„Bezpečný úkryt neexistuje.“ Na Libanon prší bomby, tisíce lidí prchají

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obyvatelé jižního Libanonu prchají poté, co se v pondělí na oblast a údolí Bikáa zaměřily intenzivní izraelské letecké útoky, při nichž podle posledních informací zahynulo téměř 500 lidí a 1645 jich bylo zraněno.

Na sociálních sítích kolují záběry dálnic ucpaných auty, protože obyvatelé jižního Libanonu hledali útočiště dále na severu, aby unikli ostřelování.

„Je to tu trochu chaotické,“ řekla listu The National čtyřiatřicetiletá palestinská Libanonka žijící v Sidonu, kterou web označuje jako Farah M. „Nevíme, kam dopadne další úder. Někteří členové rodiny se stěhují do Bejrútu - jiní přicházejí sem. A když jsou v tom děti, je to hektické.“

„Co říct? Prostě jsme museli utéct,“ řekl pro BBC otec od čtyřčlenné rodiny, která celá prchala na jediné motorce. Podle reportérů vypadají všichni unaveně a mají v plánu se dostat do Tripolisu na severu Libanonu.

Někteří však již z jihu odcestovat nestihnou, jelikož uvázli mezi ostřelovanými oblastmi. To se týká třeba dvaačtyřicetileté Wafy Raghdaové.„Je to nejhorší situace od začátku války,“ řekla po telefonu žena z Burj El Moulouk u hranic s Izraelem. „Je to tu nesmírně nebezpečné. Bydlím přímo naproti planině, která je bombardována, a dům se otřásá.“ S dětmi se prý během výbuchů ukrývá v koupelně. „Žádný bezpečný úkryt neexistuje.“

Odpoledne navíc izraelská armáda uvedla, že po 300 úderech v jižním Libanonu rozšíří své nálety na sklady zbraní Hizballáhu v údolí Bikáa u východolibanonské hranice. Vyzvala civilisty, aby se okamžitě evakuovali z míst v blízkosti těchto objektů. Později upřesnila, že na jihu i na východě země zasáhla přibližně 1300 cílů spojených s Hizballáhem.

Prchajících tak přibývá. Podle agentury AP se jedná o největší vnitřní exodus v Libanonu od války mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006.

Záběry z Libanonu ukazují celé početné rodiny, které jedou v autech, na jediné motorce i na korbách nákladních aut.

„Připomíná mi to scény z první libanonské války; tisíce Libanonců prchají a ve svých autech vezou vše, co mohou, včetně zvířat. Lidská tragédie,“ napsal třeba jeden z uživatelů sociální sítě X.

Narážel přitom na konflikt z léta 1982, kdy Izraelské obranné síly napadly jižní Libanon. Izraelská vláda touto invazí odpověděla na pokus o vraždu izraelského velvyslance ve Velké Británii Šlomo Argova palestinskou Organizací Abu Nidala. Celý konflikt si tehdy vyžádal na 19 tisíc mrtvých a přibližně 30 tisíc zraněných.

V severnějších a o něco bezpečnějších oblastech v pondělí v reakci na uprchlickou vlnu vznikly spontánní iniciativy na zajištění bydlení, kdy jednotlivci shromažďují výzvy k poskytnutí volných pokojů a ubytovny nabízejí slevy pro lidi, kteří opustili své domovy.

„Právě teď sbíráme čísla od lidí, kteří mají kontakty v bezpečných oblastech, v drúzských a křesťanských oblastech,“ řekla dobrovolnice Faten Jebaiová britskému deníku The Guardian.

„Více než 80 členů mé vlastní rodiny nyní opouští jih, takže hledám nejen pro ně, ale také své přátele a rodinné známé,“ dodala Jebaiová.

V libanonské metropoli Bejrútu, kam značná část uprchlíků míří, budou jako dočasné útočiště pro vnitrostátní uprchlíky sloužit i školní budovy, uvedlo libanonské ministerstvo vnitra.

V souvislosti s varováním Izraele, že zintenzivňuje údery proti Hizballáhu, a výzvami k evakuaci obyvatel nařídilo libanonské ministerstvo školství uzavření některých škol s odvoláním na „bezpečnostní a vojenskou situaci“, která by mohla ohrozit studenty.

Rodiče tak během pondělí spěchali vyzvednout své děti. „Ulice před jednou ze škol ve východním Bejrútu byla v pondělí ráno ucpaná dopravou. Desítky studentů středních škol ve světle modrých polokošilích stály a čekaly na vyzvednutí, zatímco další studenti spěchali z budovy a chytali se rukou rodičů,“ zprostředkovávají své vjemy reportérky deníku The New York Times Christina Goldbaumová a Hwaida Saadová.

„Bojím se. Nejsem vůbec připravená, kdyby se něco stalo,“ řekla jim čtyřiačtyřicetiletá Joalle Naserová, která si přišla vyzvednout tři dcery ve věku šest, osm a šestnáct let.

Učitelé prý vyzvali děti, aby se v průběhu vyučování sbalily a šly domů. „Jsem trochu nervózní, hodně mých kamarádů se bojí,“ prohlásila patnáctiletá Maria Karenová.

Zatímco kolem škol bylo dnes rušno, obchody a kavárny v libanonském hlavním městě dnes zely prázdnotou. „Obvykle bývá v tuto dobu v kavárně plno, ale lidé se bojí,“ řekla zaměstnankyně jedné z nich. Její kolega s ní souhlasil: „Do kavárny teď nikdo nepřijde. Je to válka.“

Nálady v ulicích Bejrútu zjišťovala i britská BBC. Jeden mladý muž řekl, že se „velmi bojí eskalace války, protože to způsobí spoustu katastrof“. Jiný muž zase prý odhodlaně prohlašoval: „Nemáme strach, musíme se postavit na nohy, musíme se bránit. To, co se děje, je na hony vzdálené lidskosti a nemělo by se to dít.“

„Pokud dojde k totální válce, měli bychom jako Libanonci stát při sobě bez ohledu na naši politickou příslušnost, protože nakonec je naše země bombardována,“ apeloval další Bejrúťan na národní solidaritu a soudržnost.

Nervozita však stoupá i na severu židovského státu. Lze totiž očekávat, že dnešní úder - nejrozsáhlejší za uplynulý rok - nezůstane bez odezvy.

Alistair Bunkall, blízkovýchodní zpravodaj stanice Sky News, říká, že ulice v přístavním městě Akkon jsou téměř vylidněné, protože izraelská vláda omezila pořádání velkých shromáždění a uzavřela školy a některé podniky.

Blízkost hranice je podle Bunkalla v Akkonu cítit velmi silně, protože nad ním téměř neustále létají stíhačky. „Těžko říct, jestli se chystají plnit mise v Libanonu, nebo zajišťují blízkou ochranu měst v okolí severního Izraele, aby mohly sestřelit všechny přilétající rakety,“ říká.

BBC kolem jedenácté hodiny středoevropského času hovořila s Davidem Jicchakem, který žije v severním Izraeli. Říká, že ženu a šestiletou dceru odvedl nahoru do bezpečné místnosti v jejich domě v Givat Avni. O několik vteřin později prý otřásl domem výbuch, když střechou prolétla raketa, která rozmetala zdivo a zdemolovala koupelnu. Za pevnými dveřmi nedaleké bezpečné místnosti byla rodina v bezpečí. „Od života ke smrti je to metr,“ dodal Jicchak.

Vůči Libanoncům prý necítí žádnou zášť. Ale Hizballáh podle něj začal válku bezdůvodně. „Takže teď mu to vracíme.“