Britové bojují s mizogynií. Živí ji algoritmy, Tate i feministky, říká expertka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Britská policie nedávno varovala, že Anglie a Wales zažívají epidemii násilí páchaného na ženách. Situaci označila za natolik vážnou, že ji přirovnala k národnímu nouzovému stavu.

Část viny přisoudila influencerům, jako je Andrew Tate (stíhaný za znásilnění a obchod s lidmi), kteří podle ní na internetu šíří mizogynii. Radikalizují tak dospívající chlapce podobným způsobem, jako své stoupence získávají teroristické organizace.

„Mnoho mladých mužů hledá příklady, jak být mužem v nové společnosti a jak se chovat k ženám. Bohužel, mizogynní a sexističtí pseudointelektuálové jako Andrew Tate a Jordan Peterson toho využili a na sociálních sítích se pasovali do role jejich vzorů,“ říká psycholožka Genavee Brownová, která působí na britské Northumbria University.

Akademička, která zkoumá kromě jiného právě online mizogynii, v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětlila, čím je situace v Británii specifická, jak sociální sítě formují postoj mladých lidí k mužství a ženství a genderové rovnosti i v čem jsou současné tiktokové trendy jako „tradwives“ (tradiční manželky) nebo „sigma male“ (něco jako alfa samci) problematické.

Zpráva Národní rady policejních ředitelů nedávno upozornila, že násilí páchané na ženách se v Anglii a Walesu stalo národním problémem. Co stojí za zhoršující se situací?

První z důvodů se váže přímo k policii. Máme tu závažný nedostatek odsouzení za násilí páchané na ženách. Mezi lety 2021 a 2022 došlo k 70 tisícům hlášených případů znásilnění. Pouhé čtyři tisíce z nich byly vyšetřeny. K soudu se dostaly dva tisíce z nich, 1300 bylo následně odsouzeno. To znamená, že míra usvědčení byla dvouprocentní. Podobné je to i u případů domácího násilí.

Částečně je to způsobeno policejní kulturou, ale také nedostatkem vládních zdrojů. Justiční systém nemá dost prostředků, aby skutečně odsoudil ty, kteří ubližují ženám. Nevyřízených případů jsou desetitisíce.

Když mají lidé dojem, že jim týrání žen prochází a nenesou žádné následky, vede to k tomu, že násilí na ženách přibývá.

Existují i nějaké další důvody?

Další důvod se váže ke společenským změnám. V online i offline prostředí vidíme v poslední době narůstající množství sexismu a mizogynie.

Krajní pravice má nyní větší podporu než kdykoli předtím. Její politici často využívají sexistickou rétoriku, zastávají tradiční hodnoty, ženy vidí jako matky a hospodyně, mnohdy k nim chovají neúctu nebo na ně nahlíží jako na sexuální objekty. Vzpomeňte si třeba na pár let starý výrok bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa „grab them by the pussy“ (chytni je za kun**), to je v podstatě popis sexuálního útoku.

Tím, že politici ospravedlňují sexismus, mizogynii a násilí na ženách, takové chování normalizují.

Jakou roli v tom hrají sociální sítě? Policejní zpráva odhalila, že věk pachatelů násilí na ženách se snižuje. A naznačila, že částečnou vinu za to nesou online influenceři jako Andrew Tate, kteří radikalizují chlapce k extrémní mizogynii.

Sociální sítě hrají svou roli. Mladší lidé je využívají ve větší míře. Navíc jsou ve fázi, kdy se snaží zjistit, kdo skutečně jsou, a na internetu hledají vzory. Proto mohou být obzvláště náchylní k mizogynní propagandě.

Samozřejmě se to netýká jenom online prostředí, jde o širší sociální fenomén. Vidíme, že tradiční formy mužství jsou dnes vlivem společenských změn zpochybňovány. Práce se dnes již nedělí podle pohlaví, roste rovnost mezi muži a ženami, a muži tak nemají ve společnosti tak dominantní roli.

Mnoho mladých mužů hledá příklady, jak být mužem v nové společnosti a jak se chovat k ženám. Bohužel, mizogynní a sexističtí pseudointelektuálové jako Andrew Tate a Jordan Peterson toho využili a na sociálních sítích se pasovali do role jejich vzorů. Tím si můžeme částečně vysvětlit nárůst sexismu u mladých mužů.

Tito influenceři často nemluví jenom o tom, jak být mužem, ale také o tom, jak se chovat k ženám. Většina z nich si žen neváží. Andrew Tate dokonce mužům říká, aby mlátili své ženy, jde o zjevné násilí na ženách. Mladí muži jsou bohužel náchylní k tomu, aby si tyto myšlenky skrze internet osvojovali.

Jsou mladí muži na sociálních sítích cíleně vystavováni mizogynnímu obsahu?

Reportérka BBC Marianna Springová udělala experiment, kdy si vytvořila falešný facebookový účet a předstírala, že je muž. Facebook jí sice okamžitě nezačal ukazovat sexistický obsah, časem ale „nadhodil udičku“ a ukázal jí vtipný, lehce sexistický mem. Když tomu dala lajk, začal sexistický a mizogynní obsah nabírat na intenzitě.

