Blog: Kyjevský přízrak Ukrajinci potřebují. Češi měli Péráka

Čtvrtek 24. února 2022. První hodiny po zahájení invaze vojsk Ruské federace na Ukrajinu. V tísnivé atmosféře hrozby okupačních sil valících se na Kyjev zaplavila sociální sítě na Ukrajině podivuhodně povzbudivá zpráva. Ukrajinskému pilotovi stíhacího letounu Mig-29 se prý podařilo sestřelit hned šest nepřátelských letadel! Pilot mistrně dokázal unikat nepřátelům nízkým letem nad velkoměstem, aby nečekaně znovu zaútočil, a záhadně pak zase mizel. Důkazem jeho hrdinských činů byla krátká videa, nahraná jeho obdivovateli dole v ulicích na fotoaparáty mobilních telefonů; později se dokonce objevil záznam, na kterém hrdina v přímém přenosu sestřeluje nepřátelský letoun. Neznámý letec brzy získal jméno Kyjevský přízrak (Pryvyd Kyjeva) a stal se doslova globální celebritou. S více než pěti sestřely si totiž mohl nárokovat titul leteckého esa; prvního v Evropě od konce druhé světové války.

Aktivity Kyjevského přízraku nebyly nikdy oficiálně potvrzeny ukrajinskými ani jakýmikoli jinými úřady. To ale ve vzrušené atmosféře prvních hodin konfliktu paradoxně přispělo ke konspirativnímu šíření šeptandy o jeho existenci. Brzy se ale ukázalo, že tento hrdinný letec, na rozdíl od mnoha skutečných ukrajinských hrdinů, neexistoval. Jednalo se o efemérní internetovou fámu, vytvořenou z polopravd, nesprávného čtení informací, a především kolektivní touhy po pozitivních zprávách.

Heroický Kyjevský přízrak je tedy „pouhá“ městská legenda. To ale rozhodně neznamená, že bychom jej neměli brát vážně. Jako již mnohokrát v dějinách totiž i aktuální vyprávění názorně ukázalo, že fámy a legendy nemusejí být jen pouhými dezinformacemi. Tyto folklorní příběhy mohou sehrát i zcela pozitivní roli: v případě Kyjevského přízraku podporují odvahu, naději a víru v budoucnost, a to v krizové situaci války proti nominálně silnějšímu nepříteli.

Zrod legendy o Kyjevském přízraku je třeba hledat v trojici videí, sdílených jedním uživatelem na Twitteru během brzkého odpoledne 24. února; ta zobrazovala osamělý letoun Mig-29 letící nízko nad budovami ukrajinské metropole. Tato videa sdílelo během hektického odpoledne obrovské množství uživatelů, kteří k nim začali spontánně přidávat „zaručené“ spekulace o tom, kolik nepřátelských letounů letec sestřelil. Ačkoli většina z nich netvrdila, že je tento hrdina skutečný, mnoho z nich zároveň vyjadřovalo touhu po tom, aby tomu tak bylo.

Přání se, jak tomu v takto vypjatých dějinných situacích často bývá, nakonec opravdu stalo otcem myšlenky. Symbolická představa o hrdinném pilotovi úspěšně bojujícím proti přesile se začala šířit doslova virálně, a to i v západních médiích.

Brzy se s ní spojila dezinterpretace oficiálního prohlášení vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil, který informoval, že během prvního dne bojů byly sestřeleno minimálně šest ruských letounů. Všechny tyto sestřely pak kolektivní výklad přisoudil jedinému válečníkovi. Tuto dezinterpretaci později specifikoval web španělského deníku Marca, který ve svém článku o legendě sestřelené letouny identifikoval jako dva ruské Su-35, jeden S-27, jeden Mig-29 a dva Su-25.

Kyjevský přízrak se tak stal první internetovou městskou legendou ruské invaze, symbolizující hrdinství příslušníků statečného ukrajinského národa. Legendou, která vznikla do značné míry spontánně jako odraz aktuálních společenských procesů a tužeb, vyjádřených v symbolické poloze nadějeplného heroického vyprávění. Na platformě YouTube se tak hned druhý den invaze objevilo video sestřelu ruského letounu, nazvané Ghost of Kiev Dogfight, vytvořené jako pocta fanouška legendy v digitálním simulátoru leteckých soubojů DCS World. Toto video pak krátkodobě sdílelo ukrajinské ministerstvo obrany; o výše zmíněných videích z Twitteru informovala i ukrajinská televizní stanice 5 Kanal. Její bývalý vlastník a bývalý ukrajinský prezident Petr Porošenko pak, za účelem posílení morálky 25. února ráno na svém osobním twitterovém účtu zveřejnil fotografii údajného ukrajinského letce sedícího v kokpitu, kterého označil za Kyjevský přízrak.

