Článek
Četba nespočtu historické literatury a studií o tom, jak lidé stárnou, práce s posmrtnými maskami a hodiny modelování i následných úprav.
Tak popisuje Barbora Veselá, která na univerzitě ve Skotsku studuje forenzní umění, práci na své dizertaci: věnovala ji vytváření 3D modelu tváře jedné z nejdůležitějších postav skotské historie, tehdy čtyřiadvacetiletého prince Karla Eduarda Stuarta.
„Vždycky mě bavila historie, ale taky anatomie a věda. Odjakživa tíhnu tímto směrem,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy umělkyně, které se podařil unikát: „omladit“ historickou postavu. O jejím počinu referovala britská média, článek na titulní straně svého webu Veselé věnovala i BBC.
Povězte: Proč právě princ Karel?
V roce 2019 jsem byla ve Skotsku na dovolené a viděla jsem jinou rekonstrukci jeho tváře. Forenzní umělec, který ji dělal, vytvořil podobu Karla Eduarda Stuarta předtím, než zemřel, takže jako starého člověka. Napadlo mě, že by bylo zajímavé vymodelovat jeho mladší podobu. Bylo mu jen 24, když se snažil svoji rodinu navrátit na britský trůn.
Co je pro takový výtvor potřeba?
Přečetla jsem nespočet historické literatury, pořád mám doma horu knížek z knihovny, ani nedokážu přesně říct kolik. Prošla jsem taky hodně výzkumů o tom, jak lidé stárnou, a v neposlední řadě použila princovu posmrtnou masku (sádrový odlitek obličeje zemřelého, pozn. red.), respektive její tři různé verze.
Jaký byl ten samotný postup?
Z těch tří posmrtných masek jsem vybrala jednu – tu, která ve 3D vypadala nejlépe. Pak jsem použila digitální software, ve kterém jsem Karlův obličej z mládí ručně vymodelovala, a následně jej pomocí 3D tiskárny vytiskla. Nakonec jsem model zalila voskem a přidala barvy, aby vypadal realističtěji.
Mohlo by vás zajímat
Díky vědeckému poznání se dnes – 1100 let od její násilné smrti – můžeme podívat do tváře svaté Ludmily. Do tváře první doložené ženy v našich dějinách.
Jak náročné bylo prince „omladit“? Přece jen jste vycházela z posmrtné masky, která zachycovala jeho obličej až ve stáří…
Stará tvář vypadá jinak, to je pravda. Přibudou vrásky, změní se rozložení tuku v obličeji, některé kosti se reabsorbují zpátky do těla. Četla jsem ale dost biografií, které citovaly historické zdroje, a ty prince popisovaly do detailů.
Na Karlově bustě si můžeme všimnout třeba akné…
To zrovna vychází z historických zdrojů; ony ho popisovaly, že trošku akné měl. Chtěla jsem ho trochu polidštit, udělat z něj normálního člověka, který má své vlastní starosti, svoje koníčky. Lidé si ho totiž často romantizují, vypráví se o něm spousta legend, chtěla jsem ho proto trochu vrátit zpátky na zem. I když to má vědecký základ, některé ty věci na něm jsou samozřejmě víc umělecké než vědecké. Protože kdyby to byla jenom věda, nebylo by to tak efektní: celý jeho obličej by třeba musel být černobílý.
Inspirovala jste se také dobovými portréty?
Samozřejmě jsem je viděla, ale víc jsem se snažila vycházet ze psaných zdrojů. Obzvlášť aristokracie v minulosti modifikovala všechny své obrazy, něco jako v dnešní době Photoshop. Nejvíc mi ale pomohla posmrtná maska, protože tak princův obličej doopravdy vypadal.
Jak dlouho trvá jednu takovou tvář vytvořit?
S dizertací jsem začala v květnu a skončila v červenci. Na druhou stranu, velká část mojí práce bylo čtení a psaní, takže těžko říct, jak dlouho trvalo vymodelovat to samotné umělecké dílo.
Šlo všechno podle plánů?
Přála bych si akorát, abych měla víc času, přidala bych další detaily. Jinak jsem ale s výslednou podobou prince Karla velice spokojená.
Takové omlazování historických postav je vlastně jako cestování časem… dokážete si představit, k čemu bude možné jej do budoucna využít?
Uplatnění nejvíc vidím v té historické, kulturní sféře. Budete třeba moci přijít do muzea, kde kromě zemřelého panovníka – případně jeho podoby těsně před smrtí – uvidíte i to, jak vypadal v mládí. A pak třeba taky v policejních vyšetřováních budeme schopni vytvořit mladší podoby lidí.
Karel Eduard Stuart
Karel Eduard Stuart na portrétu od Allana Ramsayho.
Byl známý též jako Mladý pretendent, Mladý rytíř, v lidové paměti je znám jako „Bonnie Prince Charlie“.
Narodil se v roce 1720 v Římě u exilového stuartovského dvora a většinu svého života strávil v Itálii. V Římě též zemřel ve věku 68 let.
Byl jakobitským uchazečem o trůn Anglie, Skotska a Irska. Wikipedie uvádí, že sám sebe označoval za právoplatného krále Anglie, Skotska a Irska a jako takový používal jméno Karel III. Oficiálně ale nebyl ve Velké Británii nikdy králem uznán a na rozdíl od svého otce nebyl uznán dokonce ani katolickou církví. Příslušel mu pouze titul hrabě z Albany, který mu papež dovolil používat.
BBC připomíná, že v Británii uchvátila Karlova osobnost novou generaci diváků prostřednictvím televizního seriálu Outlander; v Česku běží pod názvem Cizinka. Druhá řada, inspirovaná knihou Diany Gabaldon „Vážka v jantaru“, se odehrává právě v době vrcholící snahy Stuartovců o znovuzískání skotského trůnu.
Karel Eduard Stuart odcestoval v roce 1744 do Francie, aby se zúčastnil plánované invaze na Britské ostrovy s cílem dosadit na trůn svého otce. Flotilu částečně zničila bouře, Karel ale pokračoval a jeho příjezd na západní pobřeží Skotska vedl k jakobitskému povstání v roce 1745.
Jakobitské síly pod vedením Mladého rytíře zpočátku dosáhly několika vítězství v poli, včetně bitvy u Prestonpans v září 1745 a bitvy u Falkirk Muir v lednu 1746. Nicméně v dubnu 1746 byl Karel poražen u Cullodenu, což fakticky ukončilo jeho snažení.
