Biden hodlá nasadit už použitou kamufláž: Ženu, o které od voleb nevíte

„Pokud budete volit Joea Bidena, reálně počítáte s prezidentkou Harrisovou, protože možnost, že by se dožil 86 let, podle mě není pravděpodobná,“ nechala se na konci dubna slyšet republikánka Nikki Haleyová, která se uchází o nominaci své strany do prezidentského boje v roce 2024. Reagovala tak na oznámení, že současná hlava Spojených států bude usilovat o druhé funkční období.

I další reakce se nesly v podobném duchu a prezidentův věk probírali jak Američané, tak i celý svět. O tom, že Biden už je za zenitem, se voliče ostatně pokoušel přesvědčit jeho soupeř Donald Trump už při jeho prvním pokusu o Bílý dům v roce 2020. Využíval k tomu přezdívku „ospalý Joe“ nebo tvrdil, že Bidenova občasná faux pas jsou důkazem nastupující senility.

Do středu pozornosti se ale tentokrát dostal ještě někdo další: viceprezidentka Kamala Harrisová, která mu v klání opět bude dělat společnost. Ta již nyní může počítat s tím, že se na její výkon zaměří nejen voliči, ale i republikánští zákonodárci, kteří by dvojici rádi z Bílého domu dostali pryč a viděli tam zástupce své strany.

Vzhledem k hlasitým kritikům svého dosavadního výkonu a své trvale slabší oblibě u veřejnosti se ale Harrisová bude muset velmi snažit, aby dokázala být Bidenovou možnou odpovědí na pochybnosti o jeho věku.

Že se s ní v tomto směru počítá, naznačuje i video, kterým Biden oznámil svou kandidaturu. Harrisová se v něm několikrát ukázala, což nebývá u viceprezidentů zvykem.

Je však třeba mít na paměti i to, že je neobvyklé, aby úřadující prezident svého „parťáka“ v opakovaném klání vyměnil, a následky „odkopnutí“ první americké viceprezidentky by Bidenovi body v demokratických řadách jistě nepřinesly. Nemluvě o tom, že by šlo v podstatě o přiznání, že udělal chybu, když s ní v roce 2020 poprvé vytáhl do volebního boje.

Když po prezidentově boku Harrisová kandidovala poprvé, demokraté podle politoložky Věry Kotábové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zřejmě sázeli na to, že tehdejší kalifornská senátorka Bidena vhodně doplní. V její prospěch mluvilo to, že je žena, není běloška, je podstatně mladší než on, s právnickým vzděláním i kariérou a že tíhne k progresivismu.

„Harrisová byla vybrána jako Bidenův running mate (kandidující partner, pozn. red.) zřejmě právě díky své inklinaci k progresivismu, aby se tak při tvorbě vítězné volební koalice vyšlo vstříc progresivistickému křídlu Demokratické strany a tímto směrem orientovaným voličům,“ vysvětlila odbornice s tím, že si není zcela jistá, jestli vůči Harrisové vlastně lidé měli nějaká konkrétní očekávání.

Realita je totiž taková, že viceprezidenti mají obecně ambivalentní postavení – musí být sice schopni zastupovat a doplňovat prezidenta, neměli by ho ovšem zastiňovat.

Harrisová se tedy primárně chovala tak, jak se od ní očekávalo. Její nejdůležitější úkol spočíval v tom, že při rovnosti hlasů v Senátu hlasovala ve prospěch agendy demokratů, což je ústavně zakotvená pravomoc viceprezidentů. Svůj hlas uplatnila již devětadvacetkrát, což je nejvíce v moderní éře. Až do loňských voleb měly totiž obě americké strany v Senátu stejný počet zástupců.

Aby dostála svému vlastnímu přesvědčení a politické orientaci, pokoušela se prosazovat a obhajovat spíše progresivistickou agendu. Jedním z jejích hlavních témat tak byla otázka potratů, tedy kampaň za reprodukční práva žen. Téma získalo na důležitosti, když loni Nejvyšší soud zrušil rozsudky nazývané „Roe vs. Wade“ a „Plánované rodičovství vs. Casey“ zaručující právo na potrat.

Mezi dalšími body agendy Harrisové pak Kotábová zmiňuje třeba větší zapojení žen při studiu technických a přírodovědných oborů, rozšíření veřejného zdravotního pojištění nebo prosazování nominací většího počtu žen a zástupců rasových menšin za účelem zvýšení diverzity na významných státních pozicích.

„Na srdci jí leží i práva voličů, kdy z pozice svého úřadu vyzývala ke schválení John Lewis Voting Rights Advancement Act a Freedom to Vote Act. V žádné z výše uvedených iniciativ, snad s výjimkou obsazování míst ve státní správě, však nedošlo k výraznému průlomu,“ uvedla politoložka. Podle ní Harrisová sice do určité míry vychází vstříc progresivním demokratům, „jinak jsou ale její výsledky a celkový politický projev spíše zklamáním“.

Jak upozorňuje list The Washington Post, zmiňované hlasování v Senátu je poměrně mechanická a navíc i nevděčná práce. Harrisová musela zůstávat ve Washingtonu a nemohla být tolik v kontaktu s voliči.

To, že Biden z Harrisové ale udělal osobu, která má také administrativně pomáhat v otázce jižní hranice země, je ovšem úkol ještě nevděčnější.

