Trump vs. Biden. Šest expertů odhaduje, co se stane s Ukrajinou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Donald Trump je pověstný slibováním věcí, které nemůže nebo nechce splnit,“ reaguje analytik Tony Lawrence na dotaz, jak zvolení Donalda Trumpa zahýbá ruskou válkou na Ukrajině.

Republikánský kandidát v kampani tvrdil, že takřka tři roky trvající konflikt dokáže ukončit během 24 hodin. „Promluvím s jedním, promluvím s druhým, svolám je dohromady,“ popisoval například v zářijové debatě, jak osloví Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina.

Nikdy však veřejně nevysvětlil, jaké vyústění jednání by si představoval. Nějaké návrhy, jež se mu měly objevit na stole, nicméně minulý týden popsal The Wall Street Journal.

Jeho zvolený viceprezident J. D. Vance pak v září v podcastu Shawn Ryan Show naznačil, že by konečná dohoda mezi Kyjevem a Moskvou mohla zahrnovat silně opevněnou demilitarizovanou zónu.

Reportéři Seznam Zpráv oslovili šest expertů a požádali je o odpověď na otázku: Co bude znamenat zvolení Donalda Trumpa pro konflikt na Ukrajině?

„Trump v Bílém domě přinutí Evropu, aby se postarala o svou vlastní bezpečnost. USA neopustí NATO a zůstanou odhodlány, ale Evropa se musí postarat o své vlastní záležitosti,“ předvídá například Jan Kallberg z think-tanku Center for European Policy Analysis (CEPA).

„Pravděpodobně bude mít tendenci dotlačit Evropu, aby převzala financování pomoci Ukrajině, a nevylučoval bych, že se skutečně pokusí dotlačit prezidenty Putina a Zelenského, aby dosáhli co nejbližšího příměří, jak avizoval,“ přidává se Jan Ludvík z Katedry bezpečnostních studií FSV UK.

Ukrajinsko-americký bezpečnostní analytik Viktor Kovalenko naopak očekává, že „Donald Trump bude pro Ukrajinu lepší než Biden“. Upozorňuje ale, že si zvolený prezident ještě plně neuvědomuje, že čelí obtížné, dlouhé a riskantní cestě k dosažení tohoto cíle.

Kompletní odpovědi oslovených expertů nabízíme v následujícím přehledu.

(analytik estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost – ICDS)

Donald Trump je pověstný slibováním věcí, které nemůže nebo nechce splnit – například že Mexiko zaplatí za zeď (na hranicích). Zdá se, že si více užívá provokace a reakce, které vyvolává, než dělání politiky, což jeho jednání činí těžko předvídatelným.

Nicméně on a někteří jeho podporovatelé, včetně navrženého viceprezidenta J. D. Vance, určitě naznačili přání zastavit americkou podporu Ukrajiny. V jeho kampani to ale nebylo velké téma, takže je možné, že cítí malý tlak na to, aby svůj postoj dodržel, zejména pokud to může být vykresleno jako slabost.

Na druhou stranu je riziko dostatečně vážné, že Joe Biden se údajně snaží dostat na Ukrajinu co nejvíce amerických zbraní, dokud zůstává ve funkci. Pokud Trump stáhne podporu, Ukrajina se stane velmi závislou na tom, jak zareaguje Evropa.

Budou evropské státy následovat Trumpův příklad? Nebo je stažení USA přiměje k akci, aby mezeru zaplnily? Kolik jich je připraveno zasáhnout a dokážou to udělat dostatečně rychle? Trumpova volba rozházela do vzduchu tolik karet, že je velmi těžké předpovědět, jak nakonec dopadnou.

(ukrajinsko-americký bezpečnostní analytik, bývalý novinář a důstojník v ukrajinské armádě)

Očekávám, že Donald Trump bude pro Ukrajinu lepší než Biden. Nemyslím si, že bychom měli opakovat volební poselství Demokratické strany, která démonizovala Trumpa a představovala Bidena jako jediného zachránce Ukrajiny. Měli bychom si přiznat, že Bidenova politika vůči Ukrajině, která se vyznačovala opatrnou podporou a „červenými liniemi“, selhala a Ukrajina ztrácela čas, životy vojáků a zdroje pro rozhodné vítězství nad ruskými jednotkami.

Nyní se politika USA vůči Ukrajině musí zásadně změnit. Očekávám, že Trump zajistí prezidentu Zelenskému větší flexibilitu a zdroje. Je dobré si připomenout, že během svého prvního prezidentského období Trump zrušil omezení Obamovy administrativy na smrtící zbraně a poslal protitankové střely Javelin, které pomohly zastavit Putinovu druhou invazi.

