Putinova vládnoucí strana spustila intenzivní nábor do své žoldnéřské skupiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kreml řeší takřka neřešitelný rébus: Jak navzdory ztrátám pokračovat v bojích na Ukrajině a zároveň si udržet přízeň veřejnosti. Alespoň částečnou odpověď nachází v zapojení soukromých vojenských skupin.

Vládnoucí strana Jednotné Rusko spustila začátkem roku intenzivní nábor do své žoldnéřské organizace Espaňola a o přijímání nových sil mluví i notoricky známá Vagnerova skupina.

Sázka na rozšíření řad bojujících na Ukrajině o žoldnéře se režimu prezidenta Vladimira Putina vyplácí hlavně z pohledu přízně veřejnosti. Ruskou společnost totiž dlouhodobě svírají obavy z dalšího kola mobilizace. Ta poslední ostatně vedla k protestům a exodu zejména mladých obyvatel.

Nesouhlas s mobilizací rezonuje i nadále, a to v souvislosti se stížnostmi matek a manželek vojáků na špatné podmínky na frontě. A jelikož zemi čekají za dva měsíce prezidentské volby, režim usiluje o co nejtěsnější podporu obyvatel.

Využití žoldnéřů by mohlo mobilizaci oddálit. Podle odhadů přitom z polovojenských organizací pochází až čtvrtina ruských sil.

Soukromé vojenské společnosti, v zahraničí označované jako PMC (private military company), navíc podle nezávislého serveru The Moscow Times pomáhají ministerstvu obrany maskovat rozsah ruských ztrát na Ukrajině. Nekonvenční ozbrojené síly jsou málokdy zahrnuty do oficiálních počtů obětí, Kremlu navíc nehrozí, že by musel odpovídat na nepříjemné otázky příbuzných.

První zprávy o rozsáhlejším nasazení ruských žoldnéřských jednotek přišly z Ukrajiny před 10 lety. Od té doby nicméně skupiny prošly modernizací a později působily v občanskou válkou zmítané Sýrii či například Libyi, kde spolupracovaly s místními silami.

Pro sankcemi oslabené a od anexe Krymu v roce 2014 čím dál izolovanější Rusko se tak soukromé armády staly užitečným nástrojem ruské zahraniční politiky, jak rozšířit svůj vliv, popsal think tank Carnegie Endowment For International Peace.

Postupem času Moskva rozšířila využívání žoldnéřů i do subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a dalších regionů - včetně zemí jako Súdán, Středoafrická republika, Mosambik, Madagaskar a Venezuela. Kromě posilování politického vlivu tam žoldnéřské skupiny získávají i přístup k nerostnému bohatství, z čehož v neposlední řadě těží také Kreml.

Využívání soukromých vojenských společností se režimu vyplácí i ze zcela pragmatických důvodů - stojí méně než pravidelné jednotky. Z právního hlediska navíc v Rusku ani neexistují, což Moskvě umožňuje vést hybridní válku na velké vzdálenosti a zároveň popírat své zapojení.

Moskva v posledních letech začala využívat soukromé vojenské skupiny ve velké míře, což je odrazem zkušeností získaných z dřívějších nasazení, rostoucího expanzionistického smýšlení a touhy po ekonomických, geopolitických a vojenských ziscích, poznamenal americký think tank Center for Strategic and International Studies.

Ačkoliv jde oficiálně o soukromé skupiny, k jakési autonomii mají velmi daleko a s ruskými obrannými složkami udržují úzké vazby - jak finanční, tak politické.

Všechny žoldnéřské jednotky jsou dobře začleněny do oficiální struktury ruských ozbrojených sil a někdy od nich dostávají zásoby a vybavení.

Jsou využívány jako útočné jednotky pro dobývání nejobtížnějších terénů, jak se ukázalo například u východoukrajinského Bachmutu, nebo jako okupační jednotky, které pomáhají hlavním ozbrojeným silám při každodenní správě okupovaných území.

„Je pozoruhodné, že ruské soukromé vojenské skupiny sice nejsou oficiálně legální, ale obvykle je zakládají bývalí pracovníci zpravodajských služeb a/nebo armády, čímž si udržují přímé spojení s ruským bezpečnostním aparátem,“ říká pro Seznam Zprávy Marina Mironová z oddělení válečných studií na King’s College London, kde se věnuje paramilitárním organizacím.

Naráží na to, že například Vagnerova skupina patřila oligarchovi a dříve i Putinovu spojenci Jevgeniji Prigožinovi, který zemřel loni v srpnu při pádu letadla nad Ruskem.

Energetický gigant Gazprom nedávno podle nezávislého serveru Meduza vytvořil dvě soukromé armády, známé jako Fakel (Pochodeň) a Plamen. Své vlastní žoldnéře má dokonce i ruská pravoslavná církev nebo rozvědka GRU.

Kolik žoldnéřských firem v Rusku nyní působí, je podle Mironové těžké odhadnout, napojení na režim ale sahá i do jejich struktur. „Personál ruských PMC tvoří převážně veteráni a osoby se zkušenostmi ze zpravodajských služeb. Jejich spojení s ministerstvem obrany závisí na konkrétní službě, ke které byli členové nebo zakladatelé jednotlivých soukromých skupin přidruženi,“ přiblížila expertka.

Pro Kreml je výhodné, když podobných skupin funguje v Rusku více a navzájem si konkurují. Všechny totiž usilují o získání lukrativních výhod ze strany režimu, což jim brání ve vytváření aliancí a spíše utužuje loajalitu vůči Kremlu, upozorňuje v publikaci Post-Soviet Affairs politoložka Kimberly Marten z Kolumbijské univerzity.

Přesto loňská vzpoura vagnerovců, jakožto nejvlivnější žoldnéřské skupiny, podkopala neochvějnou pozici Kremlu. Ten v reakci na červnové události proti vlivu vojenských společností vytáhl a od léta po nich požaduje podepsanou dohodu s ministerstvem obrany.

Přetrvávající veřejné spory Prigožina s ministrem obrany Sergejem Šojguem vedly v Kremlu také k touze získat větší kontrolu nad žoldnéři. Právě proto vznikají i subjekty přímo napojené na režim - například skupina Patriot spojovaná se Šojguem či již zmiňovaná Espaňola.