Článek
Na území Súdánu probíhají od soboty intenzivní boje mezi súdánskou armádou a milicemi RSF (Jednotky rychlé podpory). Konflikt je vyústěním rostoucího napětí mezi armádním lídrem a hlavou státu Abdalem Fattáh Burhánem a vůdcem RSF Muhammadem Hamdan Dagalem přezdívaným „Hamedti“. Podle OSN už kvůli napětí mezi generály zemřelo 185 civilistů.
Situace na místě je zmatená. Ze zahájení útoků obviňuje jedna strana druhou a především přes sociální sítě pak jednotlivé strany šíří zprávy o vlastních úspěších a územních ziscích. Vedle vojenských základen už jsou ostřelované i nemocnice. To vše zatímco jsou běžní Súdánci uvězněni ve svých domovech, často bez jídla, pití a elektřiny.
„O ozbrojených složkách v Súdánu se dá říct, že jsou pod vícero vedeními, což souvisí ještě s dobou vlády prezidenta Umara Bašíra, zastánce tradiční politiky, který nechtěl, aby byla armáda moc silná,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy prvopočátek konfliktu mezi dvěma vojenskými frakcemi politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Tvrdé boje probíhají po celém Súdánu a především v metropoli Chartúm už třetí den. Kde má dění posledních dnů počátek?
Proti sobě bojují dvě frakce ozbrojených složek – armáda, kterou vede Abdal Fattáh Burhán, který je de facto vládcem Súdánu, a polovojenské milice Jednotky rychlé podpory (RSF) v čele s Muhammadem Hamdan Dagalem.
O ozbrojených složkách v Súdánu se dá říct, že jsou pod vícero vedeními, což souvisí ještě s dobou vlády Umara Bašíra a jde o tradiční politiku ochrany proti vojenskému puči. V rámci ní Bašír nechtěl, aby byla armáda silná, a proto ji neustále oslaboval tím, že zakládal paralelní milice, čímž chtěl dosáhnout toho, aby měl v případě armádního převratu vždy někoho, kdo by ho ochránil.
Do začátku otevřeného konfliktu měla země dva lídry. Tím nejvyšším byl vojenský vůdce Burhán a druhým nejvyšším právě Dagalo z RSF. Tito dva a jejich frakce spolu vládli po vojenském puči v roce 2021, měli rozdělené pravomoce a oba měli relativně silné slovo.
Co se děje v Súdánu?
Súdánské polovojenské Jednotky rychlé podpory (RSF) v sobotu uvedly, že převzaly kontrolu nad prezidentským palácem. Tvrdí také, že se zmocnily mezinárodního letiště v hlavním městě Chartúmu a také dalších dvou letišť, a to v Maruvi na severu a ve městě Ubaid na jihu země.
Letos prvního dubna nicméně mělo dojít k podepsání finální dohody mezi občanskými lídry země a těmi vojenskými o tranzici k civilní vládě. V rámci toho se Burhán i Dagalo zavázali, že předají moc a instituce v zemi budou nově nastavené.
V čele země měl s největší pravděpodobností usednout premiér Abdalla Hamdok, který měl zemi následně přivést k prvním demokratickým volbám.
Súdánská armáda nicméně tlačila na milice RSF, aby se začlenily a unifikovaly, jak by tomu bylo v normálním státě. RSF to ale odmítly. Proto z mého pohledu začalo docházet k ještě většímu napětí, jak se blížil ten podpis 1. dubna, a proto to mohlo dopadnout tak, jak vidíme dnes.
Není ale jasné, kdo konflikt začal. Obě strany se obviňují navzájem a napětí mezi nimi bylo dlouhodobé.
Z jakého důvodu se milice RSF v čele s Dagalem brání integraci do súdánské armády?
Když budou obě armády fungovat paralelně, znamená to pro RSF větší svobodu a zároveň by nepodléhala vládní hierarchii. Důležitým motivem bude osobní ambice. Kdyby došlo ke sloučení armády, která by pochopitelně musela mít jen jednoho lídra, tak by (RSF) ztratila přístup k moci, se kterým souvisí i přístup k ekonomickým zdrojům (pozn. red. – Súdán má bohaté zásoby nerostných surovin, včetně zlata, uranu nebo chromitu.).
Fakta
- Příslušníci RSF se vyvinuli z takzvaných džandžavídů. Ti na začátku milénia bojovali v konfliktu v oblasti Dárfúru, kde je vláda prezidenta Umara Bašíra využila k potlačení povstání.
- Žalobci Mezinárodního trestního soudu kvůli dění v Dárfúru obvinili vládní představitele a velitele těchto milicí z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
- Milice RSF vznikly roce 2013 a jejich jednotky sloužily zejména jako pohraniční stráž. V roce 2015 společně se súdánskou armádou operovaly v Jemenu po boku sil Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.