Hranici s Mexikem se v roce 2023 pokusil zatím překročit rekordní počet lidí. Pod tlakem nejspíše zůstane tak dlouho, dokud ji miliony lidí ze Střední a Jižní Ameriky budou považovat za konečný cíl svého útěku před bídou. Problém, kvůli kterému nynější administrativa čelí kritice, tak nelze „vyřešit“ bez komplexního řešení. To může dodat pouze Kongres, v současné době rozdělený mezi demokraty a republikány, kteří jen těžko najdou shodu.

Problémům však osmapadesátiletá Harrisová čelí na více frontách. Její vztah s Bidenem byl opakovaně předmětem diskuzí a bývalí zaměstnanci popisují kancelář viceprezidentky jako „chaotickou“ či „toxickou“. Stejně jako její šéf má i Harrisová navíc občas smysluplně odpovídat na otázky.

Možná tou nejbolestnější skutečností je pro Harrisovou ovšem to, že v posledních několika měsících desítky demokratů v Bílém domě, Kapitolu i po celé zemi – včetně těch, kteří pomohli ji zařadit na kandidátku strany pro rok 2020 – uvedly, že se nedokázala prosadit jako budoucí vůdce strany, natož země. Někteří, jak informuje The Washington Post, se pak dokonce v soukromí svěřili, že v ni ztratili naději.

Jak již bylo zmíněno výše, obliba Harrisové se dlouhodobě pohybuje nízko. Podle dubnového průzkumu Fox News však viceprezidentka začala ztrácet i přímo mezi stoupenci demokratů; její výkon ve funkci sice stále schvaluje 73 % z nich, je to ale o čtyři procentní body méně než v lednu. Polepšila si ale u republikánů a nezávislých.

Při volbách v roce 2020 se tak možná zdálo, že Harrisová je ideální volbou do kandidujícího tandemu, podle Kotábové její setrvale slabší obliba u amerických voličů ovšem naznačuje, že k ideální kandidátce má dost daleko. V tomto ohledu ale Demokratická strana sama o sobě tvrdě naráží na vlastní nedostatky.

„Demokraté bohužel nemají v širším spektru kandidátů nikoho, kdo by byl schopen Bidena rozumně doplnit, ani nemluvě o tom, že by mu mohl být soupeřem,“ vysvětlila situaci ve straně politoložka s připomenutím, že v nynější skupině kandidátů na demokratickou nominaci do prezidentského klání Biden nemá významného rivala.

Viceprezidentství se může zdát jako mizerná práce, historie ale – včetně Bidenova nástupu do prezidentského úřadu – dokazuje, že nemusí vždy končit pachutí prohry. Jednou z osob, které mohou takový úkol usnadnit, je podle amerických médií prezident Spojených států.

Jak navrhuje například list Financial Times, Biden by měl Harrisovou „povýšit“ a dát jí mnohem větší prostor, aby se mohla vyjadřovat k otázkám, na kterých voličům záleží – potraty, péče o děti, rodičovská dovolená či vzdělávání. Vytlačit mladší političku na výsluní by mu navíc mohlo pomoci v moderní kampani, na kterou by už ostatně nemusel mít sílu.

„Čím více se jí nyní dostane pozornosti, tím lépe. Harrisová musí být připravena na to, že bude prezidentkou. Biden si ji vybral v roce 2020. Nyní do ní musí investovat,“ píše ve svém názorovém článku novinář Edward Luce a za pravdu mu dává třeba i analýza Francise Wilkinsona pro The Washington Post.

„Bidenovým úkolem je podpořit Harrisovou, vyzdvihnout ji a přesvědčit nejprve demokraty a poté i širší voličskou obec, že jeho viceprezidentka je připravena na nejvyšší funkci. (…) Biden si Harrisovou vybral především proto, že potřeboval kvality, které mu na kandidátku přinesla. A potřebuje je stále,“ upozornil druhý ze zmíněných novinářů.

I kdyby ke všemu výše nastíněnému došlo, je otázkou, zda s nějakým efektem. Harrisové se sice s Bidenovou pomocí může podařit rozšířit politické portfolio, které by jí dalo na starost některou z důležitých otázek mimo imigraci a potraty, musela by si vše ale úspěšně osvojit a ukázat nějaký pokrok, což rozhodně není jednoduchý úkol.

„Pochybuji o tom, že by se Harrisová dokázala v době zbývající do voleb nějak výrazněji profilovat tak, aby se její „job approval“ (výsledek průzkumu veřejného mínění zaměřený na hodnocení politikova výkonu v úřadě) a „favorability rankings“ (žebříček obliby politiků) výrazně zlepšily,“ nastínila své předpovědi pro Seznam Zprávy Kotábová.

„Snad jedině za situace, že by Biden onemocněl nebo z jiného důvodu nemohl vykonávat úřad a ona prokázala dostatečně razantní vůdcovské schopnosti; to je ovšem čirá spekulace,“ dodala odbornice.

Čím si ovšem můžeme být jistí, je to, že Harrisovou v nadcházející kampani neminou útoky ze strany republikánů. Příkladem již dnes může být například texaský senátor Ted Cruz, který na stanici Fox News zesměšňoval představu, jak by Harrisová v případě převzetí prezidentského postu dokázala obstát tváří v tvář Vladimiru Putinovi nebo čínskému lídrovi Si Ťin-pchingovi.