Vrah, nebo hrdina? Mytická postava Divokého západu dál žije

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pro americkou kulturu a veřejnou diskuzi není Billy Kid zdaleka jen legendární postavou z romantických westernů. Je důležitou historickou osobností - byť zemřel v jednadvaceti letech a historici se neshodnou, zda zastřelil víc než dvacet, nebo „jen“ kolem deseti lidí.

Fotografie Billyho Kida, jedna ze dvou dochovaných, byla v roce 2011 vydražena za 2,3 milionu dolarů (v tehdejším kurzu to bylo přes 41 milionů korun). Pistole, kterou byl Billy Kid zastřelen, byla o deset let později prodána dokonce za šest milionů dolarů (přes 127 milionů korun). Aukční síň zbraň nabízela jako „nejikoničtější poklad dějin Západu“.

V roce 2010 ohlásil guvernér státu Nové Mexiko Bill Richardson, že zvažuje posmrtné omilostnění Billyho Kida. Vycházel z toho, že jeho předchůdce Lew Wallace nabídl v roce 1879 psanci milost, pokud bude svědčit v případě vraždy, které byl svědkem. Billy Kid vypovídal, ale milost nakonec nedostal.

Nedostal ji ani v roce 2010. I Bill Richardson si to rozmyslel. Ale jeho záměr každopádně vyvolal ostrou veřejnou diskuzi. Proč se vracet k Billymu Kidovi?

Vrah, nebo hrdina?

O životě Billyho Kida toho mnoho nevíme. Ostatně ani o jeho smrti.

Ale postupně. Místo ani datum jeho narození není jisté, ale většina historiků se shoduje, že se narodil kolem roku 1860 v New Yorku. Narodil se jako Henry McCarty. Později vystupoval jako William Bonney, do dějin vstoupil jako Billy (the) Kid.

Jeho otec zemřel, když byl Billy ještě malý, s matkou se stěhovali na Západ – do Kansasu a později do Nového Mexika. Matka zemřela, když mu bylo patnáct. Tehdy se také dostal poprvé do vězení – ukradl šaty. A podle legendy následoval i jeho první útěk z vězení – vyšplhal se na svobodu vnitřkem komína.

V 17 letech zastřelil v hádce kováře Franka Cahilla, byl zatčen, uprchl z vězení, stal se z něj psanec. Připojil se k bandě zlodějů dobytka.

V roce 1878 pracoval jako kovboj pro rančera Johna Tunstalla v lincolnském okrese v Novém Mexiku. A zapojil se do boje mezi dvěma soupeřícími skupinami podnikatelů, který do dějin Západu vstoupil jako Válka v lincolnském okrese. „Válka“ byla mnohokrát zfilmována, nejznámější je pravděpodobně snímek Mladé pušky.

Ve střetu podnikatelů šlo o zisky z prodeje dobytka pro armádu a konkurenci v obchodování se smíšeným zbožím. Ani jedna ze stran neměla v plánu vyjednávat. Rančeři se opírali o pistolníky, zločince i muže zákona. Na jedné straně stál místní šerif, na straně druhé představitel federální policie.

Začalo to vraždou Tunstalla. Pokračovalo odvetnými vraždami. A vrcholilo pětidenní přestřelkou, bojem o město Lincoln. Billy Kid během „války“ zastřelil několik mužů. Pak dostal již zmiňovanou nabídku od guvernéra Wallace na omilostnění výměnou za svědectví. Wallace slovo nedodržel, Billy Kid byl zatčen. A, jak jinak, utekl z vězení.

Od roku 1880 se Billy Kid plně věnoval kradení koní a dobytka.

V roce 1880 začal Billyho Kida pronásledovat nový šerif lincolnského okresu Pat Garrett. V následujícím roce ho zastřelil. Billy Kid byl v té době už slavný. A sám Pat Garrett přidal k záplavě novinových článků první knižní biografii Billyho Kida. Kniha vyšla v roce 1882 pod názvem Skutečný život Billyho Kida.

Garrett v úvodu psal, že vyšel vstříc mnoha žádostem, aby na pravou míru uvedl stovky smyšlenek, které o psanci kolovaly. Aby popsal skutečný život člověka, jehož „odvážné činy a krvavé zločiny v posledních letech vzbudily zvědavost poloviny světa a obdiv či odsudek druhé poloviny“.

Nakolik se mu to podařilo, je předmětem diskuze historiků dodnes. Jedno téma těm diskuzím ale dominuje: Zastřelil vůbec Pat Garrett Billyho Kida?

Kritici Garrettova výkladu tvrdí, že šerif zastřelil nepravého muže, Billy Kid utekl a dožil svůj život v klidu a míru. Postupně se také objevilo několik „přeživších Billy Kidů“. Jedním z nich byl John Miller, který svou totožnost dokládal mimo jiné pistolí s jednadvaceti zářezy na pažbě. Tolik mužů podle legendy Billy Kid zastřelil.