Myslím si, že ukrajinský prezident by měl využít Trumpovu touhu ukončit rusko-ukrajinskou válku. Zelenského tým by měl odložit své preference pro americké liberály a začít plně spolupracovat s americkými konzervativci, aby společně vytvářeli scénáře spravedlivého a férového vyřešení války. Ukrajinská vláda by měla být otevřená této upřímné spolupráci, protože cesta k ukončení konvenční války s jadernou mocností vyžaduje netradiční přístup.

Zároveň by se měl Trump zamyslet nad svým populistickým volebním slibem rychlého ukončení války tím, že jednoduše přivede Putina a Zelenského k jednacímu stolu.

Myslím, že Trump si ještě plně neuvědomuje, že čelí obtížné, dlouhé a riskantní cestě k dosažení tohoto cíle. Nebude to „snadné řešení“, jak hravě naznačuje viceprezident J. D. Vance, ale nemělo by to být ani pokračováním Bidenovy politiky „vyhrávat bez skutečného vítězství“. Podle mě je funkčním způsobem, jak vyřešit válku, posílení Ukrajiny do té míry, aby měla dostatečnou moc a páku, aby donutila Rusko zastavit.

Obávám se však, že během několika měsíců před Trumpovou inaugurací poškodí Bidenův tým Trumpovy šance na uzavření rusko-ukrajinské války. Demokraté možná nechtějí, aby Trump na Ukrajině uspěl, aby nebylo poškozeno Bidenovo ukrajinské dědictví.

(finský expert na Rusko)

Trumpova politika vůči Rusku a Ukrajině je záhadou. Samozřejmě že prohlášení během volební kampaně a lidé kolem Trumpa vyvolávají obavy, ale zároveň je zcela možné, že zaujme pevnější postoj vůči Rusku. Budeme si muset počkat a uvidíme.

(analytik působí na Katedře bezpečnostních studií FSV UK)

Řekl bych, že Donald Trump vychází v zahraniční politice z neurčitého pocitu, že v ní funguje jednání z pozice síly, že se Spojené státy mají na prvním místě starat samy o sebe, a je přesvědčen, že se jako zkušený obchodník dokáže dohodnout téměř s kýmkoliv.

Většinou ale nemá konkrétní, do detailu dotaženou vizi, jak toto přetavit do specifických politických kroků, a je známý tím, že poměrně rychle přechází od problému k problému. Pravděpodobně bude mít tendenci dotlačit Evropu, aby převzala financování pomoci Ukrajině, a nevylučoval bych, že se skutečně pokusí dotlačit prezidenty Putina a Zelenského, aby dosáhli co nejbližšího příměří, jak avizoval.

Ukrajinskému prezidentovi by asi nezbylo než se podvolit, ale otázka je, jak by Trump reagoval v případě, že Putin tuto možnost odmítne a bude chtít od Ukrajiny víc, než jen příměří někde na současné linii.

To by pro něho, myslím, znamenalo dilema, kdy na jednu stranu má instinktivní pocit, že Ukrajina je pro USA zátěž, která „nestojí za to“, a na druhou stranu bude vědět, že bez americké pomoci Rusko, které si dovolilo ho odmítnout, vyhraje.

(bezpečnostní analytik z think-tanku Center for European Policy Analysis (CEPA), bývalý vědecký pracovník v kybernetickém výzkumném centru ve West Pointu)

Donald Trump v Bílém domě přinutí Evropu, aby se postarala o svou vlastní bezpečnost. USA neopustí NATO a zůstanou aktivní, ale Evropa se musí postarat o své vlastní záležitosti.

Ukrajina je tedy automaticky především evropským problémem. Evropa se musí rozhodnout – chce nyní podpořit ukrajinský boj na Donbase, nebo dává přednost boji východně od Polska za pět let? Tento konflikt nezmizí, dokud bude Rusko poháněno mesiášským bláznovstvím a šovinistickým expanzionismem.

Trump by mohl být příležitostí. Pokud evropské země nabídnou, že koupí americké přebytky obrněných vozidel, tanků a raket za výhodné ceny a pošlou je na Ukrajinu, Trump bude souhlasit. Taková akce zapadá do jeho politického narativu; Biden to daroval a on za to dostane zaplaceno.

Není tak složitým protějškem, pokud se ho snažíte pochopit, místo abyste předstírali konfrontaci, jako to dělají někteří evropští politici. Získejte peníze, uzavřete dohodu s Trumpem a Ukrajina bude v lepší situaci.

