Bomby na nemocnice a blokády měst. Rusové opakují taktiku ze Sýrie

V září 2015 se ruská vojska zapojila do občanské války v Sýrii na straně prezidenta Bašára al-Asada. Díky jejich technické převaze a nemilosrdné taktice získal syrský vládnoucí režim během následujících dvou let kontrolu nad velkou částí země, kterou předtím ovládaly různé opoziční skupiny.

Mezi poraženými byli také teroristé z Islámského státu, ruské jednotky však postupovaly se stejnou bezohledností také proti dalším protivládním povstalcům. Cíleně bombardovaly civilní infrastrukturu včetně škol nebo nemocnic a obkličovaly velká města, odkud nemohli lidé uniknout do bezpečí.

Podle západních analytiků se Rusko ke stejné taktice uchyluje na Ukrajině. Nasvědčuje tomu ostřelování obydlených oblastí, bombardování porodnice v Mariupolu, obléhání tohoto města a zároveň podkopávání evakuace civilistů.

Postup ruské armády v Sýrii a na Ukrajině rozebrali analytici Natasha Hallová a Will Todman z amerického think-tanku Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). V článku pro páteční vydání listu Washington Post upozornili na tři charakteristické postupy ruské armády, jež se nyní s velkou pravděpodobností opakují.

Za prvé, ruské dělostřelectvo a letectvo útočí na obydlené oblasti a provádějí přesné údery na kritickou civilní infrastrukturu, včetně nemocnic, škol, vodní a energetické infrastruktury.

Syrský režim v prvních letech občanské války také útočil na nemocnice, Rusové to ale dělali ještě důsledněji. Podle údajů z nezávislého projektu Syrský archiv, který dokumentuje porušování lidských práv, bylo ruské letectvo po roce 2015 zodpovědné za většinu úderů prorežimních sil na zdravotnická zařízení v Sýrii.

Současně s ostřelováním se Rusko pokouší vyčerpat důležitá místa odporu. Při obléhání syrského města Aleppo a jinde ruské jednotky odepíraly civilistům přístup k potravinám, lékům a dalším důležitým zásobám. Kombinace obležení a leteckého bombardování nutila povstalce ke kapitulaci.

Za třetí, Rusko používá dezinformace k ospravedlnění cílů, které by mohly znamenat porušení mezinárodního humanitárního práva. Příkladem takového postupu byla ruská kampaň proti Syrské civilní obraně, záchranářské a pátrací organizaci známější pod názvem Bílé přilby. Dezinformační kampaň na sociálních a alternativních médiích líčila tyto dobrovolníky jako teroristy nebo součást spiknutí americké rozvědky CIA.

Zatímco před invazí ruských vojsk 2015 se syrští civilisté dokázali celkem dobře uchránit před nálety vládních vrtulníků, které shazovaly primitivní barelové bomby, proti ruským proudovým letadlům Suchoj a pokročilejším zbraním, jako byly termobarické bomby nebo dokonce chemické zbraně, které opakovaně použila syrská vládní vojska, už lidem nepomohlo ani ukrývání ve sklepích. Účinnější zbraně a dezinformační kampaň zároveň pomáhaly podlomit jejich morálku.

„Ruská intervence v roce 2015 posunula destruktivní povahu této války na bezprecedentní úroveň tím, že zesílila ‚kolektivní tresty‘ proti civilistům,“ zdůraznili výzkumníci Hallová a Todman.

Ke stejnému způsobu boje, jaký vedlo v Sýrii, je Rusko podle analytiků motivováno také rostoucími náklady. Zapojení do bojů v Sýrii bylo od počátku navrženo jako udržitelné, ročně si vyžádalo odhadem dvě miliardy dolarů. Invaze na Ukrajinu stála podle některých odhadů jen za první týden sedm miliard dolarů.

Pomalý postup ruských jednotek navíc naznačuje, že válka může být celkem vleklá. I proto se podle výzkumníků Rusko uchyluje k méně nákladné, syrské taktice. Při ní však o to více trpí civilisté.

Podle Fabrice Balancheho z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku si ruská armáda v Sýrii otestovala zbraňové systémy a získala důležité bojové zkušenosti.

„Pro Rusko je Sýrie cvičištěm pro muže a vybavení,“ řekl analytik pro agenturu AFP.

Prvním cílem Ruska v Sýrii podle něj bylo dobýt zpět velká města. Během bouřlivé ofenzivy na Aleppo v roce 2016 a kampaně proti rebelům v provincii Idlib v letech 2019 až 2020 se ruská armáda zaměřila také na školy a trhy.

„Rusko bombarduje vojenské cíle, následně zdravotnickou a energetickou infrastrukturu, aby znemožnilo život civilistům a přinutilo je odejít,“ uvedl Balanche. „Jakmile civilisté odejdou, je pro armádu snazší postupovat vpřed,“ dodal.

Odborníci na vojenské konflikty však také upozorňují, že ve srovnání s intervencí v Sýrii je ruská armáda na Ukrajině v obtížnější pozici.

„V Sýrii se Rusko primárně spoléhalo na své letectvo a některé specializované jednotky, které radily a pomáhaly Asadovým silám. Na Ukrajině jsou hlavní bojovou silou Rusové,“ poznamenal Nicholas Heras z Newlines Institute ve Washingtonu.

Důležitý rozdíl je také ve schopnosti Ukrajinců čelit ruské invazi. Zatímco v Sýrii měli Rusové naprostou převahu, na Ukrajině stojí proti armádě vyzbrojené a podporované západními státy.