- V roce 2017 byl přijat zákon, který RSF legitimizoval jako nezávislou bezpečnostní složku, uvádí server Al-Džazíra.
Navíc, když máte vlastní ozbrojené složky, které jsou početné a silné, tak se vám jich nechce vzdát. Obzvlášť v kontextu Súdánu, kde ty osobní vazby a právě moc podporovaná zbraněmi jsou tak důležité.
Dá se podle vás říct, co se bude odehrávat v následujících dnech?
Opravdu těžko říct. Dávalo by smysl, že by mohlo dojít k určité formě příměří, pokud tedy jedna ze stran rychle neuspěje.
Nicméně informace, které ze Súdánu máme, jsou hodně zmatečné. Obě strany tvrdí, že mají navrch, ale z mého pohledu je moc brzy na to spekulovat.
Konflikt zatím trvá třetím dnem a jak se bude vyvíjet dál nevíme. Může se ale stát, že by přerostl třeba v občanskou válku, jako to známe z jiných afrických zemí?
Dělat tyto závěry je zatím předčasné. Vnímám ale velmi silný mezinárodní tlak na konec těchto bojů.
Přijde mi také zajímavý názor některých analytiků, kteří říkají, že důležitý je a bude především možný tlak Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, protože obě vojenská seskupení jsou na nich do určité míry závislá. Súdanská armáda například, co se týká zbraní a materiálu, navíc po boku Saúdů bojovala v aktuálně probíhajícím konfliktu v Jemenu. Podobně i RSF.
Kromě velmocí apelují na mír i okolní státy. Žádný z nich totiž aktuální situací v Súdánu velkou výhodu nezískává, a to ani v případě, kdy by se (konflikt) rozrostl ještě víc. Samozřejmě, představy o tom, kdo by měl vést zemi, se v jednotlivých zemích liší.
Podle súdánských lékařů zemřelo od soboty, kdy boje propukly, kolem 100 civilistů. Čím to je, že je obětí ze strany civilistů tolik?
Bojuje se na spoustě míst najednou a taky v silně osídleném Chartúmu. Tam súdánská armáda podniká nálety na pozice milicí a když se vedou boje v tak velké metropoli, je větší šance, že budou oběťmi i civilisté. Používání letadel tomu nahrává podobně jako rozsah celého konfliktu.
Vagnerovci v Súdánu
Vagnerova skupina se těší v Súdánu nadstandardnímu zacházení. Díky němu získala organizace založená přítelem ruského prezidenta Jevgenijem Prigožinem přístup k lukrativní těžbě zlata. Uvedla loni zveřejněná zpráva francouzského deníku Le Monde a investigativní skupiny OCCRP.
Musíte si také uvědomit, že konflikty v Súdánu v tomhle nejsou moc pěkné. Civilní obyvatele nešetří provládní milice, armáda ani ostatní strany. Respekt k civilistům zkrátka moc není. Například konflikty v Jižním Súdánu a Dárfúru byly plné násilí a porušování základních lidských práv. Historie násilí na civilistech je takový modus operandi ze strany ozbrojených složek.
Co by mohlo rozhodnout o vítězství jedné nebo druhé strany?
Dokážu si představit scénář, kdy bude zajatý nebo zabitý buď Burhán, nebo Dagalo.
Pokud by se nicméně konflikt měl řešit vojensky, pak by z mého pohledu trval velmi dlouho. Obě armády jsou totiž velké, což by možná posílilo úsilí sjednat příměří. V tuto chvíli si nicméně nedokážu představit, že by jedna strana vyhrála.
Kdo tedy podle vás bude schopný zajistit mír?
Zahraniční partneři, na kterých jsou obě strany závislé. Proto si myslím, že by k tomu, jak říkají analytici, mohla přispět Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, ale také třeba Egypt. Ten má v Súdánu dlouhodobě silné postavení. Odtud tedy vidím nějakou možnost zprostředkování míru.
Samozřejmě roli mohu sehrát i velcí hráči – Rusko, Čína, USA nebo Evropská unie. Nicméně vzhledem k vnitřní dynamice celého regionu si myslím, že větší šanci zprostředkovat mír mají regionální mocnosti a lídři. Ti mají totiž na obě skupiny praktičtější vliv – sdílejí společnou historii, důvěřují si navzájem, jsou si kulturně blíže a dochází mezi nimi k vojenské nebo ekonomické výměně.
Co celý konflikt může pro Súdán znamenat?
Záleží, jak dlouho bude trvat. Súdán je v tranzitním období, a pokud by se konflikt rozšířil a protahoval se, rozhodně to zemi neprospěje.
Může se ale také stát, že jeden z lídrů vyhraje a řekne, že se přechod k civilní vládě odkládá, protože se nejdříve země musí stabilizovat, zbavit zrádců, a přechodné období v zemi se tak protáhne.
Byl by to podobný scénář jako v jiných státech Sahelu, které si převraty prošly. Například Mali nebo Burkina Faso.
