Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mír mezi Izraelci a Palestinci se po nástupu prezidenta Joea Bidena zdál být tak vzdáleným cílem, že se o něj jeho administrativa ani nepokoušela.
V současné době je situace na první pohled ještě horší – po říjnovém teroristickém útoku Hamásu následovala ničivá válka v Pásmu Gazy, v Izraeli navíc stále vládne jestřáb Benjamin Netanjahu podporovaný pravicovými extremisty.
I tak se Spojené státy s pomocí umírněných arabských zemí pokoušejí oživit pomalu umírající dvoustátní řešení.
Jeho nezbytnou podmínkou je ale zastavení bojů v Pásmu Gazy, jemuž by měla předcházet dohoda s Hamásem o propuštění rukojmích. Američané i spřátelené arabské státy doufají, že se tak stane do začátku postního měsíce ramadánu, tedy do 10. března.
„Klíčová je dohoda o rukojmích,“ řekl deníku The Washington Post nejmenovaný americký představitel.
Poté by Američané a jejich spojenci – Egypt, Jordánsko, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – měli zveřejnit jasný časový harmonogram vedoucí ke vzniku palestinského státu.
Frustrace z izraelské vlády
Američtí i britští představitelé dali v posledních týdnech najevo, že by mohli palestinský stát uznat jednostranně bez souhlasu Izraele, což bylo až dosud nemyslitelné.
Dosavadní americká politika sice dvoustátní řešení podporovala, Palestina ale měla vzniknout pouze jednáním mezi Palestinskou samosprávou a Izraelem.
Vedle přímého uznání ze strany USA je další variantou umožnit vznik palestinského státu v OSN, kde Washington snahy o něj dlouhodobě blokuje.
Neútočte na Rafáh, varují všichni Izrael
Většina obyvatel Pásma Gazy utekla před bombardováním do hraničního města Rafáh. Teď se chystá Izrael udeřit i na něj.
Proč by k tak závažné změně americké politiky směrem k Izraeli mohlo dojít, si Jakub Záhora z Pražského centra pro výzkum míru na IMS FSV UK vysvětluje dvěma faktory.
„Jedním je vzrůstající frustrace nad jednáním současné izraelské vlády v čele s Benjaminem Netanjahuem,“ říká pro Seznam Zprávy. „USA, Velká Británie i další státy ji vyjadřují nad tím, jak je vedená válka ve vztahu k civilním ztrátám. To rozhodnutí o potenciální podpoře vzniku palestinského státu bez ohledu na postoj Izraele je výsledkem uvědomění si, že izraelská vláda není rozumným partnerem pro jakékoliv řešení konfliktu,“ upozorňuje.
Druhým faktorem je podle něj potřeba politického řešení. „Absence diplomatického mírového procesu za poslední dekády vedla k bezprecedentnímu masakru izraelského obyvatelstva a teď i bezprecedentní katastrofě a smrti desítek tisíc civilistů v Gaze,“ myslí si.
Mezinárodní společenství došlo k závěru, že dění posledních čtyř měsíců je třeba vzít jako impuls k opětovnému nastartování diplomatického procesu, podotýká.
Odměna pro teroristy
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, známý také pod přezdívkou Bibi, dal po telefonátu s Bidenem jasně najevo, že scénář jednostranného uznání Palestiny pro něj není přijatelný.
„Izrael bude i nadále oponovat jednostrannému uznání palestinského státu. Takové uznání v důsledku masakru ze 7. října poskytne obrovskou odměnu bezprecedentnímu terorismu a zabrání jakémukoli budoucímu mírovému urovnání,“ citoval ho server Walla News. Podobně mluvil i při dřívějším setkání se šéfem americké diplomacie Antonym Blinkenem.
Jak bude soud rozhodovat o tom, jestli Izrael páchá v Gaze genocidu?
Margaret Satterthwaiteová v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že genocidní prohlášení izraelských představitelů jsou pro Mezinárodní soudní dvůr relevantní. JAR i Izrael podle ní v Haagu předložily „velmi přesvědčivé argumenty“.
Nadšení z možného posunu americké politiky nesdílejí ani někteří odborníci. „Můj názor je, že na tom nezáleží. Jen mluvit o státnosti je odvádění pozornosti…. Dokud nebudou mluvit o ukončení izraelské okupace Západního břehu, nezáleží na tom,“ myslí si Khaled Eldingy, ředitel Palestinského programu na Blízkovýchodním institutu ve Washingtonu.
K tomu, co by jednostranné uznání bezprostředně přineslo, je skeptický i analytik Záhora. „I pokud by k uznání palestinského státu došlo na celosvětové úrovni, bezprostřední dopad na životy Palestinců a Palestinek to mít nebude. Izrael to bude ignorovat, okupace a s ní spojené porušování lidských práv bude pokračovat,“ soudí.
Navzdory Netanjahuovi i Abbásovi
Co by se ale podle něj změnit mohlo, je diplomatická síla Palestiny. Ta by se mohla v případě mezinárodního uznání zapojit do různých mezinárodních smluv a žalovat Izrael za okupaci na různých mezinárodních fórech.
„Palestinci by získali nové diplomatické možnosti, jak se snažit o konec izraelské okupace. Jak to ale bude probíhat, bude nakonec opět záviset na postoji USA,“ předvídá Jakub Záhora.
Podotýká, že pokud by skutečně ke vzniku palestinského státu došlo, bylo by to nejenom proti vůli Netanjahua, ale také současných palestinských elit. „Američané otevřeně říkají, že je třeba reformovat Palestinskou samosprávu. Jeden z aspektů je to, že by se pozice prezidenta, kterou zastává Mahmúd Abbás, stala ceremoniální a pravomoci by se převedly na premiéra,“ přibližuje.
Vývoj války i světového veřejného mínění může ještě výrazně ovlivnit útok na hraniční město Rafáh. Právě do něj před izraelským bombardováním utekly statisíce palestinských civilistů. Vládu v Tel Avivu před útokem, který by pravděpodobně přinesl obrovské ztráty na životech civilistů, varovalo hned několik států. V pondělí ale Netanjahuova vláda vydala ultimátum, že pokud teroristé z Hamásu nepropustí všechna rukojmí, světem obávanou operaci spustí v březnu.