Moje jediné znepokojení je, že evropská politická třída je příliš vyděšená Ruskem a bude obviňovat Trumpa za nepříznivé příměří, čímž skrývá svou ochotu přijmout ruskou vůli.

Viděl jsem východní blok zevnitř během studené války, stejně jako vaši čtenáři, a Rusko se rozpadá, úrokové sazby stoupají, vlaky a letadla zůstávají na zemi kvůli sankcím a nedostatku náhradních dílů a poptávka po válečné výrobě převyšuje potřeby lidí.

Dnešní Rusko je jako SSSR na konci 80. let – prázdné bubny dělají nejvíce hluku. Nejslabším článkem Evropy jsou politici a je zásadní, aby lidé podporovali Ukrajinu, jinak Rusko imploduje.

(expert na hybridní hrozby, působí na FSV UK a je členem Peace Research Center Prague)

Zvolení Trumpa jistě válku ovlivní, nicméně na otázku jak není jednoduchá odpověď, a to nejen proto, že nevíme, co udělá po nástupu do funkce, ale ani kdy a zda změní názor a udělá opak.

Neočekával bych okamžité a úplné zastavení pomoci Ukrajině – i s ohledem na to, že minimálně část republikánů v Kongresu Ukrajinu podporuje. Nicméně dlouhodobě se republikánský establishment neukázal jako úplně odolný vůči Trumpovi (ať už mluvíme o minulém Trumpově prezidentství, nebo o primárkách před letošními volbami). Skoro určitě lze ale očekávat minimálně omezení pomoci na zbraně použitelné primárně pro obranu/udržení frontové linie.

Nelze vyloučit, že budou krátkodobě i otevřeny možnosti využití dodaných střel proti ruskému území – ať už proto, že to bude konvenovat celkové platformě „mír skrze sílu“, nebo proto, že to může alespoň částečně vylepšit pozici Ukrajiny před jednáními.

Jednání a tlak na ně jsou myslím velmi pravděpodobné, byť je otázka, jaká bude reakce a zda bude jednáním předcházet nějaká forma příměří, nebo budou boje pokračovat, zatímco se bude jednat. Částečně pak pravděpodobně bude záležet na tom, jak se k jednáním postaví Rusko.

V nějakých ohledech asi není namístě tvrdit, že to je úplná proměna amerického postoje. Navzdory veřejným proklamacím myslím, že důvěra ve schopnost Ukrajiny získat pokračováním války zpět ztracená území dost opadla (z mého pohledu bohužel oprávněně) a zásadní navýšení pomoci Ukrajině nebylo možné očekávat ani od demokratické administrativy. Nicméně „umělecký dojem“ z Trumpova přístupu bude skoro určitě horší.

Samostatnou otázkou pak je, jak se k tomu postaví samotná Ukrajina. Podle průzkumů veřejného mínění podíl lidí otevřených nějakým jednáním (byť za konkrétních a relativně příznivých podmínek) začal spíše stoupat (jakkoliv stále netvoří většinu) vzhledem k tomu, že bez americké pomoci by ukrajinská pozice na bojišti byla pravděpodobně spíše obtížně udržitelná (pokud by se nestalo něco za mě spíše nepravděpodobného, jako že evropské státy budou finančně kompenzovat pokračování amerických dodávek) a budoucí ukrajinská bezpečnost bude záviset na americké a evropské podpoře. Zároveň vnější tlak na jednání může pro ukrajinskou vládu představovat příležitost, jak přenést odpovědnost za (skoro určitě velmi nepopulární) rozhodnutí na zahraniční aktéry.

Jak jsem ale zmínil na začátku, to, že takhle může Trumpova administrativa začít, zdaleka neznamená, že to bude konečná pozice. A nelze ani vyloučit, že Trump v budoucnu pomoc nějak neeskaluje (byť bych to považoval za spíše méně pravděpodobné). To je také důvod, proč někteří lidé, kteří považovali přístup Bidenovy administrativy za slabý a vedoucí k pomalé smrti, vkládají do Trumpa určité naděje. Úplně tyto naděje nesdílím, ale zároveň souhlasím, že to nelze vyloučit.

Je také dobré zmínit, že nepředvídatelnost vůči nepřátelům může mít výhody, pokud je zároveň spojena s nepředvídatelností vůči spojencům. Pokud tedy Ukrajina nebude vědět, zda ještě dostane podporu a do jaké míry tak musí šetřit třeba municí, tak se část těchto výhod kompenzuje nevýhodami v momentě, kdy je americká politika nepředvídatelná. Prvními signály směřování politiky vůči Ukrajině můžou být nominanti na pozice ministrů obrany a zahraničních věcí.