Británie má třetí premiérku. Liz Trussová umí vycítit, odkud vítr fouká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dva měsíce rozhodování, politických debat a silných prohlášení jsou u konce; Británie zná jméno svého budoucího lídra. Šéfkou konzervativců a zároveň i premiérkou se stala dosavadní ministryně zahraničí Liz Trussová, která porazila Rishiho Sunaka, bývalého ministra financí.

Finální dvojici postupným hlasováním vybral parlamentní konzervativní Výbor 1922. V poslední fázi volby pak nového lídra prostřednictvím korespondenčního hlasování vybírali všichni členové partaje, kterých je přes 170 tisíc. Trussová vedla již v předvolebních průzkumech a její vítězství předem tipovali také někteří odborníci nebo sázkové kanceláře.

Klání skončilo poměrem 81 326 tisíc hlasů pro Trussovou, 60 399 pro Sunaka.

Sunak nejspíše doplatil na nálepku „královraha“, kterou si s odchodem Johnsona vysloužil. Jeho vlastní rezignace na funkci ve vládě totiž spustila lavinu dalších a následně přispěla i k samotnému pádu předsedy vlády. Dvaačtyřicetiletý Sunak přitom s Johnsonem držel po celou dobu takzvané Partygate a podpořil ho i v červnovém hlasování o nedůvěře. Potápějící se loď tak opustil až těsně před koncem.

Sedmačtyřicetiletá Trussová má za sebou roky na politické scéně a pro mnohé ztělesňuje možnou kontinuitu s Johnsonovou érou. Jakými funkcemi prošla? Jakou pro Británii představuje budoucnost? A jak moc pravdivé je její přirovnávání k Margaret Thatcherové?

Celým jménem Mary Elizabeth Trussová se narodila v anglickém Oxfordu roku 1975 levicově orientovaným rodičům. Část dětství strávila ve skotském městě Paisley, později se ale rodina přestěhovala do anglického Leedsu, kde docházela do státní školy Roundhay.

O instituci, kde studovala, se Trussová v minulosti nevyjadřovala příliš pochvalně. Nejen tamní bývalí studenti však její výroky zpochybňují a objevují se názory, že její prohlášení mají sloužit pouze politickému zisku. Právě svou minulostí na státní škole totiž Trussová zdůrazňuje tvrzení, že není prototypem úspěšného člena Konzervativní strany.

„Neprošla elitními středními školami, ze kterých v poslední době pocházela většina premiérů, včetně Borise Johnsona nebo Davida Camerona,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). „Tím se odlišuje bohatší britská elita. Tyto rodiny si totiž mohou dovolit dát dítěti, které má ambici být vysoce akademicky nebo politicky profilované, benefit takového vzdělání.“

Další kroky Trussové vedly na univerzitu v Oxfordu, což političce umožňuje zdůrazňovat, že i přesto, že neměla elitní středoškolské vzdělání, dokázala se pak dostat na prestižní školu i do vysokých politických pozic.

Tím znovu nahrává obrazu, jenž Liz Trussovou vykresluje jakožto „premiérku všech Britů“.

Trussová byla aktivní už ve studentské politice a zpočátku se hlásila k liberálním demokratům. Během tohoto období podporovala zrušení monarchie nebo legalizaci konopí, od čehož v průběhu let upustila.

Do konzervativních řad pak vstoupila v roce 1996 a první kroky směrem k parlamentní politice učinila ve svých 25 letech.

Kariéru v britském parlamentu nakonec odstartovala v roce 2010. Od té doby již zastávala celkem šest ministerských postů pod třemi různými premiéry.

Na svém účtu má například pozici ministryně spravedlnosti, obchodu nebo zahraničí a v roce 2016 se stala také první ženou v roli lorda kancléře.

Za zmínku jistě stojí i to, že jde o třetí ženu, která se do premiérské funkce postaví.

Média se tak nevyhýbají nejrůznějším srovnáním a sama Trussová se podle nich má – nejen oblečením – snažit stylizovat do nové Margaret Thatcherové, první premiérky Spojeného království. Podle britského listu The Guardian srovnání s „železnou lady“ tvrdě prosazuje sám političčin tým.

