Běžíme maraton a Lukašenko se vyčerpá první, říká poradce Cichanouské

/Od naší zvláštní zpravodajky v Bruselu/

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byť běloruská exilová opozice spatřuje v aktuální vývoji v Sýrii inspiraci, v žádném případě nyní nevyzývá k aktivní formě odporu.

„Nechceme, aby se dělaly velké protesty. Zároveň se ale připravujeme na okamžik, kdy se naskytne příležitost a lidé opět vyjdou do ulic. Jsme si jisti, že režim jednou padne,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Dzianis Kuchynski, hlavní diplomatický poradce Svjatlany Cichanouské.

Nabádá naopak k opatrnosti, protože represe režimu Alexandra Lukašenka podle něho ještě zesílí v lednu, kdy se v zemi uskuteční další zmanipulované prezidentské hlasování.

Připomeňme, že po tom posledním v roce 2020 úřady vítězem vyhlásily Lukašenka, Západ ale výsledky odmítl uznat. Běloruská opozice hlasování označila za zmanipulované –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve skutečnosti podle ní vyhrála právě Cichanouská.

V zemi se zvedla obrovská vlna protestů, kdy do ulic vyšly statisíce lidí, režim ale demonstrace tvrdě potlačil.

Cichanouská se svým týmem odešla do litevského exilu a snaží se zahraniční politiky přesvědčovat, aby podporovali prodemokratické hnutí. „Nežádáme Českou republiku ani žádnou jinou evropskou zemi nebo USA, aby tento boj vedly za nás. To je naše vnitřní záležitost. Ale prosíme o podporu. V bitvě potřebujete partnery, spojence, kteří se za vás postaví a pomohou vám,“ zdůrazňuje Kuchynski.

Běloruská náměstí už neplní demonstranti, jako tomu bylo před čtyřmi lety. Tím pádem Bělorusko neplní první stránky světových novin. Obyvatelé západních států proto občas mají pocit, že se situace v zemi uklidnila. Jaká je skutečnost?

Shromáždění v ulicích je jen jednou z forem protestu a projevu nespokojenosti. Není to ale jediný způsob, jak vyjádřit nevoli k režimu. Všichni vědí, že je veřejný protest potírán policií, nabádáme proto lidi k opatrnosti. Policii vadí například i barvy ponožek - i za to, že mají bílou a červenou ponožku, tedy barvy naší vlajky, zatýká.

Řada lidí také ven na ulici chodí s jiným mobilem, než který mají doma. Policie totiž může kohokoli zastavit a zkontrolovat telefon. Když zjistí, že někdo prohlíží nezávislá média, je zle a hrozí zatčení. Na pět, šest, sedm let… Takže lidé jsou samozřejmě opatrní, bojí se. My to chápeme. Nechceme, aby končili ve vězení, nechceme o ně přijít. Snažíme se nicméně aktivně pracovat na tom, aby si lidé udrželi touhu po změně, po svobodě.

Jak se to dá z exilu podporovat?

Touha po svobodě v žádném případě nezmizela, jen protest přešel do jiné podoby. Lidé se organizují v malých jednotkách, scházejí se v bytech, diskutují. Je to vlastně podobné tomu, co znají Češi z dob normalizace. Během začátku ruské agrese na Ukrajině došlo i k několika partyzánským „kouskům“, kdy Bělorusové například narušovali železnice, aby se zpomalil pohyb ruských vojsk.

Znovu ale opakuji: jde nám především o bezpečí lidí. Každý den se v Bělorusku zatkne na sedmnáct lidí. Nechceme o ně přicházet, proto teď nevyzýváme k aktivní formě odporu, nechceme, aby se dělaly velké protesty. Zároveň se ale připravujeme na okamžik, kdy se naskytne příležitost a lidé opět vyjdou do ulic. Jsme si jistí, že režim jednou padne. Podívejte se na Asadův režim v Sýrii. Bělorusy to velmi inspirovalo, ihned po jeho pádu jsme dostali mnoho povzbudivých zpráv od lidí z domova.

Do jaké míry je tedy pro Bělorusko pád Asadova režimu inspirující?

Autoritářské režimy mají tendenci padat. A Bělorusové to nyní na příkladu Sýrie vidí. Vidí, že diktátorské režimy nejsou stabilní. Oživuje to v lidech naději, že mohou vyhrát. A také to signalizuje, že (ruský prezident Vladimir) Putin zkrátka jednou prohraje, že není všemocný. Že ne vždy je schopen pomoci a zachránit své kumpány.