Jedním z problémů je, že algoritmy sociálních sítí jsou velmi genderově podmíněné. Muži nikdy neuvidí reklamy, které se zobrazují mně – reklamy na dětské oblečení, menstruační pomůcky, líčení.

To, že se mužům a ženám zobrazují úplně jiné věci, může zčásti záviset na tom, že se jim líbí něco jiného. Já ale třeba nemám dítě ani se nelíčím, a stejně tyto reklamy vídám. Souvisí to tedy spíše s tím, že společnosti provozující sociální média tu nejsou proto, aby lidi spojovaly nebo informovaly – důvody, pro které bychom je chtěli využívat –, ale hlavně proto, aby vydělávaly peníze.

Pokud jim založení obsahu na pohlaví umožní prodat více produktů, udělají to. Inzerování na základě pohlaví je ostatně jedním z nejstarších reklamních triků. Vzpomeňte si například na slavné reklamy z 50. let. Ženám v domácnosti nabízeli elektrospotřebiče, mužům auta, kterými jezdili do práce. Genderové dichotomie tu jsou s námi stovky let.

Další věc je, že algoritmy nám ukazují nejen to, co chceme vidět, ale také věci, které v nás vyvolávají emocionální reakci. Je totiž pravděpodobnější, že zvýší naši angažovanost i čas, který strávíme online.

Je to ovšem velmi problematické. Když uvidím sexistický obsah, naštvu se a okomentuji ho, ukáže se více lidem, jelikož tak algoritmus funguje. Skutečnost, že algoritmy vás tak trochu nutí vidět věci, se kterými nesouhlasíte, může způsobit, že sexistické a mizogynní příspěvky neúmyslně sdílíte s ostatními lidmi.

Mluvila jste o hledání nové formy mužství. Jednu z nich nabízí trend zvaný sigma male (sigma samec), který se v poslední době šíří na sociálních sítích. Někteří ho označují za nový druh toxické maskulinity. Jak to vidíte vy?

Pojem sigma male pochází z historické teorie alfa samců, která vychází z představy, že vlci mají alfa samce, který vede a ochraňuje smečku. Později bylo dokázáno, že vlci se tak ve skutečnosti nechovají, že smečku vede pár, samec a samička, a tato teorie byla vyvrácena.

Sigma male představuje odklon od teorie alfa samců. Označuje muže, kteří se snaží dominovat spíše sami sobě než ostatním, udržují sebedisciplínu. Mají pocit, že jsou samotáři a stojí na okraji společnosti.

Sigma male jako nový druh maskulinity je ale taktéž problematický. Už nejde o alfa samce, který přímo dominuje ženám, ale sám sobě. Chybí mu ale společenské vazby. Může u něj také docházet k problematickým projevům sebedisciplíny, které pramení z touhy dosáhnout fyzických ideálů, jež jsou součástí tohoto vnímání maskulinity. Jedná se například o sebepoškozování skrze cvičení nebo poruchy příjmu potravy.

Když se mužskost nebo ženskost definuje velmi úzce, neodpovídá to lidské zkušenosti a je to velmi nebezpečné. Měli bychom proto přijmout široké spektrum mužství a ženství. A pomoci chlapcům pochopit, že neexistuje správný způsob, jak být mužem, ale celé spektrum ideálů, osobnostních rysů i typů těla.

Ovlivňují sociální sítě způsob, jakým mladí lidé nahlížejí na genderové role? Nedávný průzkum potvrdil, že mezi mladými muži a ženami narůstají rozdíly v postoji k rovnosti pohlaví.

Tento průzkum vedla Alice Evansová ze Stanfordovy univerzity a ukázal, že ženy smýšlejí více liberálně než muži. Odhalil, že zhruba 70 % žen v USA je liberálních, zatímco mužů je liberálních pouze asi 50 %. V Británii tento rozdíl není tolik dramatický, ale také to platí. Vidět to můžeme i v Polsku, kde 50 % mužů ve věku od 18 do 21 let volilo v minulých volbách krajní pravici.

Jedním z důvodů je, že v online prostředí vidíme velmi genderově podmíněný obsah, jak už jsem zmínila. Za tento obsah ale nemůžeme vinit pouze muže. Vzpomeňte si například na trend takzvaných „tradwifes“ (tradiční manželky), kdy ženy sdílejí, jak jsou skvělými hospodyněmi a jak jsou údajně šťastné, že jsou v domácnosti a mohou plnit tradiční ženské role. Tímto obsahem také učí ženy, jakou pozici by měly ve společnosti zastávat.

Působit to může i na ty, které s tím na první pohled nesouhlasí. Obsah je jim totiž skrze algoritmy představován v dobře působících videích, která ukazují ženy v obrovských domech, které vypadají šťastně a údajně mají spoustu času samy pro sebe.

