Brazilci objevují české kořeny. Stopy často vedou do Jizerských hor

Jako dítě slýchával Petr Polakovič často od své babičky z Náhlova v Ralsku na severu Čech o předcích, kteří se údajně měli přestěhovat za lepším životem do Brazílie.

Myšlenku, že možná na druhém konci světa žijí jeho vzdálení příbuzní, oživil znovu a již v dospělosti v roce 1996, kdy odjel do Brazílie na pracovní cestu. Tehdy začalo jeho pátrání po údajných prastrýcích, které se po čase ukázalo jako úspěšné.

Polakovič zjistil, že díky svým předkům Josefovi a Petru Hörbeovým, kteří odjeli do Brazílie v roce 1877, má v 214milionové zemi vzdálené příbuzné.

„Poslal jsem dopis na český i německý konzulát s tím, že jsem věděl, že se moji předkové jmenovali Hörbe. Asi za rok jsem dostal dopis od německé konzulky ve městě Blumenau (v jihobrazilském státu Santa Catarina – pozn. red.), že zná architekta Claudia Hörbeho – jeho vzdáleného příbuzného. Ten jí vše potvrdil, včetně skutečnosti, že má i pas obou bratrů,“ říká rodák z Liberce.

Příběh tohoto Čecha není ojedinělý. Především z Jizerských hor, ale i z dalších oblastí českých zemí (Lužických hor, Šumavy nebo Rýmařovska) v druhé polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století odešly do Brazílie a tehdejších německých kolonií desítky až stovky rodin.

Brazilci čím dál častěji projevují zájem o své české kořeny a Polakovič jim pomáhá pátrat po příbuzných. Současně také stojí za vznikem Muzea vystěhovalectví do Brazílie právě v Náhlově.

„Lidé odjížděli, protože chtěli hlavně půdu a mít možnost na ní hospodařit, což byl pro ně tehdy zásadní způsob obživy. Když byla půda, bylo i hodně jídla a produktů, kterými mohli uživit rodinu,“ popisuje Polakovič motiv desítek rodin z Jizerských hor a okolních vesnic, které se rozhodly odjet „začít znovu“ na druhém konci světa.

Oblast Jizerských hor a měst Liberec, Jablonec nad Nisou a Tanvald zažívala nejdříve v 19. století období prosperity díky vzkvétajícímu průmyslu, které ale brzy vystřídala ekonomická krize. Místní tak přicházeli o práci a neměli ani zázemí pro vlastní zemědělskou činnost, popisuje kontext doby Polakovič.

„Zjistil jsem, že bratři Josef a Petr pracovali v Ginzkieyho závodech na výrobu koberců a dek ve Vratislavicích nad Nisou. Bydleli v nájemních bytech, tedy bez žádné perspektivy. Pak za nimi ale přišel agent, který jim nabídl budoucnost v Brazílii,“ přibližuje Polakovič rodinný příběh.

Oba jeho prastrýcové s rodinami se tak nejdříve z Jizerských hor vydali do Hamburku a z něj odpluli do Brazílie, do cílové destinace Porto Alegre, jak se dozvěděl Polakovič od svých brazilských příbuzných.

Předky z území dnešního Česka vypátrala také Brazilka Rosane Schroederová. I ona od své brazilské rodiny věděla, že má možná na druhé straně planety své předky a možná vzdálené příbuzné.

„Byli zemědělci. Koupili půdu, aby si mohli postavit dům, těžit dřevo, orat a chovat zvířata. Vylodili se v přístavu São Francisco do Sul a následně pokračovali do (dnešní obce) São Bento do Sul,“ vypráví pro Seznam Zprávy.

České vzdálené příbuzné se jí ale zatím vypátrat nepodařilo. Mnoho vzpomínek se jí nedochovalo ani na prarodiče – Karolinu a George, kteří z českého území odjeli. Na otázku, zda má jejich fotografii, odpovídá, že ví, jak vypadali jen z jejich náhrobků v São Bento do Sul.

„Víme, že přišli za lepším životem… Naše vzpomínka na ně se odráží v rodinných zvycích, síle práce a příbězích, které vyprávěl náš dědeček, který už se narodil v Brazílii,“ dodává.

Předky v českých zemích, včetně pradědečka Wilhelma Johna, se podařilo vypátrat také Brazilce Elaine Johnové. Zjistila, že odešli z města Smržovka v roce 1877. Do té doby si myslela, že tato část rodiny pocházela z Rakouska, vypráví pro Seznam Zprávy.

I ona popisuje, že její předci odešli především za perspektivou v zemědělství. Rodina se usadila v São Bento do Sul, kde koupila 70 hektarů půdy a začala hospodařit.

Ne vždy je ale pátrání po předcích úspěšné. Polakovič například uvádí, že byť nejde o rodinného příbuzného, už dvacet let zjišťuje, odkud z území českých zemí přišel do Brazílie Jan Nepomuk Kubíček – pradědeček brazilského prezidenta z přelomu 50. a 60. let 20. století Juscelina Kubitscheka. Zatím ale bez úspěchu.

Podle Generálního konzulátu České republiky v São Paulu, kam se obrací Brazilci, kteří žádají o české občanství (i s odkazem na předky z českého území), žadatelů přibývá.

„Obrací se na nás většinou třetí a čtvrtá generace potomků předků, kteří přišli z českých zemí do Brazílie ve druhé polovině 19. století a počátkem 20. století. Jsou jich desítky ročně,“ uvedl pro Seznam Zprávy úředník Viktor Dolista.

„Pochází ze všech společenských vrstev z hlediska profesního zaměření, tak sociálního postavení. Většinou se jedná o zajímavé lidi se zajímavým příběhem. V uplynulých letech jsme přijali žádosti známé brazilské herečky, vnučky hudebního skladatele, či potomků baťovců,“ říká dále.

Celý proces je nicméně velmi složitý, jak popisuje Polakovič, který už pomohl několika Brazilcům v získání českého občanství. „Musíte mít vše, abyste to mohli doložit… i rodné listy,“ říká.

Podle konzulátu zvyšující se zájem o české občanství souvisí mimo jiné i s „měnící se politickou a ekonomickou situací v Brazílii a stoupajícím zájmem o to opatřit si vedle brazilského pasu i ten evropský“.

Podle brazilské velvyslankyně v České republice Sônii Reginy Guimarães Gomesové ale i skrze tyto historické vazby Česko i Brazílie utužují vztahy. „Přestože zdejší brazilská komunita není tak početná, jsou tito Brazilci zodpovědní za splétání nitek sítě, která tvoří základ sociální struktury obou národů. Kultury se sbližují, zvyky jednotlivců jsou postupně známější a známější,“ říká pro Seznam Zprávy.

Díky svým předkům, kteří odešli z Jizerských hor, získala občanství i Elaine Johnová. Rosane Schroederová říká, že poskytla všechny potřebné dokumenty a měla by občanství získat v příštím roce.

Obě ženy dodávají, že jsou na české kořeny velmi hrdé.