Více než 85 procent obyvatel Běloruska je proti válce na Ukrajině. Pouze čtyři procenta podporují myšlenku sjednocení s Ruskem. Zároveň ale vidíme, že Rusko vynakládá velké úsilí a spoustu peněz na svou propagandu a mašinérii uvnitř naší země. Na Ukrajině sice probíhá válka v plném rozsahu, ale uvědomte si, že v Bělorusku probíhá také válka: tichá, informační. A proti tomu musíme bojovat, bránit se.

Jak obtížné je pro vás udržet v západním světě povědomí o situaci v Bělorusku? V určitém slova smyslu nevýhodou tiché války je, že o ní za hranicemi nikdo moc neví.

Udržet zájem o dění v Bělorusku je samozřejmě vždy výzvou. Není to snadné zejména v době, kdy se řeší několik problémů najednou. Máme tu Gazu, Ukrajinu, nyní Sýrii. Je proto těžké udržet si pozornost. Náš přístup k tomu je takový, že říkáme, že Bělorusko je klíčem k všeobecné bezpečnosti a stabilitě Evropy – střední, východní i západní.

Osudy Běloruska a Ukrajiny jsou navíc vzájemně propojeny. Bělorusko má s Ukrajinou bezmála tisíc kilometrů dlouhou hranici. Pro evropskou i ukrajinskou bezpečnost je proto strategicky velmi důležité. To se snažíme zdůrazňovat všude, kde jsme. A také to, že bojujeme na dvou frontách. Na jedné straně máte přímé důsledky Lukašenkova režimu, na druhé musíme odrážet ruské snahy podřídit si naši zemi. Snažíme se našim západním partnerům opakovat, že podpora demokracie v Bělorusku povede k udržitelnější budoucnosti celého regionu.

Pád režimu Bašára Asada, který je, jak říkáte, pro Bělorusy inspirativní, se neobešel bez bojů a krve. Můžete zaručit, že pokud Lukašenko vypadne ze hry, bude situace v Bělorusku klidná?

Věříme v mírovou cestu. Každopádně ale musíme být připraveni na všechny scénáře. A to aktivně děláme. Víme, že bude nutné projít takzvaným přechodným obdobím, pracujeme na reformách, na nové ústavě a v podstatě na všech právních i technických postupech, které budou muset být po změně zavedeny. Až ta chvíle přijde, budeme připraveni převzít moc a uspořádat svobodné a spravedlivé volby.

Vaše sametová revoluce a pokojný přechod je pro nás velkou inspirací. Učíme se z příkladu vaší transformace. Jsme navíc České republice vděčni za obrovskou podporu, kterou nám vyjadřuje. Politickou i mezilidskou.

Jaká další podpora by se Bělorusku od Česka hodila?

Potřebujeme zastánce. Někoho, kdo by v době, kdy nejsme v místnosti, mluvil našim jménem, uváděl nás na pořad jednání a říkal, jak je Bělorusko důležité. Věříme, že Česká republika může být takovým lídrem na evropské úrovni.

Jsme političtí optimisté a věříme, že se Lukašenkův režim brzy zhroutí. Běžíme však nyní maraton. Jsme si dost jisti, že Lukašenko se vyčerpá jako první. Nežádáme Českou republiku ani žádnou jinou evropskou zemi nebo USA, aby tento boj vedly za nás. To je naše vnitřní záležitost. A my uděláme, co je třeba. Opravíme to. Je to naše povinnost jako obyvatel Běloruska. Ale prosíme o podporu. V bitvě potřebujete partnery, spojence, kteří se za vás postaví a pomohou vám. A proto je důležité mít takové přátele.

Co očekáváte od nové americké administrativy Donalda Trumpa? Jste s ní už v kontaktu?

Ano, před několika dny jsme jednali ve Washingtonu. Od Trumpovy administrativy očekáváme, že bude ve svých postojích pevná a bude přijímat spravedlivá a stabilní rozhodnutí. Takže doufáme, že se to bude vztahovat i na Bělorusko a že to bude brzy vidět. Bělorusko je totiž možné chápat i jako příležitost mít další páku na Rusko, ale i na Čínu, která oznámila obří investice v Bělorusku a cvičí v zemi vojáky.

