Blinkenova náměstkyně: Jaderná zbraň ve vesmíru by byla pro Kreml silná páka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zhruba čtyři měsíce uběhly od chvíle, kdy první americký představitel veřejně upozornil na údajnou globální hrozbu v podobě ruského projektu, jehož cílem je vyvinout jadernou zbraň umístěnou na nízké oběžné dráze Země.

Na povrch dosud vyplulo, že se Washington domnívá, že už Rusko na orbitu dopravilo testovací zařízení (bez jaderné nálože) a že zbraň by v případě použití sice přímo neohrozila lidi na Zemi, ale pravděpodobně by zlikvidovala většinu všech satelitů na nízké oběžné dráze (podrobně jsme o tom psali zde).

Veřejné výroky amerických představitelů i dodatečné informace získané médii za sebou ale i nadále zanechávají nezodpovězené otázky. Část z nich Seznam Zprávy položily Mallory Stewartové, šéfce amerického Úřadu pro kontrolu zbrojení, odstrašení a stabilitu (ADS), který spadá pod ministerstvo zahraničí.

Stewartová je jednou z velmi mála amerických představitelů, kdo se k tématu veřejně vyjadřuje. Do Česka přijela na sedmý ročník konference o bezpečnosti ve vesmíru pořádané Pražským Institutem Bezpečnostních Studií (PSSI).

V rozhovoru mimo jiné rozkrývá, jak Washington nahlíží na možnosti použití údajné zbraně, jak mu chce zamezit, nebo se na něj připravit.

Jednou jste prohlásila, že pokud by Rusko jadernou zbraň ve vesmíru použilo, nízká oběžná dráha „by se na nějakou dobu stala nepoužitelnou“. To znamená, že by si tím Rusko zničilo vlastní zařízení a popřípadě i zařízení svých spojenců. Nabízí se otázka, za jakých okolností jde o něco, co by Rusko mohlo chtít, případně zda se Rusku nabízí nějaký způsob, jak to udělat a vyjít z toho s menší škodou než ostatní. Mají Spojené státy odpověď?

Máte pravdu, že podle našich posudků by použití této zbraně Ruskem mělo nevybíravý efekt a že by skutečně došlo i ke zničení ruských kapacit na nízké oběžné dráze. Je to velmi důležitá otázka, ale s jistotou na ni odpovědět nedokážu. Přesně totiž nevíme, za jakých okolností by tohle mohlo být v ruském zájmu.

Mohu ale říct, že například z toho, co se děje kolem války na Ukrajině, vidíme, že Rusko hledá způsob, jak získat páku. Usiluje o to, aby mohlo například ovlivňovat mezinárodní společenství, které Ukrajinu podporuje, nebo tlačit na nás (Spojené státy), abychom nedělali to, co je proti ruským zájmům.

Kromě toho mohu také prozradit, že podle nás Rusko tuto zbraň použije jedině v momentě, kdy bude v opravdu zoufalé situaci. V takové chvíli podle nás mohou chtít využít toho, že jejich závislost na vesmírných kapacitách je menší než naše. V tom vidí jistou asymetrickou výhodu.

Takže se domníváte, že zbraň má sloužit především jako něco, čím Rusko může hrozit, ale použití dává smysl jen tehdy, dojde-li řekněme na skutečně apokalyptický scénář jaderné války?

Ano, doufáme v to, že jestli tato zbraň má nějaké skutečné využití, pak pouze v závěrečné fázi opravdu strašného konfliktu. Samozřejmě si ale nemůžeme být jistí. Rusko popírá, že tento program vůbec existuje, takže nemůžeme s jistotou vědět, jak by na tyto otázky odpovědělo.

Proč podle vás ale Rusko investuje úsilí a prostředky do vývoje zbraně, co má nést jadernou bombu na nízké oběžné dráze, když může na oběžnou dráhu jaderně zaútočit? Má přeci spoustu hlavic dole na Zemi a rakety s dostatečným dostřelem…

Opět musím říct, že přesně nevíme. Rusko možná technicky vzato správně vyhodnotilo, že raketa je snáz detekovatelná a dá se na ni reagovat a případně proti ní i zasáhnout. Když máte místo rakety skrytou jadernou zbraň létající na oběžné dráze, je větší šance, že se o ní nedozvíme, že ji nebudeme schopni sledovat a tak dále.

Dá se na použití takové zbraně vůbec nějak připravit a zmírnit jeho negativní dopady?

Debaty o tom, jak udělat naše satelity odolnější, už probíhají nějakou dobu. Nějaké způsoby určitě existují, ale musí se začít u těch satelitů, které ještě nejsou ve vesmíru, takže to stojí hodně času a peněz.

Máte na mysli odolnost proti radiaci, nebo i proti samotné explozi?

Tady hodně záleží, na jaké místo na oběžné dráze by Rusko zbraň umístilo. Tohle ale už není úplně moje parketa, víc by vám řekli lidé z Vesmírného velitelství.

