Britské zdravotnictví na lopatkách: Na pohotovosti se čeká i půl dne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve Spojeném království funguje již dekády Národní zdravotní služba známá také pod zkratkou NHS. Jde o zastřešující pojem pro veřejně financované systémy zdravotní péče v zemi.

„NHS je v Británii brána jako podstatná složka sociálního státu, který je budován již od padesátých let,“ přiblížil pro Seznam Zprávy analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Kryštof Kruliš. „Všeobecný historický konsensus je, že Britové vyměnili impérium právě za jeho budování, ke kterému došlo za účasti obou hlavních politických stran.“

Dnes ovšem podle expertů čelí NHS nejhorší krizi své historie. Nemocnice i záchranné služby v celé Anglii vyhlašují kritické stavy. Čekací doby na pohotovosti dosáhly nevídané úrovně. Asociace lékařů urgentní medicíny (Royal College of Emergency Medicine) navíc odhaduje, že v důsledku zpoždění pohotovostních služeb může umírat až 500 lidí týdně.

Tento údaj NHS England sice zpochybnila, minulý týden ho však podpořil jeden z předních zdravotnických statistiků v zemi – David Spiegelhalter z Univerzity v Cambridgi. „Je celkem pravděpodobné, že stovky úmrtí týdně jsou spojeny s prodlevami při přijetí,“ citoval experta britský list Financial Times.

Podle prezidenta zmiňované lékařské asociace Adriana Boylea vstoupilo britské zdravotnictví do loňského prosince s historicky nejhoršími výsledky v porovnání se stanovenými cíli a s historicky nejvyšší mírou obsazenosti nemocnic.

Aktuální údaje o čekacích dobách budou odborníci znát až za několik týdnů, historický propad ale čekají i v tomto případě. Někteří pacienti v kritickém stavu prý na lůžko čekali celé hodiny a sanitky nemohly vyjet pro potřebné, protože se zasekly při čekání na předání pacientů do nemocnic.

Koncem prosince každý pátý pacient, kterého převážela záchranka v Anglii, čekal na předání do rukou urgentního oddělení dokonce déle než hodinu.

Podle čtvrtečních zpráv pak počet lidí, kteří v prosinci čekali na urgentních odděleních v Anglii déle než 12 hodin, poprvé přesáhl 54 tisíc.

„Nedávno jsem musela s dcerou, která je postižená a má chronické dýchací problémy, na pohotovost. Nikdy jsem neviděla tak plnou dětskou čekárnu, kde by děti ležely na zemi a zdravotníci přiváželi pacienty, které neměli kam dát,“ popsala pro list The Guardian svou zkušenost Rachel z anglické vesnice Ellington. „Jako pro rodiče to pro mě bylo děsivé.“

Nejde ovšem pouze o přehlcenou pohotovost. Nestíhají ani další oddělení. Například na léčbu rakoviny dnes v Anglii čeká více než tři měsíce už 12 tisíc osob, což je rekordní počet. Někteří z těchto pacientů jsou přitom považováni za urgentní případy a k progresi některých typů rakoviny může stačit jen pár týdnů.

Podle odborníků existuje komplex vzájemně souvisejících faktorů, které společně oslabují zdravotnictví – od souběžných vln zimních infekcí až po vyčerpaný a mnohdy také demoralizovaný personál.

Stejně jako nad dalšími zeměmi se také nad Velkou Británií vznáší stín covidu-19, který ochromil celý svět a v roce 2020 odstartoval svou „evropskou šňůru“. I když nejhorší má dnes království za sebou, stále v něm podle webu Worldometers přibývají tisíce pozitivních testů denně a poslední měsíc se počet aktivních případů drží nad hranicí 100 tisíc.

Tři roky pandemie si podle Kruliše navíc vyžádaly obrovské náklady; peníze šly na navýšení specifických zdravotních služeb pro boj s pandemií. Rozpočty se jimi tak značně zatížily a pandemie také do určité míry vyčerpala samotné pracovníky, kteří jsou v sektoru zaměstnáni.

Nynější rostoucí nároky na zdravotnický systém pak může mít na svědomí i to, že během covidové pandemie se lidem s chronickými onemocněními vždy nedostávalo péče, kterou potřebovali, a řada na ně přichází až teď.

Británií se souběžně prohání i silná chřipková epidemie s dalšími infekcemi, které se v zimě běžně objevují. Letos, kdy Spojené království již upustilo od covidových opatření, však nemoci udeřily větší silou. Částečně k tomu došlo nejspíše i proto, že snížená expozice virům či bakteriím v posledních třech letech způsobila, že lidé mají slabší imunitu.

