Článek
Denacifikace Ruska a Burjati proti válce. Tyto nápisy uvidíte, když si otevřete internetové stránky organizace Nadace svobodné Burjatsko. Mezi padlými ruskými vojáky na Ukrajině jsou velmi často právě občané Burjatska, ruské republiky ležící na hranicích s Mongolskem. Navzdory tomu, že tam žije pouhý milion lidí, etnických Burjatů pak ještě méně.
Nadace Svobodné Burjatsko je aktivní i v Česku. Už patnáct let žije v Praze její projektová manažerka Daria Ivanyk, která v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje rasismus, kterému Burjati čelí v rámci Ruské federace, i všudypřítomnou vládní propagandu.
Šestatřicetiletá podnikatelka se do Prahy, kde žije se svým ukrajinským manželem a dvěma dětmi, přestěhovala už před 15 lety. Mrzí ji, jak v její vlasti mizí dávné tradice a původní kultura: „Až když jsem s mužem navštívila během války Ukrajinu, uvědomila jsem si, jak Ukrajinci o svoji kulturu pečují. V Burjatsku nenávratně mizí, spousta lidí včetně mě už ani pořádně neumí burjatsky,“ lituje.
Na začátku války se mluvilo o tom, že Burjati tvoří jednu z největších skupin mezi padlými ruskými vojáky. Jaká je v Burjatské republice situace nyní, změnilo se něco?
V Burjatsku žije něco přes milion obyvatel, mobilizovaných ale bylo na deset tisíc mužů, což je neproporcionální. Etnických Burjatů žije v republice na 30 procent, v Rusku je nás jen 0,3 procenta. Podle sčítání lidu z roku 2010 žije v Burjatsku 461 tisíc etnických Burjatů.
Na tak málo početný národ nás zemřelo opravdu hodně, z mobilizovaných 803 lidí a přímo etnických Burjatů 234. To jsou ale jen čísla z veřejně dostupných záznamů, veškerá data je těžké sehnat, takže skutečné číslo neznáme. Od začátku války bylo nejvíc mobilizovaných mužů mezi Burjaty a Tuvinci, předtím to byli také Dagestánci.
Rusko trápí odliv mozků
Mezi lidmi prchajícími před mobilizací jsou i IT specialisté. Rusko už to začíná pociťovat:
Mobilizace se určitých tříd ruské společnosti netýká. Na Ukrajině příliš mužů ze střední třídy z Moskvy nebo Petrohradu nezemřelo. Jak je to v Burjatsku, týká se mobilizace všech?
Od začátku války se slovo mobilizace ani nepoužívá, přesto ale byli muži odebíráni v noci od rodin, třeba i otcové pěti dětí nebo invalidé. Jak ale říkáte, týká se to hlavně těch chudších rodin. Že by byl mobilizován například někdo z politiků, o tom nemáme informace.
Burjatsko patří v rámci Ruska k chudším regionům. Není pro tamní lidi atraktivní i výdělek, který mohou v armádě dostat?
Ano, bohužel tam jsou lidé, kteří jdou za touto vidinou, vydělat si a zlepšit si tak život. V Rusku navíc panuje velký rasismus a etničtí Burjati, kteří by se rádi dostali do jiné části země a našli si lépe ohodnocenou práci, se setkávají s rasismem. Projevuje se to například tak, že do práce vezmou jen Slovany, Burjatům nepronajmou ani byt.
V samotném Burjatsku je pak velmi těžké změnit svoji sociální třídu a posunout se někam výš. I proto se muži dávají k armádě, kde je přece jen vyšší šance si polepšit, navíc získají hypotéky s nižšími úroky. Samozřejmě v Burjatsku funguje i propaganda, náborové plakáty jsou všude vidět, visí i na vysokých školách.
Jak moc lidé podporují válku, je většina pro?
Propaganda bohužel funguje, válku podporují i etničtí Burjati. Přesná čísla nemám, na druhou stranu ale nesmíme zapomínat na Burjaty, kteří jsou proti válce a skončili ve vězeňských celách.
Jeden z nejznámějších případů je paní Natalie Filonová, která byla zatčena za to, že měla zbít čtyři policisty. Je to ale seniorka a jako zbraň měla použít pero nebo propisku. My se snažíme celý proces sledovat a zveřejňovat informace o něm, aby lidé viděli, jak je nesmyslný. Do vězení se člověk může dostat třeba i za to, že něco lajkne na internetu.
Zmiňovala jste rasismus v Rusku a možnost kariérního růstu v armádě. Je rasismus i v ní a projevil se případně během války?
Ano, jeden takový případ jsem slyšela přímo od muže, který byl mobilizován. Vyprávěl nám, že když byl na frontě, jeden z velitelů řekl: „Vy Burjati, běžte v první linii, protože se množíte jako králíci. Vás není škoda.“
Daria Ivanyk, projektová manažerka nadace Svobodné Burjatsko.
Gubernátoři ruských regionů teď dostali pokyn, aby nezveřejňovali nekrology a špatné zprávy z války. Narážíte na to, že byste se nyní hůře dostávala k informacím?
Ano, o zemřelých se teď informace hledají mnohem hůře, předtím jsme si mohli přečíst, kdy člověk zemřel, kde přibližně apod. Teď se může zveřejnit jen snímek zemřelého s nějakým krátkým textem, který je většinou rýmovaný.
Hodně lidí před mobilizací utíká. Platí to i pro Burjaty? Chodí třeba do Mongolska?
Na začátku mobilizace náš fond pomáhal mužům, kteří by mohli být mobilizováni - nechali jsme přistavit deset autobusů, které je odvezly do Mongolska.
Probíhá ve vaší vlasti stále mobilizace?
Ano, je ale skrytá. Lidé o ní nicméně mluví.
Dá se v případě Burjatska mluvit o osvobozeneckém hnutí, které by usilovalo o samostatnost?
Co se týče tohoto tématu, to by myslím měli řešit lidé, kteří žijí přímo v Burjatsku. Nemluvila bych přímo o hnutí, ale fungují tam nějaké spolky, které samostatnost žádají. My se tím nezabýváme, i přesto je ale naše nadace vedena v Rusku jako zahraniční agent. Naše organizace je pro normální federativní uspořádání Ruska a jako každý normální člověk doufáme, že válka na Ukrajině co nejdřív skončí.
Projevuje se v Burjatsku výrazně ekonomický propad spojený s válkou?
Problém vidím v tom, že chudší lidé si na válku už zvykají, byť to zní hrozně. V Burjatsku vůbec není zavedený plyn, senioři na vesnicích si tak musejí kupovat spoustu dřeva, aby vůbec přežili zimu… na sociálních sítích jsme právě nedávno řešili, proč vůbec nebyl plyn do Burjatska zaveden.
V hlavním městě Ulan Ulde se zavřely některé západní podniky, například MacDonald’s. Propaganda to naprosto otočila a tvrdí, že jsme podnik zavřeli my sami kvůli tomu, že je to fastfood prodávající nezdravé jídlo.
