Bezmoc vdov a matek zavražděných synů: Hon na viníky masakru ve Srebrenici usíná

Když Ibro Zahirović přišel v roce 1993 do Srebrenici, situace prý byla katastrofická. Ve městě bylo v té době shromážděno už mnoho lidí prchajících před válkou v bývalé Jugoslávii, v budovách pro ně nebylo dost místa, což část z nich odsoudilo k životu na ulici.

„Byla zima, a tak zapalovali ohně. Byla to scéna plná hrůzy,“ vzpomínal pro web Balkan Insight muž, který před srebrenickým masakrem dokázal utéct.

Z původního domova Zahirović se svou ženou utekl v březnu, když jejich vesnice padla do rukou bosenskosrbských sil. Krátce poté, co na východě Bosny a Hercegoviny nalezli nové útočiště, Organizace spojených národů (OSN) vyhlásila Srebrenici a její okolí za chráněnou zónu a rozmístila v ní mírové jednotky.

Situace se ale tehdy až tak razantně nezměnila. Oblast kolem Srebrenici stále obléhala armáda bosenských Srbů, která uprchlíky navíc odřízla od pitné vody i jídla, což tamní obyvatele, jejichž počet se od začátku války zčtyřnásobil, odkázalo pouze na omezenou humanitární pomoc.

V průběhu bosenské války Zahirović pořizoval videozáznamy toho, co se děje v jeho okolí. Jinak tomu nebylo ani v jeho novém domově ve Srebrenici, kde se do ulic vydal také 10. května 1995, aby před svým vlastním útěkem pořídil záběry toho, jak z města odcházejí lidé i vojáci OSN.

Že Srebrenica padne, mu prý tehdy bylo jasné.

Jen o pár hodin později už se totiž stejnými ulicemi procházeli hlavní lídři bosenskosrbské armády a v oblasti odstartovaly události, které se i po téměř 30 letech poslouchají těžko. Zatímco ženy, děti a senioři byli ze Srebrenici a jejího okolí odvezeni, na tisíce mužů i chlapců čekala v enklávě smrt.

V průběhu následujících červencových dnů bosenskosrbské síly zmasakrovaly více než 8000 bosenských muslimů, tj. Bosňáků. Těla mnoha obětí se dodnes nenašla, a některým tak může být částečnou úlevou alespoň to, že Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) činy bosenských Srbů označil za genocidu.

U stejného soudu, který zanikl v roce 2017, posloužila jako důkazní materiál právě i videa Zahiroviće. Ta se zároveň stala také útěchou pro mnohé pozůstalé, kteří často neměli představu o posledních dnech svých bližních, kteří během masakru zemřeli.

Řada pozůstalých i dalších lidí volajících po spravedlnosti ovšem bezmoc cítí nadále. Bosenský státní soud v uplynulém roce nevynesl kvůli genocidě ve Srebrenici jediný rozsudek a podány byly pouze dvě obžaloby, ve kterých je obviněno 11 bývalých příslušníků bosenskosrbské armády.

Někteří se tak vlivem těchto statistik uchylují k myšlenkám, že prokuratura projevuje o případy stále menší zájem.

„Žádná z ‚Matek ze Srebrenici‘ (hnutí usilující o spravedlnosti pro oběti masakru, pozn. red.) není a nemůže být spokojena s případy genocidy, které se dostávají před soud. Každým rokem je méně soudních procesů a méně naděje, že se my matky, které jedna po druhé mizíme, dočkáme spravedlnosti,“ cituje Balkan Insight Fadilu Efendićovou, jednu ze členek hnutí.

Zmiňovaná dvojice obžalob se týká více než 800 obětí, z čehož lze soudit, že šlo o složité případy.

Právníci, kteří se případy zabývají, pak na svou obhajobu používají také argument, že od srebrenické genocidy již uplynuly téměř tři dekády, což už tak náročný proces jen komplikuje vzhledem k tomu, že umírají jak svědci, tak i podezřelí.

Někteří však namítají, že právě to je důvod, aby se případy ze Srebrenici upřednostnily.

Pokud se totiž má „dosáhnout přechodné spravedlnosti, usmíření v regionu a klidu pro oběti i pozůstalé“, kapacity bosenského státního zastupitelství podle nich musí být v případě vyšetřování a obžaloby válečných zločinů posíleny.

Jelikož v oblasti jsou i dnes stovky podezřelých, obžaloba dále upozorňuje také na to, že je důležité, aby spolu země bývalého jugoslávského regionu spolupracovaly. Například podle odhadu Balkan Insight je nejméně 10 osob obviněných z genocidy a dalších zločinů souvisejících se Srebrenicí na svobodě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a mimo dosah bosenské justice.

Jak Seznam Zprávy informovaly již dříve, spolupráce je nutná i v jiných ohledech, než je vydávání potenciálních válečných zločinců. Mnohé z důkazů, které by agresora mohly usvědčit, totiž vyšetřovatelé jen těžko najdou na území napadeného státu. A dostat se k informacím uvnitř „druhého tábora“ je bez oboustranné ochoty velmi náročné.

Letošní připomínky srebrenického masakru jsou vůbec prvními poté, co v květnu Valné shromáždění OSN oficiálně schválilo 11. červenec jako den, který bude každoročně sloužit k uctění památky obětí proběhlé genocidy. Ve prospěch návrhu se vyjádřila Francie, USA nebo Česko, zatímco proti bylo Srbsko, Čína, Rusko nebo Maďarsko.

V rámci vzpomínkových akcí v Bosně se pak každý rok do památníku srebrenického masakru v Potočari převáží nově objevené ostatky obětí. Letos jich přibyde celkem 14, čímž celkové číslo pohřbených vystoupá na 6765.

Nejedná se nicméně o přesný počet proběhlých pohřbů; dalších 250 nalezených obětí bylo z rozhodnutí pozůstalých pohřbeno na lokálních hřbitovech.

Nejmladší obětí, která bude letos pohřbena, je sedmnáctiletý Beriz Mujić, jehož ostatky byly nalezeny v květnu 2023, 28 let po jeho vraždě. Pohřben bude vedle svého bratra, jehož ostatky byly uloženy už v roce 2013, zatímco tělo jejich otce Omera se dosud nenašlo.

Nejstarší pohřbívanou obětí pak bude Hamed Salić, kterému bylo 68 let, když se v létě 1995 ztratil ve městě Žepa na východě Bosny. Jeho ostatky byly exhumovány v květnu 2014, identifikace však proběhla teprve nedávno.

Snaha objevit všechny masové hroby a dopřát klidu co nejvíce lidem však těmito čtrnácti pohřby zdaleka nekončí. Podle Bosenského institutu pro pohřešované osoby se stále nepodařilo nalézt ostatky přibližně 800 lidí, což organizace zastupující rodiny vede k obavám, že mnoho z nich ani nikdy nalezeno nebude.