Článek
„Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států.“
Tato slova pronesl Joe Biden 20. ledna 2021 ze západního křídla amerického Kapitolu k americkému národu. Stejnou přísahu před ním složilo pětačtyřicet prezidentů. Ve svém prvním prezidentském projevu demokrat slíbil, že bude prezidentem všech Američanů, napraví spojenectví se světem a porazí covid-19.
Uplynul rok, je tedy čas bilancovat. A hodnocení pro Bidena nejsou zrovna příznivá. Podle výsledků průzkumů veřejného mínění je po 12 měsících u moci druhým nejméně populárním prezidentem vůbec – náskok má před ním už jen jeho předchůdce, republikán Donald Trump.
„Před rokem se s nástupem Bidena do funkce pojila velká očekávání a naděje na změnu. Ale už tenkrát bylo při pohledu na rozložení Kongresu – zejména Senátu, kde je to 50 na 50 – jasné, že reformní snahy bude mimořádně těžké prosadit. Je třeba zmínit i pandemii covidu-19 a její vývoj v USA. Oproti některým předpokladům neustoupila, možná naopak. A kvůli rozdílnému přístupu k nákaze v jednotlivých státech se americká společnost ještě víc roztříštila. Zákopy mezi republikány a demokraty se tak ještě víc prohloubily,“ řekl na úvod Seznam Zprávám amerikanista Petr Kopecký z Ostravské univerzity.
Nízkou popularitu, kterou má devětasedmdesátiletý demokrat u americké veřejnosti, přisuzuje odborník hned několika faktorům – mimo jiné právě oněm nerealistickým očekáváním i pokračující pandemii:
„Jde ale i o nejednotnost uvnitř Demokratické strany a s ní související neschopnost prosadit klíčová opatření týkající se zdravotní péče, bydlení nebo klimatu. A ani relativně dobře fungující ekonomika a příznivá čísla nezaměstnanosti propad jeho popularity nezastavily. Kombinace pandemie s vysokou inflací, tedy drahotou, se projevuje poklesem důvěry v prezidenta. A v těch ekonomických otázkách, které byly pro amerického voliče vždy důležité, Biden selhává, kladně ho hodnotí něco málo přes třetinu Američanů.“
Domácí politika
Na domácím poli zaznamenal Joe Biden několik úspěchů. Například v březnu schválený stimulační balík proti dopadům pandemie ve výši 1,9 bilionu dolarů (v přepočtu necelých 41 bilionů korun).
Na podzim se mu pak i s podporou některých republikánů (a navzdory několika demokratům) podařilo Kongresem protlačit zákon na obnovu americké infrastruktury. Ten má hodnotu jednoho bilionu dolarů – asi 21,5 bilionu korun. Peníze půjdou na financování železnic, silnic nebo třeba energetické sítě.
V klíčových otázkách si ale hlava Spojených států příliš dobře nevedla. Nedostála základním slibům svého programu. Například masivní investiční balík s názvem Build Back Better (Obnovujme lépe) se Bidenovi podařilo dostat přes Sněmovnu reprezentantů. Prosadit jej i v Senátu už ale nezvládl.
„Od začátku byla zřejmá jakási názorová pestrost uvnitř Demokratické strany. Ta se pak, a to očekávaně, stala zásadní překážkou pro prosazení klíčových zákonů. Hlavně balíku Build Back Better, který zajímá důležitou část demokratických voličů – městské menšiny, zejména Afroameričany. Přes Senát ale ani po mnoha týdnech vyjednávání neprošel, nepodařilo se totiž přesvědčit Joea Manchina, senátora ze Západní Virginie,“ vysvětlil Kopecký.
Prezident Joe Manchin?
Čtyřiasedmdesátiletý Manchin působí v americkém Senátu dvanáctým rokem.