Bělorusko je tak využíváno jako centrum pro výrobu vojenského vybavení a pro pomoc Rusku v jeho válce. Někdy se mu říká montovna nedemokratického světa. Pokud ale z hlediska národních a bezpečnostních zájmů USA i EU vrátíme Bělorusku demokracii, přinese to stabilitu.

Někteří Evropané i Američané občas tvrdí, že v důsledku války na Ukrajině nevidí rozdíl mezi Běloruskem a Ruskem, tedy mezi zapojením obou národů do války. Můžete vysvětlit rozdíl?

Je veliký. V Bělorusku se v roce 2020 konaly volby, Lukašenko je prohrál. Vyhrála je Svjatlana Cichanouská.

Všechna Lukašenkova rozhodnutí, všechny dohody, které od té doby podepsal a učinil, jsou nezákonné a bez podpory běloruského lidu. Je plnohodnotným spoluviníkem války na Ukrajině. On a jeho režim jsou plně vinni za to, co dělají společně s Putinem. Nesmíme ale vinit Bělorusy jako národ.

Všechny sociologické průzkumy ukazují, že na pětaosmdesát lidí je proti válce. To o Rusech říct nemůžete, v tom je ten hlavní rozdíl. Navíc historicky Rusko vždy mělo imperialistické ambice, což je něco, co my nemáme. Bělorusové jsou mírumilovný evropský národ, který nechce napadat své sousedy.

Když to tedy zjednoduším, Lukašenko by měl nést plnou odpovědnost za účast v této válce, zároveň bychom ale neměli být trestáni lidé, kteří ji nepodporují.

Mezinárodní trestní soud (ICC) to tak zatím nevyhodnotil a zatykač na Lukašenka nevydal. Čím si to vysvětlujete?

Plně souhlasím, že zatykač na Lukašenka měl být vydán už dávno. Musí na to ale být politická vůle či nějaký stát to musí protlačit. Začátkem října podala podnět k ICC Litva, obvykle několik měsíců trvá, než se k tomu ICC vyjádří. Takže brzy už se dozvíme, zda Lukašenko dostane zatykač, nebo ne. Vynaložili jsme na to velké úsilí, proto doufám, že zatykač dopadne. Věřím, že řada zemí nás v této snaze podpoří.

Máte slíbenou podporu i z Česka?

S ministrem zahraničí Janem Lipavským jsme se k tomu ještě nesetkali, ale věříme, že nás Česko, které patří mezi pilíře naší podpory v Evropě, podpoří.

V lednu bude v Bělorusku Lukašenko opět kandidovat na prezidenta. Očekáváte masové demonstrace v ulicích?

V první řadě bych rád upozornil, že se nejedná o prezidentské volby. Nenazývejme to prosím volbami. Lukašenko nemá nic společného s demokracií a svobodnými, spravedlivými volbami. Jeho jmenování prezidentem byla prakticky vojenská operace a stejný směr to bude i nyní. Lidé budou nuceni jít k volebním urnám, hlasovat pro něj, bude to fraška. Nevybízíme proto lidi k velkým demonstracím, represe jsou a budou obrovské a nechceme o lidi přijít.

Drtivá většina Bělorusů ví, že jejich zvolenou prezidentkou je od roku 2020 Svjatlana Cichanouská, která vyhrála, ale nemohla převzít úřad. Jejím cílem je, aby se vrátila do země a co nejdříve uspořádala svobodné a spravedlivé volby.

Kolik let jste nebyl ve své zemi?

Naposledy jsem tam byl v srpnu 2020. Jsme vděčni Litvě za to, že můžeme být ve Vilniusu, kde máme zázemí. Víte, moje rodné město je odtamtud jen několik desítek kilometrů. Byť téměř za rohem, přesto do něj nemůžu. A to bolí. Naději mi ale dodává víra, že se režim brzy zhroutí. Nevzdáme to. Boj pokračuje.

Znáte ještě pocit bezpečí, nebo žijete v neustálém napětí?

Je těžké cítit se bezpečně. Ale to se v Bělorusku necítí nikdo. Máme odpovědnost za náš lid a děláme vše pro to, aby současný režim padnul. Jsme plni hněvu, který ale měníme v energii. Právě ta Bělorusko přivede k míru, demokracii a prosperující budoucnosti. A věříme, že demokratický svět nám pomůže. Demokracie musí ukázat všem diktátorům světa svoje zuby.