Západní média, především ta věnující se profesionálně vojenství, která si mohla dovolit luxus pochybností, byla od začátku skeptičtější. Příběh o Kyjevském přízraku totiž vznikl v situaci, kdy byly ukrajinské letectvo a protiletecká obrana do značné míry neutralizovány. Ukrajina těsně před vypuknutím invaze skutečně používala asi 35 strojů Mig-29 se zastaralým vybavením z osmdesátých let 20. století; ty byly ale primárně určeny k výcvikovým účelům a moderním ruským letounům by nemohly způsobit výraznější škody. Mig-29, spatřovaný na virálních videích letící nad Kyjevem, navíc ani žádné protiletadlové střely nenesl.

Kyjevský přízrak není první a rozhodně ani poslední heroickou městskou legendou spjatou s moderními válečnými konflikty. Jen několik hodin poté, co se počet sestřelů Kyjevského přízraku vyšplhal na neuvěřitelných jedenáct, se na internetu zrodil Ukrajinský řezník; fiktivní hrdinský odstřelovač, který prý dokázal během pouhých dvou dnů zlikvidovat dvacet ruských okupantů. Pro folkloristy představují takoví váleční fantomové fascinující příležitost sledovat vytváření novodobých legend doslova v přímém přenosu.

Nejznámější obdobou legendárních hrdinů dnešní války na Ukrajině je bezesporu první český superhrdina Pérák, mýtický odbojový pracovník, který prý za druhé světové války skákal po nočních střechách protektorátní Prahy pomocí ocelových per připevněných na nohou a bojoval proti nacistům a jejich přisluhovačům. I Pérák se zrodil v kolektivním ústním podání v zoufalé situaci: po likvidaci podstatné části skutečného českého odboje v polovině války a v tísnivé atmosféře heydrichiády dodával českým vlastencům, podobně jako dnes Kyjevský přízrak na Ukrajině, naději, že nepřítele je možné porazit. Ne náhodou je dnes český Pérák na stránce věnované Kyjevskému přízraku na anglické Wikipedii zmiňován jako jeho vzdálený příbuzný.

Své mýtické spolubojovníky z říše fám a pověstí měli ale třeba již britští vojáci bojující v zákopech první světové války. Nejznámější z nich byl záhadný Kamarád v bílém (Comrade in White), který prý dokázal každého vojína uvízlého v zemi nikoho pod nepřátelskou palbou dovést do bezpečí spojeneckých zákopů.

Kyjevský přízrak není dokonce ani prvním válečným letadlem z moderních fám a pověstí. V severní Itálii se v době německé okupace v letech 1943–1945, v období spojeném s bojem proti partyzánům, materiálním nedostatkem a především intenzivním spojeneckým bombardováním, vyprávělo o záhadném letounu zvaném Pippo. Toto fiktivní letadlo údajně létalo pouze v noci, bylo charakteristické svým specifickým zvukem a bylo většinou neškodné; jen výjimečně prý útočilo na jednotlivce, kteří nedodržovali pravidla zatemnění. Pojmenování záhadného stroje vzniklo onomatopoicky na základě typického zvuku, který během letu vydával; jeho původem bylo pravděpodobně pozorování britského nočního stíhacího bombardéru de Havilland Mosquito.

Američtí vojáci bojující ve Vietnamu v 60. letech 20. století si zase vyprávěli legendy o neporazitelných fantomech zvaných Super Charlie, La Porte, Wetterman či Phantom Blooper. Jednalo se o blonďaté modrooké dezertéry z americké armády vyznamenané Medailí cti, kteří se dali do služeb Vietkongu a své protivníky údajně kosili po tuctech.

Na závěr můžeme zmínit moderní ruské legendy o Bílých punčochách (belje čulki nebo kolgotki). Mýtus o fiktivní elitní jednotce blonďatých odstřelovaček z Pobaltí nebo Ukrajiny se prý poslední dobou objevuje během každé války s ruskou účastí – od obou v Čečensku, přes konflikty v Náhorním Karabachu, Podněstří, Abcházii, Gruzii, a nejnověji na východní Ukrajině. Folklorní vyprávění Bílé punčochy líčí jako bývalý ženský biatlonový tým, který se přihlásil do války dobrovolně kvůli své údajné nenávisti vůči všemu ruskému. Příběhy se tak snaží v duchu propagandy legitimizovat válečné konflikty vyvolané Ruskou federací. Jejich do morku kostí záporné hrdinky kombinují ruské stereotypy „čarodějnice“, tedy zlé a zároveň mocné ženy, a západního „fašisty“: modrookého nordického agresora. Oblibu těchto vyprávění pak podporují „kastrační motivy“: zákeřné Bílé punčochy totiž prý zasahují muže výhradně do rozkroku, a i symbolicky tak ničí ruské snahy „ubránit se nepřátelům“, kterým pomáhají tyto démonické Amazonky…