Vzhledem k náporu, který veřejné zdravotnictví zažívá, je problémem i nedostatek nemocničních lůžek, upozornil Boyle.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je Británie v tomto ohledu v porovnání se zeměmi Evropské unie jednou z nejhorších. Výsledná čísla uvádí OECD v přepočtu na tisíc obyvatel.

Přestože budování nemocničních kapacit vyžaduje dlouhodobé investice, Spojené království by podle Boylea mohlo mnohem lépe využívat svá stávající lůžka tím, že by pacienty rychleji propouštělo. Někteří jsou totiž z lékařského hlediska připraveni opustit nemocnici, musí v ní ale zůstat, protože nemají kam se přesunout.

Všechny složky systému NHS pak trpí nedostatkem zaměstnanců – od lékařů a zdravotních sester až po záchranáře a pomocný personál.

Situace se ještě zhoršila v důsledku brexitu, který (nejen) nemocnicím ztížil získávání a udržení zaměstnanců z členských zemí Evropské unie.

Ačkoliv dnes vláda poukazuje na to, že v NHS pracuje více lékařů a sester než například v roce 2010, vedoucí představitelé zdravotnictví tvrdí, že na péči o rostoucí počet pacientů ve stále nemocnější a starší populaci to není dost. Situaci pak ještě zhoršuje demoralizace zaměstnanců kvůli nedostatečným platům.

„S finalizací brexitu Británie ukončila volný pohyb osob,“ vysvětlil analytik Kruliš, jehož zaměřením je mimo jiné i vztah EU a anglofonních zemí. „V posledních dvou dekádách, zejména po roce 2004, kdy se EU rozšířila o několik zemí střední a východní Evropy, se stala cílovou destinací pro pracovníky z nově přistupujících zemí, často i v sektoru zdravotnictví.“

Británie tedy využívala volný pohyb osob k zaplnění poptávky po pracovní síle, která je v současnosti hodnocená někde na úrovni průměrného platu. Odborník však upozorňuje, že dveře Britové pracovníkům zcela nezavřeli. Země totiž zavedla bodový systém, ve kterém člověka ohodnocuje podle toho, jakou má profesi nebo kolik bude po příchodu vydělávat. Pokud se po sečtení bodů dostane přes stanovenou hranici, má šanci v Británii pracovat.

„Probíhá diskuze, jestli i nastavení bodového systému přiškrtilo příchod pracovníků, nebo ne. Poptávka po pracovních pozicích totiž není jen z EU, ale potencionálně například i z bývalých britských kolonií, odkud se také rekrutuje řada medicínských odborníků, kteří dnes v Británii působí,“ dodal Kruliš.

Brexit si Britové odhlasovali v roce 2016. Vzhledem k nynější situaci ale vyvstává otázka, jak ho vlastně společnost dnes vnímá.

Možnou odpověď přinesl průzkum společnosti Opinium z poloviny prosince, ve kterém 57 % respondentů uvedlo, že odchod z EU v zemi způsobuje více problémů, než kolik jich vyřešil.

Podporu navíc brexit zřejmě ztrácí i mezi konzervativními voliči, kteří se o jeho uskutečnění před lety zasadili. Poprvé totiž v jejich řadách převážil počet konzervativců, kteří jsou k brexitu skeptičtí, nad těmi, kteří jsou ochotni rozchod s evropským blokem obhajovat. Na závěry, jestli se z tohoto výsledku stane trend, je však příliš brzy.

Brexit svou hořkou stopu ovšem zanechal i na financování zdravotního systému. „Jeho zastánci totiž během své kampaně hlásali, že vystoupení z EU bude znamenat více peněz právě pro veřejné zdravotnictví. Po referendu však schytali kritiku, jelikož jimi uváděná částka byla účelová a ve finále nepřesná,“ vysvětlil Kruliš.

Británie byla čistý plátce, a získávala tak z evropského rozpočtu méně, než do něj dávala, což znamená, že po brexitu zemi určitá peněžní rezerva zůstala. Aby daná kampaň byla pravdivá, musely by veškeré finance, které Británie ušetřila, putovat právě do NHS. V tomto případě by však nepokryla jiné věci, na které jí Brusel přispíval.

Jádrem problémů NHS je dále i skutečnost, že růst poptávky po zdravotní péči od finanční krize v roce 2008 převýšil nárůst vládního financování.

Zpráva nezávislé organizace Health Foundation z října 2021 například uvádí, že financování bude v nadcházejícím desetiletí muset růst dvakrát rychleji než v předešlé dekádě, aby bylo možné očekávanou poptávku uspokojit.