„Je docela frustrující, že ženy političky jsou vždy srovnávány s Margaret Thatcherovou, zatímco muži politici nejsou srovnáváni s Tedem Heathem (bývalý britský premiér, pozn. red.),“ nechala se však pro GB News slyšet nová předsedkyně britské vlády.

Se srovnáním nesouhlasí ani Kryštof Kruliš; podle českého odborníka se sice političky v některých pro konzervativce důležitých tématech shodují, Trussová je však premiérkou pro jinou dobu.

„Čelí jinak nastavené společnosti a jiným tématům, přibylo třeba vymezování se vůči kulturní válce, uvažování o tom, že by se na školách měly vyučovat zločiny britského impéria, nebo politika genderových identit,“ připomíná Kruliš.

Na první pohledu úspěšnou profesní kariéru Liz Trussové doprovázely otřesy v osobním životě.

Sňatek se svým dosavadním manželem Hughem O'Learym uzavřela Trussová v roce 2000, později se jim narodily dvě děti. V době, kdy již byla vdaná, však politička měla 18 měsíců dlouhý poměr s nyní již bývalým konzervativním poslancem Markem Fieldem. Jeho manželství nakonec skončilo rozvodem, to Trussové aféru ustálo.

Až Boris Johnson v úterý oficiálně podá demisi a královna Alžběta II. na svém venkovském sídle Balmoral jmenuje jeho nástupce, Británie vkročí do nové éry. Podle odborníků nicméně nebude až tak odlišná od té minulé, a to zejména v otázce ekonomické politiky, která je nyní v zemi jedním z důležitých témat.

„Na většinu v Dolní komoře, kterou v posledních parlamentních volbách získal Boris Johnson, bude spoléhat i Trussová. Z tohoto hlediska půjde v řadě ohledů o kontinuitu, a to i s ohledem na to, že je političkou, která Borisi Johnsonovi zůstala věrná a neodešla z jeho vlády,“ přiblížil Kruliš.

„Také programem, který vyjadřuje, se v zásadě blíží některým krokům, které avizoval i sám Johnson a kvůli kterým se dostal do střetu se soupeřem Trussové Rishim Sunakem. Šlo zejména o neshody na téma ekonomiky daní – jestli přijít s daňovými škrty hned, nebo je odložit i s ohledem na fiskální střídmost až na později,“ dodal analytik.

Právě Johnsonovo usilování o daňové škrty Trussová v klání o post lídra konzervativců převzala, Sunak naopak na první místo kladl zásah proti rostoucí inflaci. Velmi podobné Johnsonovým jsou pak i političčiny recepty, jak si poradit se současnou hospodářskou situací, nebo obecný přístup k ekonomice a zadlužování.

„Co za změnu se nicméně dá očekávat, je to, že do Downing Street 10 nastoupí osobnost, která nebude zatížená sérií politických skandálů, jako tomu bylo v případě Borise Johnsona. Bude se tak moci více soustředit na reálné prosazování agendy a nebude trávit tolik času odrážením kauz,“ podotkl dále Kruliš.

V roce 2016 Spojené království zažilo něco, co web BBC popisuje jako pravděpodobně největší politickou událost za celou generaci – referendum o členství v Evropské unii. Trussová tehdy vedla kampaň za setrvání a tvrdila, že brexit by pro zemi znamenal „trojnásobnou tragédii – více pravidel, více formulářů a více zpoždění při prodeji do EU“.

Britští voliči si tehdy ale zvolili odchod a 31. ledna 2020 země z EU opravdu vystoupila.

Spojené království se na necelý rok ocitlo v přechodném období a Trussová pomalu měnila názor. Podle některých hlasů byla schopna vycítit, odkud vítr fouká, a postupně se posunula k brexitovému křídlu strany. Dnes si její podporu setrvání pamatuje jen málokdo.

