Článek
Spojené království zvažuje nasazení stíhacích letounů Eurofighter Typhoon ke střežení vzdušného prostoru (Air Policing) Ukrajiny. Mělo by jít o součást zvažovaných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu po případném uzavření příměří s Ruskem.
Britský deník The Times s odvoláním na vládní zdroje napsal, že britští ministři diskutovali o způsobech, jak poskytnout Ukrajině bezpečnostní záruky, aniž by bylo nutné vyslat velký počet pozemních jednotek.
Vysoce postavený vládní úředník poznamenal, že letecká hlídková mise by byla reálnou možností, i když by vyžadovala značný počet letadel a systémů protivzdušné obrany k zajištění jejich ochrany. Teoreticky by Velká Británie mohla vyslat desítky stíhaček Eurofighter Typhoon.
List s touto zprávou přišel ve chvíli, kdy Británie a Francie údajně diskutují o vytvoření „podpůrných sil“ pro Ukrajinu pod evropským vedením, které mají zajistit, aby Rusko v případě vyjednání příměří znovu na Ukrajinu nezaútočilo (psali jsme zde).
Střežení vzdušného prostoru Ukrajiny ze strany západních spojenců je podle zdroje The Times pravděpodobnější než zavedení bezletové zóny, o kterém se v teorii diskutovalo po začátku ruské invaze před třemi lety.
Bezletová zóna vs. střežení vzdušného prostoru
Bezletová zóna je část vzdušného prostoru, ve které je zakázáno létat určitým letadlům. Jsou buď vyhlašovány trvale, nebo dočasně nad určitou oblastí kvůli bezpečnostním důvodům. Svou povahou jsou obdobou vzdušného demilitarizovaného pásma.
Střežení vzdušného prostoru (Air Policing) je především mírovým úsilím. Zahrnuje radarový dohled a průzkum vzdušného prostoru s cílem zajištění bezpečnosti dané oblasti. Do tohoto termínu spadá také případné nasazení stíhacího letectva a pozemních systémů protivzdušné obrany při pomoci s identifikací letounů včetně jejich bezpečného doprovodu na letiště, popřípadě zneškodnění hrozby.
Server The War Zone hovořil s Gregem Bagwellem, prezidentem neziskové organizace Air and Space Power Association a jedním z nejzkušenějších bývalých operačních velitelů britského letectva, který dohlížel na bojové operace v Iráku, Afghánistánu, Libyi a Sýrii, jakož i na různé mírové mise po celém světě.
Podle Bagwella už britská armáda téměř určitě provádí krizové plánování pro případnou mírovou misi na Ukrajině.
„Divil bych se, kdyby lidé na ministerstvu obrany, na stálém společném velitelství a podobně alespoň nepromýšleli některé výzvy a věci, které byste v rámci toho museli zavést. Něco z toho rozhovoru může proniknout i do NATO nebo k evropským národům podobného smýšlení, aby mohly promyslet, jaké prostředky budou potřeba a kdo by je mohl poskytnout,“ řekl.
Veškeré diskuze jsou ale zatím předběžné, protože mírová jednání o Ukrajině vedená zatím mezi Ruskem a Spojenými státy jsou na začátku. Bez pravidel budoucího příměří nebo míru se nedají přesně dojednat ani pravidla budoucí mise, natož to, co přesně k ní bude potřeba.
Bagwell ale považuje za pravděpodobné, že úvahy o vyslání vojáků na Ukrajinu budou zahrnovat i debaty o nasazení vzdušných sil.
„Udržování míru je často o udržení dvou stran od sebe. V tomto konkrétním případě, buďme upřímní, mluvíme víceméně o udržení jedné strany mimo. Očekával bych, že střežení vzdušného prostoru by probíhalo téměř výhradně na ukrajinské straně této linie, a to jednak proto, aby se dohlíželo na veškerou leteckou aktivitu a případný zásah, ale také proto, aby se dohlíželo na vše, co se děje na zemi, jak na hranicích, tak za nimi,“ vysvětluje.
Cílem takové mise by pak bylo zabránit ruským, ale potenciálně i ukrajinským letadlům proniknout na určitou vzdálenost od dělicí linie. „Problém je v tom, že v dnešní době, s dlouhým doletem zbraní odpalovaných ze vzduchu, je třeba držet letadla poměrně daleko, aby se zajistilo, že nevypouštějí zbraně nebo případně neprovádějí útoky. Takže ta nárazníková zóna by se mohla docela zvětšit,“ přemítá Bagwell.
Kromě sledování vzdušného prostoru by taková mise mohla zahrnovat i sledování sil na zemi. Nic z toho by pro letce podle Bagwella nebylo technicky složité, protože všechny postupy jsou vyzkoušené, stačí je jen přizpůsobit konkrétním okolnostem.
Skutečnost, že zúčastněné státy, které by pravděpodobně byly členy NATO, by potenciálně šly proti ruským silám, „s sebou samozřejmě nese další stupeň rizika,“ poznamenává. I s tím mají západní státy zkušenost například ze Sýrie.
Střežení vzdušného prostoru nad Ukrajinou by jen těžko mohlo zajistit samostatně britské letectvo. Přesto by taková operace podle Bagwella mohla být levnější než nasazení většího počtu mírových pozemních jednotek. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij na Světovém ekonomickém fóru v Davosu prohlásil, že budoucí mírové síly by mohly vyžadovat nejméně 200 tisíc zahraničních vojáků.
Stroje by mohly operovat i ze základen v Polsku nebo Rumunsku, během hlídek by mohly létat za použití tankování ve vzduchu. Na druhou stranu přítomnost západního letectva přímo na Ukrajině by mohla přispět k většímu odstrašujícími efektu proti Rusku.
Je ale potřeba říct, že na síly států NATO rozmístěné na Ukrajině by se nevztahoval článek pět Severoatlantické smlouvy o kolektivní sebeobraně, který se týká jen hranic členských států.
Nakonec by Ukrajina teoreticky mohla převzít alespoň část zátěže mise sama, protože v posledních měsících postupně dostává západní stíhací letouny.
