Muži v politice sází na fotky, které by ženám uškodily

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svaly v popředí, zatnuté zuby a francouzský prezident agresivně boxující do pytle. Fotografie mužného Emmanuela Macrona v tělocvičně zahalená do černobílého filtru obletěla svět. A zatímco u některých vyvolala posměch, jiní ho naopak vzývali coby silného lídra.

Došlo i na vtipy, zda se chystá vyzvat do ringu ruského diktátora Vladimira Putina kvůli jím vyvolané válce na Ukrajině. Není to přitom poprvé, kdy se francouzský lídr ukazuje v podobném světle. Minulý rok se Macron nechal zachytit, jak vypije lahev piva na ex, nedávno zase zveřejnil fotku z ležérního odpočívání na gauči s odhalenou hrudí.

A sází na osvědčený vzorec. Politické dějiny jsou plné lídrů, kteří používají vizuální prostředky k demonstraci síly. Dlouhou historii takových „chlapáckých“ fotografií má na kontě i Putin, který se nechal zachytit polonahý na koni, při lovu ryb i jeho oblíbeném judu. Právě ruského diktátora označil francouzský historik Éric Anceau za mistra „neopopulistické mužnosti“.

Pozadu ovšem nezůstává ani nynější americký prezident Joe Biden, který na záběrech z Bílého domu ukazuje, že zvládá posilovat a zároveň telefonovat se zahraničními lídry. Pro vizuální ukázku mužství v politice pak ani nemusíme chodit za hranice. Předseda SPD Tomio Okamura zásobuje své sledující fotkami i videi z posilovny.

Všechny tyto projevy i snímky naplňují definici maskulinity. Tedy souboru společenských norem a pravidel, které mužům říkají, jak by se měli ve společnosti chovat. Nařizuje mužům, aby byli vždy soběstační, odvážní, tvrdí a emocionálně silní, aby si udrželi své postavení a respekt jako muži.

Připomeňte si snímky „mužného“ Putina

Fotografie politiků v situacích, jako jsou účasti na vojenských cvičeních, při lovu nebo sportu, mohou posilovat jejich image coby silných a autoritativních lídrů. Takové aktivity jim totiž podvědomě přisuzují atributy jako odvaha, rozhodnost a schopnost vést.

„Samozřejmě pro část lidí to může vypadat směšně, přehnaně nebo zastarale. Ale spousta lidí na to slyší a plní to jejich očekávání, že muž, který zastává vysokou pozici, bude vykazovat ty tradičně maskulinní charakteristiky, jako že je rozhodný a autoritativní, i v té fyzické podobě,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy právnička a publicistka Šárka Homfray, podle které mohou mít taková očekávání kořeny u středověkých panovníků.

Právě u nich byl velký apel na fyzické zdraví, neboť to zaručovalo i prosperitu země. Ačkoliv takový řád už stovky let neplatí, v lidech se idea i fyzicky silného lídra zakořenila.

S tím souhlasí i Michelle Irvingová působící na kanadské Memorial University. „Ať už si takové explicitní projevy mužnosti vysloužily jakékoliv reakce, politici na nich posilují své typicky mužské genderové role v politice, které jsou stále pro velkou část voličů zásadní při rozhodování,“ vysvětluje.

Homfray ale upozorňuje, že u každého lídra působí tyto snímky různě v závislosti na tom, jak jsou shodné s jeho autentičností. Jinak by tedy lidé vnímali stejné fotky poukazující na fyzické zdraví například u Petra Pavla a jinak třeba u Donalda Trumpa.

A úplně jinou otázkou pak je, jak by takové fotografie působily u žen.

Zatímco jsou tyto maskulinní rysy spojovány s větší schopností v tzv. mužských politických otázkách, jako je ekonomika a bezpečnost, ženské rysy bývají spojovány s větší kompetencí v oblastech vzdělávání a péče o děti, tedy v „ženských“ politických otázkách, jak upozorňuje Irvingová.

Právě to vychází ze stereotypů, které ukazují i desítky let trvající výzkumy. U mužů se obecně předpokládá, že mají lídrovské vlastnosti jako asertivitu, ambicióznost, dominanci, sebevědomí a soutěživost, zatímco u žen se předpokládá, že mají komunitní vlastnosti jako vřelost, soucit, citlivost a upřímnost.

Tyto stereotypy pak mohou ovlivnit to, zda politici a političky uvažují o kandidatuře, jak se k ní staví a jak je vnímají média a voliči, napsala Daphne van der Pasová působící na Amsterdamské univerzitě.

Že jsou genderové stereotypy stále hluboce zakořeněné, dokazuje i průzkum OSN z minulého roku, podle kterého má 9 z 10 účastníků vůči ženám předsudky – ať už jde o politické, ekonomické, či vzdělanostní ukazatele. Zhruba polovina lidí se pak ztotožňuje s tvrzením, že muži jsou lepšími politickými lídry než ženy.

„Kdyby ženy zaujaly podobnou marketingovou strategii, tak neuspějí. Jednak to pravděpodobně nebude působit až tolik autenticky, ale i kdyby jo, tak budou označovány za chlapa v sukni,“ vysvětluje Homfray s tím, že taková situace tedy hraje do karet mužským politikům.

Voliči zpravidla očekávají, že se ženy a muži chovají podle určitých vzorců. Stejně tak od politiků očekávají, že se budou chovat určitým způsobem, který přísluší spíše mužům. To znamená, že v kampani se kandidátky snaží veřejnosti prezentovat vyvážený soubor tradičních mužských a ženských norem.

Jakmile se ale politička stane volenou představitelkou (např. premiérkou), je pravděpodobnější, že se bude veřejnosti prezentovat v kontextu více mužských rysů - se zaměřením na demonstraci síly, asertivity a moci.

Takový tlak popsala i estonská premiérka Kaja Kallasová, která je nyní díky tvrdé politice vůči Kremlu označována za novou „železnou lady“ Evropy.

Během volební kampaně před několika lety jí její spolustraníci ovšem říkali, že by měla nosit spíše kalhoty, zkrátit si vlasy a mluvit hlubším hlasem. „Znělo to jako: ‚Buď víc mužná.‘ Měla jsem pocit, že na mně není nic špatného; jsem prostě jen jiného pohlaví,“ komentovala to tehdy Kallasová.

Homfray ale podotýká, že se objevují i nové modely politiky, tedy pečujícího a empatického lídra. Právě takové vlastnosti bývají častěji přisuzovány ženám než mužům. Takový přístup zastávala například novozélandská premiérka Jacinda Ardernová, která se v zemi těšila rekordní popularitě.

Přestože se v poslední době počet žen v politických funkcích zvyšuje, zůstávají i nadále celosvětově početně nedostatečně zastoupeny. Právě na tom mají podíl i zažité stereotypy, které jen maskulinní fotografie posilují, uzavírá Homfray.