Článek
Židovská osada Chomeš na Západním břehu Jordánu podkopává národní bezpečnost země, protože si vyžaduje elitní vojenské síly na svoji ochranu. Izraelská armáda přitom čelí hrozbám na mnoha frontách, kde by byly potřeba více, myslí si bývalý zástupce ředitele izraelské tajné služby Šin bet Arie Pellman.
„Extremističtí osadníci se chovají, jako by země byla posvátnější než lidský život,“ píše se svém komentáři pro server The Times of Israel. Osadníci tím podle něj ohrožují jak své vlastní životy, tak i životy Izraelců v celé zemi.
Chomeš leží asi deset kilometrů od palestinského města Nábulus v oblasti, která je obývána převážně Palestinci. I proto v roce 2005 rozhodla tehdejší vláda Ariela Šarona o jejím vyklizení – těžko si lze představit možné dvoustátní řešení, pokud by osada zůstala na svém místě. Radikální osadníci ale navzdory rozhodnutím soudů někdejší osadu stále okupují a minulý týden jim tam vláda povolila postavit ješivu, tedy náboženskou školu.
Šaron rozhodl o založení osady, pak ji zrušil
Na jaře 2005, tedy několik měsíců před izraelským stažením z Gazy, jsem měl v rámci reportážní cesty příležitost Chomeš i Sa Nur – druhou osadu na Západním břehu určenou k likvidaci – navštívit.
V Chomeši se mi tehdy věnoval muž, který měl na starosti tamní bezpečnost. Vyprávěl mi o založení osady na kopci, za nímž stál samotný generál a tehdejší premiér Ariel Šaron, kterého místo kdysi zaujalo, když projížděl kolem.
Osadník byl logicky proti rušení osady – přestěhoval se do ní na výzvu vlády, postavil v ní dům, kde mu vyrostly děti. Tehdejší Šaronův obrat proto považoval za jistý druh zrady. Zároveň ale řekl, že pokud přijdou vojáci a budou chtít osadu vystěhovat, zbraň proti vlastním lidem nepozvedne a podřídí se.
Zcela jiné hlasy zaznívaly ve více náboženské osadě Sa Nur, kde byla většina osadníků ozbrojená a mluvčí komunity vyjadřovala odhodlání bránit se vyklizení za každou cenu, tedy i násilím. Asi měsíc před začátkem srpnového stahování z Gazy pak izraelská média informovala o jejím preventivním zatčení. Mluvčí měla i se svým manželem zůstat po celou dobu stahování ve vazbě, aby nevyvolávala zbytečné násilí.
Osmnáct let po Šaronově vyklízení osad je Chomeš opět v centru pozornosti. Výše zmíněné povolení ješivy od ministra obrany Joava Gallanta a ministra financí Becalela Smotriče vyvolalo ostrou kritiku USA, ale i reakci izraelské neziskovky Ješ Din. Ta se dopisem obrátila na prokuraturu, od níž žádá vyšetřování výše zmíněných ministrů.
Jak rostly ilegální osady
Izrael okupuje Západní břeh Jordánu, kde žije asi 2,9 milionu Palestinců, již od roku 1967. Ve státem schválených osadách, podle mezinárodního práva však nezákonných, žije okolo 475 tisíc osadníků.
Ješ Din tvrdí, že právní poradce armády výstavbu ješivy odmítl s tím, že je nezákonná. Michael Sfard, jeden z právníků, který napsal dopis prokuratuře, uvedl, že incident byl jedním z nejhorších porušení právního státu, se kterým se kdy setkal. Podle něj jde až o ústavní krizi, protože představitelé armády se ocitli v situaci, kdy musí volit mezi poslušností k ministrům a poslušností k zákonu. Organizace mluví o ministerské „neúctě k právnímu státu i k lidským právům“.
Extrémní mesiášská pravice u moci
„Tím, že to (výstavbu ješivy) dovolujeme, odevzdáváme jak utváření budoucnosti Izraele, tak jeho bezpečnost extrémní, antisionistické, mesiášské pravici,“ napsal bývalý představitel Šin bet Pellman.
Jeho slova o nutné přítomnosti vojáků u osady se naplnila v neděli, kdy asi dvanáct extremistických osadníků zaútočilo na obyvatele blízké palestinské vesnice. Incident si vyžádal tři zraněné Izraelce a 59 zranění mezi Palestinci. Někteří osadníci byli ozbrojeni tyčemi, jiní házeli kamení na palestinské domy. Útok zachytila na videu organizace Peace Now. Osadnická Regionální rada Samáří později tvrdila, že byl útok jen reakcí na předchozí házení kamenů na auta mířící k osadě.
Cestu k opětovnému obydlení osady ležící na palestinské půdě otevřela letos vláda Benjamina Netanjahua, když oznámila, že chce legalizovat outpost (divoké tábořiště) na místě předchozí osady. Nejvyšší soud na to reagoval příkazem k rozebrání outpostu a k tomu, aby dala vláda palestinským vlastníkům půdy v této oblasti pravidelný přístup k jejich majetku, což jim bylo roky odpíráno. Krajně pravicoví ministři se ale verdiktem soudu zjevně řídit odmítli.
