Boj o Istanbul. Erdogan chce zpátky „své“ město

Když před pěti lety ovládl istanbulskou radnici Ekrem Imamoglu, věřila turecká opozice v začátek velkého obratu. Loňský rok a další výhra Recepa Tayyipa Erdogana v prezidentských i parlamentních volbách ale jednotný opoziční tábor rozmetala na kusy. Nedělní lokální volby jsou pro Erdogana šancí, jak město, kterému osobně vládl čtyři roky, získat zpět.

„Kdo ovládne Istanbul, bude vítězem voleb, ať už hlasování jinde dopadne jakkoliv,“ řekl Seznam Zprávám politolog Gökhan Bacik z Palackého univerzity v Olomouci.

Kandidát kemalistické Republikánské lidové strany (obdoba evropských sociálně demokratických partají) Imamoglu se už nemůže spoléhat na nacionalistickou Dobrou stranu ani na prokurdskou HDP, které obě postavily své kandidáty. Protierdoganovský blok už nefunguje.

Navzdory tomu má ale 52letý Imamoglu slušné šance vedení takřka dvacetimilionové metropole uhájit. Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) totiž nominovala poměrně slabého kandidáta, bývalého ministra životního prostředí a urbanistiky Murata Kuruma.

V roce 2019 Imamoglu nečekaně porazil svého rivala Binaliho Yildirima, čímž ukončil 25leté vládnutí AKP v Istanbulu. Od té doby je považován za jednoho z nejsilnějších soupeřů Erdogana, přesto ale opozice v loňských prezidentských volbách postavila raději konsenzuálního veterána Kemala Kiliçdaroglua.

„Pokud zůstane ve funkci i po volbách, stane se Imamoglu vůdcem opozice a také hlavním soupeřem Erdogana. A je pravděpodobné, že bude kandidátem v příštích prezidentských volbách,“ poznamenal politolog Bacik.

Nynější starosta je charismatický řečník, který dokáže na rozdíl od jiných republikánských politiků zapůsobit i na sociálně konzervativní voliče. Při setkáních s voliči překvapí citacemi z Koránu a s islámem je ostatně spojené i jeho příjmení, které v turečtině znamená „syn imáma“.

Imamoglu je sice ve volbách mírným favoritem, ani on se ale nevyhnul kritice obyvatel Istanbulu. Někdy na jeho adresu zaznívá kritika, že se více stará o národní politiku než o zajišťování městských služeb. Když se před loňskými prezidentskými volbami spekulovalo o jeho kandidatuře, upozorňovali někteří lidé na jeho přílišné ambice a riziko, aby nestanul v čele země další autokrat podobný nynějšímu prezidentovi.

Starostovy šance na obhajobu může pohřbít voličská apatie. „Lidé nevěří, že mohou vyhrát volby,“ citoval britský The Guardian Istanbulanku Hüsniye Kurtovou. „Vláda udělá vše potřebné, všechny triky, aby zajistila, že opozice nevyhraje.“ Nízká volební účast by přitom mohla nahrát kandidátovi vládní AKP, která má obvykle disciplinovanější voliče než opozice.

Podle Gökhana Bacika jde tentokrát o volby, kde nebudou rozhodovat témata jako islám či bezpečnost, ale především ekonomika. To je naopak faktor, který by mohl starostovi pomoci – za dlouhodobou ekonomickou krizi a drtivou inflaci v loňském roce by lidé měli trestat spíše vládu než opozici.

Bacik v této souvislosti zmiňuje i klíčovou roli stavebního průmyslu: „Ten je pro Erdogana něco jako ropa pro Saúdskou Arábii. Pro Erdogana je Istanbul mnohem více než jen symbol, jde o ekonomickou politiku,“ vysvětluje. Metropole se totiž výrazně podílí na tureckém HDP, statistiky mluví až o jedné třetině.

Rozhodujícím faktorem voleb se mohou stát kurdští voliči, zvláště v případě, kdy by vězněný vůdce Lidově-demokratické strany Selahattin Demirtas vyzval k volbě nikoli starosty, ale kandidáta prokurdské Demokratické strany (DEM). Pokud by k tomu došlo, mohlo by to podle analytika Timothyho Ashe znamenat zákulisní dohodu mezi AKP a Kurdy, která by pak mohla vést k mírovému procesu na východě země.

Prezident Erdogan ale naopak plánuje rozsáhlou ofenzivu proti teroristické Straně kurdských pracujících (PKK) v Iráku a proti milicím YPG v Sýrii, která podobné úvahy spíše vylučuje. Spíše než směřování zahraniční politiky Turecka volby tedy určí příštího soupeře Erdoganovy vlády.