Manchinův hlas demokraté potřebují. V Senátu o sto křeslech strana drží jen velmi těsnou většinu: s republikány mají shodně 50 mandátů, ten rozhodující mívá proto viceprezidentka Kamala Harrisová, která je z pozice své funkce i předsedkyní Senátu. A právě konzervativní senátor Joe Manchin bývá tím hlasem, který demokratům při hlasování často chybí k většině.
To je i případ balíku Build Back Better, v němž je několik zásadních bodů týkajících se boje proti změně klimatu. „On hájí zájmy státu Západní Virginie, který vyrábí drtivou většinu elektřiny spalováním uhlí. A sám Manchin má podíl ve společnostech, jež těží třeba uhlí a zemní plyn, a získává z toho obrovské finance. S nadsázkou by se proto dalo říct, že tento jediný senátor komplikuje snahy o řešení klimatické krize celému světu,“ okomentoval amerikanista Kopecký.
Američtí komentátoři mu kvůli této klíčové roli, kterou senátor sehrává, někdy přezdívají prezident Manchin.
Dobře si Biden nevede ani v boji proti covidu-19. „V první fázi se mu podařilo rozjet očkování obyvatel, takže první měsíce vypadaly slibně, nyní se ale v Americe potýkají s podobnými problémy jako třeba u nás. Konkrétně například, co se testování ve školách či v zaměstnání týče,“ poukázal Kopecký.
V současnosti Amerikou naplno zmítá nákaza variantou omikron. Od začátku roku počty nově nakažených prakticky neklesly pod půl milionu za den a v druhé polovině minulého týdne se každý den pohybovaly kolem 700 až 850 tisíc nakažených.
Kulturní války
V souvislosti se Spojenými státy mluví politologové i historici o krizi demokracie. Americká společnost je hluboce polarizovaná, což pořád nejlépe ilustrují i násilné nepokoje, k nimž došlo dva týdny před Bidenovou inaugurací před americkým Kapitolem.
Poslechněte si nedávný díl podcastu Checkpoint o rozdělené Americe:
Příznivci poraženého Donalda Trumpa na sídlo Kongresu, kde se zrovna mělo – spíše jen formálně – hlasovat o legitimitě výsledků prezidentských voleb, zaútočili a v souvislosti s protesty zemřelo pět lidí.
Rok po nástupu Bidena k moci se toho příliš nezměnilo. „Přes čtyřicet procent Američanů pořád věří teorii volebního podvodu, kterou razil Trump. To je zásadní problém,“ připomněl Kopecký.
Třecích ploch se ale ve Spojených státech nabízí více. Kromě toho, že je zmiňovaný obří balík Build Back Better zásadní pro americké menšiny, bývá také úzce spojován s tématem imigrace. Tedy i nadále citlivou otázkou, která rozděluje americkou společnost. „Nepopulárního tématu migrace se ujala viceprezidentka Kamala Harrisová, bylo už dopředu jasné, že na tom moc politických bodů nezíská. A s tou agendou si příliš dobře neporadila, možná ani nemohla,“ podotkl amerikanista.
„Výsledek je takový, že v mnoha věcech, jež se měly v migrační politice změnit, Harrisová a Biden narazili. Řada z těch procedur, jež byly jimi a demokraty obecně kritizované, zůstala v platnosti. Tedy pravidla platící na mexicko-americké hranici a podmínky, v nichž pak přistěhovalci čekají na potenciální udělení víza. Největší problémy možná zmizely, ale migrační politika jako taková se nijak zvlášť nezměnila. Což souvisí i s tím, že nápor přistěhovalců byl v posledním roce obrovský – Biden v mnoha lidech vzbudil naděje, že se do USA dostanou snadněji než za Trumpa,“ řekl Kopecký.
Podívejte se, jak vypadalo uvedení demokrata Joea Bidena do prezidentského úřadu.
Dalším palčivým tématem je i otázka volebního práva. „To je komplikováno hlavně příslušníkům etnických menšin ve státech, které jsou ovládané republikány – především na americkém Jihu a Středozápadě,“ uvedl amerikanista.