„Základní příčiny tlaku, pod kterým nyní NHS je, nejsou nové a jsou výsledkem politických rozhodnutí,“ cituje list Financial Times Hugha Alderwicka z Health Foundation. V té vede tým, který se zabývá analýzou, pochopením a poskytováním informací v oblasti zdravotní a sociální péče v Anglii lidem v politických sférách.

„Patří k nim desetiletí nedostatečných investic do NHS a širších veřejných služeb, nedostatek zaměstnanců ve zdravotnictví a sociální péči, slabé kapitálové investice, dlouhodobé zanedbávání služeb sociální péče pro dospělé a další. Tyto problémy se vzájemně ovlivňují a mají kumulativní účinek na systém a jeho schopnost fungovat,“ dodal expert.

Pokroky v medicíně navíc v posledních desetiletích způsobily, že lidé žijí déle. To je sice úspěch, zároveň to však znamená i to, že se NHS – stejně jako všechny zdravotnické služby ve vyspělém světě – musí se stárnutím populace vypořádat. Pro zdravotnictví jde o obrovskou zátěž, jelikož starší lidé se často potýkají s větším množstvím zdravotních potíží.

Kvůli stavu, ve kterém se veřejné zdravotnictví nachází, se tak lidé dnes uchylují buď k domácí samoléčbě, nebo hledají pomoc v soukromém sektoru. Tam za ni ale musí zaplatit vysoké částky, kvůli čemuž nejde o variantu pro každého. V posledním roce si však soukromou lékařskou péči zaplatil každý osmý dospělý v zemi.

Mnoho lidí se teď obává, že britský zdravotnický systém spěje k rozdělení na dvě kategorie, což ve finále zvýhodní bohaté. Sám Rishi Sunak, premiér země, ve středu přiznal, že v minulosti soukromou péči využil. Je prý ovšem registrován také u praktického lékaře z NHS.

Toto přiznání mu v očích veřejnosti nejspíše uškodí. Ještě před tím, než se do čela vlády dostal, byl totiž kritizován za své multimilionářské zázemí, které mu podle některých má znemožňovat, aby ve funkci myslel i na nižší vrstvy britské společnosti.

Nynější vláda se ovšem situací zabývá a snaží se najít řešení. V průběhu týdne vláda oznámila, že NHS dostane 250 milionů liber na nákup tisíců lůžek v pečovatelských domech a na modernizaci nemocnic. Kabinet věří, že tento krok pomůže uvolnit nemocniční lůžka, a pacienti tak budou moci být rychleji přijímáni z pohotovosti na jednotlivá oddělení.

Finanční injekce ale nezmění fakt, že zdravotníci jsou jednou ze skupin britských pracovníků, které svou nespokojenost opakovaně projevují stávkami. Do ulic je vyhnala nespokojenost s výší platů. Na mzdy si stěžují také pracovníci ve školství a přepravě.

„Británie dnes čelí ekonomické situaci, která se pravděpodobně blíží něčemu, co by se dalo nazvat stagflací. Inflace je kolem 10 %, což je za poslední dobu na britské poměry rekordně vysoká hodnota, a hospodářský růst je v zásadě na nule,“ vysvětlil analytik Kruliš.

„Aby zvýšili své reálné mzdy, museli by jít nad míru inflace. V prosinci chtěly sestry přidat 19 %, což by znamenalo přibližně 9% nárůst reálných mezd. Britská vláda to proto odmítla s tím, že veřejné rozpočty si to nemohou dovolit. Šlo by navíc o proinflační zákrok, jelikož pokud někomu přidáte a on začne více utrácet, roztáčí se tím inflační spirála,“ upozornil odborník.

Kruliš dále připomíná i to, že celá situace není záležitostí jen centrální vlády v Londýně. Například ve Skotsku totiž jednají odboráři a skotská regionální vláda, která má natolik široké pravomoce, že po schválení tamním parlamentem může vypsat odvody či daně nad rámec toho, co platí Britové ve zbytku země. Tyto peníze pak může investovat do různých oblastí, jako je právě zdravotnictví či školství.

Jaký výsledek si nakonec odbory vyjednají, zatím není jisté. Stávky mají nicméně naplánované již na celý měsíc leden. Na jejich úspěchu se jistě podepíše i veřejné mínění, tedy to, v jaké míře lidé požadavky odborářů podporují. V tomto ohledu je veřejnost velmi rozpolcená, nejlépe si u ní ovšem vedou právě stávkující ve zdravotnictví.

„V jiných sektorech podpora veřejnosti klesá a spíše v nich narůstá nespokojenost, jelikož stávky způsobují jednotlivým občanům nepříjemnosti,“ vysvětlil v rozhovoru Kruliš. „V Británii je například standardem dojíždění za prací, čili to, že se lidé najednou nemohou dostat do práce, vyvolává ve společnosti určitý hněv.“