Řada profilů využívá genderové stereotypy, aby přilákala více diváků. Ukazují idealizovaný život. Nezdravé je to v obou extrémních případech, ať už jde o macho muže, který jí játra ke každému jídlu, nebo manželku, která zůstává doma a její manžel jí ani nedovolí řídit auto.

Jak tohle všechno ovlivňuje způsob, jakým navazujeme vztahy?

K tomu bude potřeba další výzkum. Ale řekněme například, že když máte silné liberální postoje a budete si chtít najít partnera, který tyto ideály sdílí, bude to složitější, ať už v normálním, nebo online světě. Neznamená to, že přestaneme navazovat vztahy – znám spoustu párů, které mají diametrálně odlišné politické postoje –, bude to ale složitější.

A tím, že se ženám a mužům ukazují na internetu jiné věci, se to jen zhoršuje. Genderově podmíněný obsah vede k tomu, že muži a ženy přestávají mluvit stejným jazykem. Je pro ně těžší se shodnout a posouvat společnost dopředu, například k větší ochraně našich práv.

Jak už jste naznačila, k procesům, které popisujete, dochází napříč světem. Je ovšem situace u vás v Británii něčím specifická?

V několika ohledech. Zaprvé, většinu mediálních společností ve Velké Británii vlastní vydavatelé podporující krajní pravici, zůstal zde jen jeden levicově orientovaný deník, a to The Guardian. To vede k tomu, že se často publikuje sexistický obsah.

Řada zpráv vydaných o Kate Middletonové nebo Meghan Markleové byla plná sexismu i rasismu. A když lidé neustále vídají sexistické titulky, je to pro ně signál, že takové chování je v pořádku.

Roli hraje také vzestup radikálního feminismu, který vylučuje trans osoby, nebo genderově kritického feminismu, jak ho jeho stoupenkyně samy nazývají. Nejznámější z nich je zřejmě akademička Kathleen Stocková, řadí se k nim i spisovatelka J. K. Rowlingová.

Této odnoži feminismu a transfobii, kterou šíří, se v Británii dostává velké mediální pozornosti. Tvrdí, že trans osoby nemohou rozumět ženské zkušenosti, jelikož nemají fyzické atributy ženy, a proto by neměly být součástí feministických hnutí.

Pro feminismus je to krok zpátky. Ženy se tím opět redukují na svůj biologický stav, což je to, proti čemu feminismus po staletí bojoval. Transfobie v podstatě vychází ze sexismu, protože ten je založen na myšlence, že gender souvisí s vaší biologickou stránkou. Pokud je pohlaví ženy zcela spjato s její biologií, na co pak ženy jsou? Aby rodily děti a byly doma.

To, že část sexismu, který můžeme v Británii pozorovat, pochází od žen, dokonce od žen, které samy sebe označují jako feministky a ochránkyně ženských práv, je velmi nebezpečné. Je to, jako by ho ony samy schvalovaly. Ostatní potom mají dojem, že je to v pořádku.

Co by se mělo udělat, aby se zabránilo šíření online mizogynie, která může přispívat k nárůstu násilí na ženách?

Obrovskou roli hrají firmy, které vlastní sociální sítě. Namístě by bylo například více moderovat obsah nebo smazat účty uživatelům, kteří jsou známí šířením mizogynie. To, že Elon Musk vpustil znovu Trumpa na sociální síť X, není dobré, jelikož víme, že tam bude vést sexistické řeči.

Mohly by ale jít i drastičtější cestou a změnit algoritmy, které nám servírují obsah na základě pohlaví. Pokud by ženy viděly stejné věci, měly by možnost nahlásit sexistický obsah a třeba by ho pak na internetu bylo méně. Za současné situace muži a ženy často navzájem nevidí rizikové obsahy, které jim algoritmy jednotlivě nabízí.

Pokud se cítíte deprimováni stavem internetu, ujistěte se, že nahlašujete obsah, který nepovažujete za vhodný. Třeba ho pak odstraní a další lidé už ho vidět nemusí.

Pomohlo by také, kdyby sociální sítě vnesly lidem do jejich „feedu“ rozmanitost. Místo toho, aby vám neustále předkládal například sexistický obsah, by to mohl nechat na náhodě. Pak by se vám ukazovaly i jiné příspěvky a třeba byste zjistili, že nějaká verze mužství či ženství se vám zamlouvá více.

Co mohou udělat rodiče, aby předešli tomu, že se jejich děti nechají ovlivnit potenciálně škodlivými trendy?

Pomoci může to, že s nimi budou čas od času sociální sítě aktivně užívat. Nejvíce rizikové totiž je, když děti používají sociální sítě bez jakéhokoli dohledu dospělých.

Stačí říct, že je zajímá, co si prohlíží na TikToku, a na chvíli si sednout vedle nich. A když uvidí něco problematického, tak to s nimi mohou rozebrat. Mají tak možnost s dětmi rozvíjet kritické dovednosti v oblasti mediální gramotnosti, které jsou velmi důležité.