Zahraniční politika
V prvním prezidentském proslovu poslal loni v lednu Biden vzkaz i do zahraničí. „Napravíme naše spojenectví, znovu se spojíme se světem, ne abychom řešili výzvy včerejška, ale i ty dnešní a zítřejší,“ řekl. Narážel tak na politiku svého předchůdce Trumpa, který vládl s heslem „America First“ (Amerika na prvním místě).
Asi nejvýraznějším zahraničně-politickým krokem americké vlády pod taktovkou Joea Bidena bylo stažení vojáků z Afghánistánu, které mnozí experti označují i za jednoznačný neúspěch této administrativy.
„Biden sám to ale v poslední době začíná hodnotit naopak jako úspěch. Protože je nesporné, že odchod z Afghánistánu byl z mnoha důvodů nutný a panovala na něm široká shoda. Co se nepovedlo, byl způsob, jakým to celé bylo provedeno. I směrem ke spojencům, kteří se o tom dozvěděli příliš pozdě. Ale co je důležité: v paměti národa zůstanou některé obrazy, například lidí odpadávajících ze vzlétajících letadel, které způsobily společnosti určité trauma a zároveň šlo pro Američany i pro potupu,“ vysvětlil odborník.
Podívejte se na reportáž z kábulského letiště z konce srpna.Video: RFE/RL
Ústup z Afghánistánu navíc podle Kopeckého symbolizuje i ústup Ameriky z pozice světového hegemona. „S tím souvisí i další věc – určitý odklon od událostí v Evropě i NATO. Ne že by Spojené státy chtěly z NATO odejít, vytvářejí nicméně bezpečnostní struktury spíše v Indo-Pacifiku, kde vzniklo spojenectví Austrálie a Velké Británie (AUKUS). A také tzv. Quad, Čtyřstranný bezpečnostní dialog, v němž vedle Austrálie a USA figurují i Indie a Japonsko. To všechno je samozřejmě motivováno sílící pozicí Číny, jež představuje hlavního rivala,“ řekl expert.
Takové kroky USA podle něj vzbuzují velké obavy i u evropských spojenců: „Pakt AUKUS hodil Francii přes palubu. Tedy: ústup z Afghánistánu, který spojencům včetně ČR způsobil velké problémy s evakuací. To spojenci vnímali ze strany Američanů jako celkem nefér. A pak přišel AUKUS a to, co se dělo směrem k Francii – podle expertů to nepochybně podrývá důvěru ve Spojené státy a není to v souladu se slovy Bidena o návratu k multilateralismu. Toto spíš připomíná Trumpův unilateralismus.“
Co bude dál?
Spojené státy čekají v listopadu volby do Kongresu. A už teď se zdá jako velmi pravděpodobné, že v nich demokraté ztratí ve prospěch republikánů i onu nepatrnou většinu, již nyní v obou komorách drží.
„To by byl pro Joea Bidena obrovský problém, nemohl by pak prosadit změny formou zákonů. Musel by sáhnout po takzvaných exekutivních výnosech či příkazech – zákony jsou ale mnohem silnější,“ řekl amerikanista.
Formou exekutivních příkazů ostatně vládl i demokrat Barack Obama. Taková prezidentská opatření mají ale velkou nevýhodu: další šéf Bílého domu je může snadno zneplatnit. Což u zákonů, jež jednou schválily obě komory Kongresu, zase tak jednoduše nelze.
„Z pohledu Joea Bidena a demokratů, z pohledu toho, s čím šli do voleb, bude spíš hůř. Teď se třeba mluví o tom, že by prezident svou agendu rozkouskoval, aby aspoň některé její body měly šanci na úspěch. I tak to ale vzhledem k hlasování některých demokratů v Senátu vypadá, že je to spíše slepá ulička,“ uzavřel pro Seznam Zprávy amerikanista Petr Kopecký z Ostravské univerzity.
