaví EU závislosti na Spojených státech.
Server Euractiv uvádí, že dokument v souvislosti s tím mluví o tzv. „jednotném trhu pro obranu“.
EU by podle návrhu měla upravit svou politiku tak, aby hrála ve prospěch nakupování a zvyšování produkce zbraní uvnitř bloku, případně od „stejně smýšlejících zemí a firem“, a to zejména společnými objednávkami zbraní.
Pracovní verze dokumentu mimo jiné uvádí, že Evropa se stala závislou na amerických vojenských schopnostech, což „představuje nebezpečí“, protože USA nyní „přehodnocují jejich postoj a možná se rozhodnou omezit nebo dokonce ukončit dostupnost těchto schopností“.
Klíčem mají být společné zakázky
Dosáhnout vytyčeného cíle by EU podle návrhu měla především prostřednictvím maximální podpory a soustředění se na vznik velkoobjemových „panevropských projektů a společných zakázek“, v jejichž rámci členské státy společně zacelí díry ve svých schopnostech.
Jedině tak může EU podle textu vyřešit problém s fragmentací obranného trhu a dát státům „finanční palebnou sílu“ k uzavření výhodných dohod.
Dokument tedy vyzývá k řešení hlavního problému, o kterém se v EU mluví už dlouhé roky. Východiska však nastiňuje spíš obecně.
Jak toho dosáhnout?
Evropská komise například nabízí, že může ona sama „jednat jako nákupní orgán zastupující členské státy“.
Těm chce také doporučit, aby podpořily návrhy na úlevy z fiskálních pravidel umožňující snadnější investování do obrany (tím se zřejmě myslí umožnění financování obrany z půjček), odsouhlasily příslib utrácet 35 % svých obranných rozpočtů společně a schválily nedávný návrh na nový obranný program EDIP ve výši 1,5 miliardy eur.
Na programu má kromě toho být i zvýšení tlaku na Evropskou investiční banku, aby „urgentně zvýšila podporu evropského obranného průmyslu, zejména dalším zúžením seznamu vyloučených aktivit a zvýšením objemu dostupného financování“.
O problému s neposkytováním financování od bank firmám v obranném průmyslu jsme podrobněji psali zde:
Dále EK navrhuje zřízení speciální skupiny, jejímž cílem bude získat pro Ukrajinu 1,5 milionu dělostřeleckých granátů, dalších systémů protivzdušné obrany, pokračujícím výcvikem ukrajinských vojáků a zadávání objednávek pro ukrajinský obranný průmysl.
Server Euractiv „návod“ na splnění hlavního cíle shrnuje následovně - „1) hledejme řešení na úrovni EU; 2) vyjednávejme s evropskými dodavateli, pokud možno s podporou EU, o snížení cen a doby výroby při zachování potřebné úrovně výkonnosti; 3) v případě obranných systémů, pro které EU nenabízí cenově, časově nebo výkonnostně vyhovující řešení, by členské státy měly zvážit sdružování a konsolidaci své poptávky vůči podobně smýšlejícím třetím státům a firmám a požadovat plnou kontrolu; 4) paralelně s tím by EU měla podporovat rozvoj srovnatelných evropských technologií a a schopností.“
Když to shrneme, dokument tedy zmiňuje povětšinou poměrně obecná doporučení, která se navíc diskutují už delší dobu. Nezdá se tak, že by šlo o detailní návod, ale spíš o silný apel na členské státy, aby věnovaly veškeré úsilí do vyšší míry spolupráce při obranných akvizicích, která může „nakopnout“ fragmentovaný obranný průmysl, zvýšit jeho výrobní kapacity, snížit ceny a zároveň snížit závislost na USA.
Připomeňme, že zatímco například armáda USA používala v roce 2016 celkem 30 druhů významných zbraňových systémů, evropské státy, které si dekády budovaly své arzenály každý sobě na míru, jich měly 178, což se pochopitelně promítlo i do zmiňované roztříštěnosti evropského obranného průmyslu.
Podíl zbraní vyrobených v USA na dovozu do evropských členských zemí NATO mimochodem podle nedávno publikované zprávy Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) v letech 2020 až 2024 činil 64 %. Ze zahraničí zároveň podle dat EU pochází 78 % veškerých obranných akvizic členských států z doby mezi ruskou invazí na Ukrajinu a rokem 2023.
Sedm hlavních priorit
Nad rámec výše zmíněného dokument ještě nabízí i seznam sedmi hlavních oblastí, do kterých by státy měly společně nejvíc investovat, protože v nich má Evropa největší mezery.
Na prvním místě je protivzdušná obrana, za ní dělostřelecké systémy, dále munice a rakety, drony a zbraně proti nim, prostředky vojenské mobility (infrastruktura pro přesun vojsk), AI, kvantové, kybernetické a další prostředky elektronického boje a nakonec text uvádí velmi široký bod zmiňující „kritické poskytovatele, bojové schopnosti a prostředky chránící kritickou infrastrukturu“.
Dokument je nicméně spíš impulzem pro další vyjednávání než závazným jízdním řádem, na což sám upozorňuje.
„Za své ozbrojené síly jsou zodpovědné samy členské státy,“ stojí v dokumentu, který ale dodává, že odstranění jejich „akutních nedostatků“ a „znovuvybudování obrany“ si žádá „mnohem větší míru spolupráce“.