Dalším byl Ollie Roberts, který se dokonce setkal s guvernérem a požadoval po něm historicky přislíbené omilostnění.

Ani jeden z mužů úřady nepřesvědčil. Nejistotu ohledně osudu slavného psance nicméně posílili.

V roce 2006 prohlásili bývalý šerif z Lincolnu a bývalý federální policista, že nevěří Garrettově verzi a že podle nich Billy Kid dožil svůj život jako John Miller. Nezůstali u slov. Vykopali Millerovy ostatky a poslali je na analýzu DNA. Jako kontrolní vzorek nabídli třísky z lavice, na níž bylo po smrti uloženo zkrvavené tělo Billyho Kida.

Analýza nepřinesla žádné výsledky. A soud odmítl žádost o exhumaci těla Billyho matky. Spekulace podporuje fakt, že dnes nikdo neví, kde leží tělo Billyho Kida. Opakované záplavy smyly nápisy z náhrobků na hřbitově, kde bylo tělo psance údajně pochováno.

Bývalý profesor historie Robert J. Stahl se v roce 2015 pokusil přesvědčit úřady Nového Mexika, aby vydaly opožděný úmrtní list Billyho Kida, a ukončily tak spekulace o jeho osudu. Neuspěl.

Billy Kid je nesmrtelný.

Snímky těch, o nichž se v textu mluví:

Z dnešního pohledu by Billy Kid vypadal nejspíš jako nebezpečný sociopat, násilník a zabiják, kterého ovlivnilo nešťastné dětství a absence pozitivních vzorů. Ani prostředí, ve kterém žil, nebylo právě uhlazené.

Není snadné porovnávat míru násilí ve druhé polovině 19. století se současností. Pohyb obyvatelstva byl tehdy mnohem větší a statistiky odpovídající moderním standardům se nevedly. Navíc některé násilné činy - jako lynčování nebo zabití v přestřelce - byly mnohde tolerovány.

Historička Marylinn Johnson v knize Violence in the West nicméně ukazuje, že určité srovnání možné je. Základem jsou zprávy koronerů o násilných úmrtích, které byly součástí amerického justičního systému už i v 19. století.

Na tomto základě vznikla například případová studie pro dvě kalifornská města v 60. až 80. letech 19. století. Podle ní tu byla míra násilných úmrtí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel výrazně vyšší než ve městech, která jsou považována za nejnebezpečnější dnes, jako je třeba New Orleans nebo Baltimore. Opilí vykořenění mladíci měli v rukou pistole. To nemohlo skončit dobře.

V legendě vypadá Billy Kid i Divoký západ jinak. Billy Kid je obyčejný kluk, který dokáže vzít spravedlnost do vlastních rukou, dokáže se vzbouřit proti mocným, je odvážný, má talent. Je to lidový hrdina, který se zastává slabých a utlačovaných podobně jako třeba Butch Cassidy a Sundance Kid nebo Jesse James. To nebyli bankovní lupiči a zabijáci. Ale lidé typu Robina Hooda, kteří bohatým brali a chudým dávali. Byť pro tu druhou polohu doklady neexistují.

A Divoký západ? To byl právě boj takových hrdinů proti spiknutí mocných, divoké přírodě a necivilizovaným indiánům. Na jejich straně stáli poctiví farmáři. A dokonalost v ovládání střelných zbraní.

Ten mýtus je v Americe živý. Střelné zbraně jsou pro většinu obyvatel nezbytným nástrojem pro uchování osobní svobody, ochranu rodiny a majetku. Přes všechny masové vraždy a diskuze o nutnosti regulovat držení střelných zbraní zůstává situace po desetiletí prakticky neměnná.

Střelná zbraň jako symbol svobody je pro Američany podobně nesmrtelná jako Billy Kid. Je to přitom do očí bijící paradox. Romantizovaní pistolníci, kteří se stali ikonami „kultury zbraní“, byli lupiči a násilníci, kteří ohrožovali soukromý majetek a rodiny.

Historická fakta bývají ale bezbranná proti kombinaci legendy a reklamy. Ano, mytologii Divokého západu využívali výrobci pistolí a pušek už od poloviny 19. století. I obyvatelé New Yorku mohli koupí zbraní Colt nebo Winchester prožívat atmosféru „hranice“. Dělicí linie mezi civilizací a divochy, kterou na Západě posunovali pistolníci, zálesáci a farmáři.

Výrobci zbraní nemají důvod nijak zásadně svoje postupy měnit. A mnoho Američanů si myslí, že Billy Kid žije.