Nemohla by součástí řešení být i sázka na satelity na geostacionární dráze, která je o desítky tisíc kilometrů výš, takže nejspíš v bezpečné vzdálenosti? Jeden takový nedávno vypustila Čína…

Tady je problém v tom, že většina pro Zemi důležitých zařízení není na nízké dráze náhodou, ale proto, že je těžší je dostat výš. Určitě je ale pravda, že když se jeden dostane do vícera orbitálních pater, může mu to dát lepší schopnosti a odolnost.

Můžete říct, jestli o něco takového Spojené státy usilují, nebo budou usilovat?

Můžu říct jen to, že zkoumáme veškeré možnosti, které by nám mohly dát větší odolnost, a bavíme se o tom i s našimi partnery a spojenci. Opravdu se soustředíme na to, abychom ve vesmíru neviseli jako jeden velký terč.

Naším cílem je být v pozici, kdy dokážeme případný útok odstrašit tím, že ukážeme, že někdo sice například může zničit jeden, nebo třeba všechny americké satelity, ale že my stejně nepřestaneme fungovat, protože jsme schopní spolupracovat s našimi spojenci.

Na konferenci jste vyzdvihovala význam sdílení informací o vesmírných hrozbách a jejich důležitost pro každou zemi na světě. Jak hodnotíte dosavadní mezinárodní odezvu na vaše varování o ruské zbrani?

Sdílení informací je důležité, ale zároveň je to také velmi těžké, protože samozřejmě musíme chránit naše zdroje i metody, jejichž prostřednictvím zpravodajské informace získáváme. Řekla bych ale, že je dobrým znamením, že se nám během velmi krátké doby podařilo získat 65 podporujících zemí pro naši rezoluci, jejímž cílem je oživení Kosmické smlouvy. Že je rezoluce důležitá, si navíc uvědomují i některé země, které ji oficiálně nepodpořily.

Důležité je podle mě i to, že v článku číslo 4 této rezoluce se přímo píše o zákazu přesně takové zbraně, o které se teď spolu bavíme. Naším úkolem je teď stavět na tom a pohnout se kupředu (Kosmická smlouva vstoupila v platnost v roce 1967 a jedním z jejích hlavních bodů byl zákaz vynášení jaderných zbraní a zbraní hromadného ničení do vesmíru. Rusko její oživení prostřednictvím Spojenými státy navržené rezoluce letos na jaře v Radě bezpečnosti OSN zablokovalo. Později přišlo s vlastním návrhem, v němž uvádí, že ve vesmíru by měly být zakázány veškeré zbraně. Ani ruská verze ale neprošla, proti hlasovalo hned sedm států - pozn. red.).

Během panelové diskuze jste se krátce zmínila, že USA nedávno zaznamenaly další vypuštění jiné ruské vesmírné, tentokrát konvenční, zbraně. Co o ní víte?

Ano, měla jsem na mysli zbraň, o které jsme informovali v květnu. Rusko ji vypustilo 16. května a podle nás jde o konvenční zařízení schopné poškozovat satelity na oběžné dráze. Poslali ji velmi blízko amerického vládního satelitu.

Navazuje to na jejich širší program, který sledujeme už delší dobu. Stejně mě ale fascinovalo to načasování. Stalo se to ve stejném týdnu, kdy Rusko navrhlo vlastní rezoluci, ve které uvádí, že by se do vesmíru neměly vynášet žádné zbraně.

Nevím, jak si to sami před sebou ospravedlňují. Buď je jim to prostě jedno a nezajímá je, že to je pokrytecké, nebo se tím snaží říct, že z jejich úhlu pohledu takové zařízení není zbraní. To ale jen podtrhuje, jak velký problém představuje nejasná definice zbraně spojená s jejich návrhem rezoluce.

Na konferenci se hodně mluvilo i o tom, že ve světě roste uvědomění o výzvách pro vesmírnou bezpečnost a že i ty samotné výzvy jsou čím dál větší a důležitější. Napadne vás nějaký konkrétní příklad z poslední doby, ve kterém se to ukazuje? Například nějaká lekce z války Ukrajině?

Ano, válka na Ukrajině jistě zviditelnila hned několik aspektů vesmírné bezpečnosti. Jelikož nejsem expertka na vojenské záležitosti, zůstanu u těch diplomatických. I na tomto poli je to ostatně zajímavé.

Mohu říct, že jsem byla ohromena například tím, jakým způsobem se Rusko snažilo odradit státy a společnosti od zpřístupnění dat a služeb satelitů Ukrajině. Pohrozilo, že spolupracující satelity bude považovat za legitimní cíle. Takovou výhrůžku ventilovanou veřejně jsem od Ruska nikdy dřív neslyšela.

Pro nás novináře je zajímavá i změna v dostupnosti satelitních snímků. Dnes už je prodávají soukromé společnosti a kdokoliv si je může koupit a pátrat po vlastní ose, po čemkoliv se mu zachce. Jak vnímáte tento trend?

Možnost sledovat, co se doopravdy děje na povrchu naší planety, je podle mě základní přínos vesmírných prostředků. Osobně razím názor, že čím lepší je přehled o tom, co kdo na naší planetě provádí, tím líp pro všechny. Koneckonců jsem z Úřadu pro kontrolu zbrojení, odstrašení a stabilitu. Pro každou z těchto tří činností potřebujete mít přehled o tom, co kdo kde dělá.