„Přestože na začátku byla pro setrvání v Evropské unii, zaplnila politický prostor tak, aby vyšla vstříc i euroskeptikům uvnitř konzervativců, kteří byli od začátku spjati právě s požadavkem vystoupení a usilovali o to, aby vazba na Evropskou unii po odchodu nebyla tak silná,“ okomentoval situaci Kruliš. „Trussová dokáže tuhle frakci v Konzervativní straně uspokojit více než její protikandidát.“

Pro Evropskou unii byl Boris Johnson ohledně brexitu velmi nepříjemným představitelem protistrany a byl také vnímán jako jedna z nejviditelnějších osobností v zemi, jež stála za kampaní pro vystoupení. „Johnson byl ze všech osobností, se kterými by EU chtěla jednat, asi ta nejméně vítaná. Tohle by u Trussové ale mělo odpadnout,“ sdělil český analytik.

Podle Kruliše je dále zajímavé, že Trussová v průzkumech vítězila ve všech skupinách konzervativců. Jedinou skupinou, kde tomu tak nebylo, byli členové, kteří jsou pro lepší vztahy s Evropskou unií nebo nejsou tak silnými zastánci brexitu. Tato skupina ovšem není v partaji tak dominantní.

Co se týče britských vztahů s Českem, většina věcí se řeší prostřednictvím Evropské unie. Vztahy ve věcech, které do této agendy nespadají, však byly vždy dobré a nedá se předpokládat, že by pod vedením Trussové mělo dojít k jejich zhoršení.

Podobně tomu bude téměř jistě i v případě válkou zasažené Ukrajiny, která je poslední měsíce důležitým tématem.

„Dá se očekávat, že i v tomhle bude Trussová pokračovat v politice Borise Johnsona – vzhledem k tomu, že byla ministryní zahraničních věcí v jeho vládě, a také podle jejích výroků. Můžeme tak předpokládat, že zahraniční politika, kterou nastolil Johnson a do které spadá třeba významná podpora Ukrajiny, bude nejspíše zachována,“ uvedl Kruliš.

Seznam Zprávy již volbu nového předsedy strany dříve rozebraly s Janem Váškou z Institutu mezinárodních studií při FSV UK. Ten předpovídal, že pokud finální souboj proběhne mezi Trussovou a Sunakem, vítěz duelu nebude mít příliš silný mandát, protože Konzervativní strana bude rozštěpená.

„Vítězství, kterého konzervativci za Borise Johnsona dosáhli, je o více než 60 mandátů. Trochu se odroluje, ale pokud je tam takhle velká většina, velmi těžko se formuje nějaký opoziční hlas uvnitř strany, který by vládu ohrozil,“ vysvětlil Kruliš s tím, že jasným příkladem je sám Johnson, jenž skončil až s momentem, kdy se problémů nahromadilo příliš a pohár trpělivosti definitivně přetekl.

Záviset nicméně bude na celkovém vývoji situace v zemi; tedy jestli bude i nadále růst inflace, zda budou přibývat další ekonomické problémy nebo jestli se bude zvyšovat zadlužení státu. Kvůli tomu by ve straně nakonec mohlo dojít k největšímu tření a mohla by také vzniknout konzervativní opozice, jež bude mít dost nábojů na to, aby byla aktivní.

Trussové navíc nyní spadl do klína mandát, který ve volbách získal Boris Johnson. Už jen kvůli tomu tak bude její pozice zčásti oslabená, a to do té doby, dokud sama vítězně neprojde volebním kláním. Někteří bývalí premiéři za podobných podmínek vyhlásili předčasné všeobecné volby, podle Kruliše je ale lepší nějaký čas počkat.

„V tuto chvíli je logické prostě nastoupit do úřadu, nějaký čas vládnout a až pak se snažit prostřednictvím nezaujatých průzkumů veřejného mínění zjistit, jak na tom jsem,“ vysvětlil analytik. „V případě, že by zjistila, že je na tom velmi dobře, dávalo by smysl předčasné volby vyhlásit. Získala by tím svůj vlastní mandát.“