Článek
Zdravotnická krize v Pásmu Gazy se po třech měsících otevřeného konfliktu mezi teroristy hnutí Hamás a izraelskými jednotkami zhoršuje. Jedním ze zásadních problémů jsou chybějící léky. Mimo jiné i ty proti bolesti, které jsou nutné pro zraněné v důsledku ostřelování nebo mimo jiné pro ty, kteří vyžadují amputaci.
Co se stane, když k lékům proti bolesti nebo anestetikům nemají zranění Palestinci a Palestinky v Pásmu Gazy přístup, popisují novináři z amerického deníku The Washington Post.
„Kde mám začít…Neměl jsem anestetikum, neměl jsem nic,“ popisuje myšlenky, co se mu honily hlavou, ortopedický chirurg Hany Bsaisa. Stál tehdy nad svou poraněnou 18letou neteří Ahed a věděl, že jí bude muset provést amputaci nohy v jejich domově a bez jakéhokoliv prostředku, který by jí ulevil od bolesti.
Dívku zasáhla střela z izraelského tanku, když se vydala do vyššího patra budovy, kde žila, aby zatelefonovala svému otci, uvádí pro kontext WP. Bsaisa, zkušený doktor, při pohledu na zranění neteře – utrženou nohu a druhou dolní končetinu vážně zraněnou – ztuhl.
Oblast, kde přebývali, přitom byla jen pět minut cesty autem od hlavní nemocnice v městě Gaza Al-Šífa. Kvůli četným izraelským jednotkám na ulici se ale do ní dostat nemohli. Pohyb na ulici byl nebezpečný.
Další člen domácnosti tak vzal telefon a začal natáčet, co se Bsaiso chystal udělat. Zatímco dívka úpěla bolestí, lékař se chystal na podomácku připravený zákrok. „Napadlo by vás, že budu doma amputovat nohu?“ řekl tehdy emotivně Bsaiso do kamery. Video z minulého měsíce se následně stalo velmi sdíleným na sociálních sítích. „Kde je milosrdenství? Kde je lidskost?“ ptá se.
18letá Ahed absolvovala zákrok bez jakékoliv úlevy od bolesti a utrpěla šok. Bsaisa říká, že se dívku snažil uklidňovat. Novinářům dále popsal, že k celému zákroku použil kuchyňský nůž, nůžky, jehlu a nit na šití, kterou dívce například podvázal přetrženou žílu na noze.
Přestože zákrok proběhl úspěšně, následujících pět dnů to vypadalo, že Ahed možná nepřežije. Bsaisa v jednom momentu prý uvažoval, že by ji vynesl ven k izraelským tankům. Poté, co se izraelští vojáci stáhli, se ale rodině konečně podařilo dívku do Al-Šífy dostat.
Děti v Pásmu Gazy
Podobně jako izraelské děti unesené teroristy z hnutí Hamás i ty v Pásmu Gazy přichází o rodiče, sourozence i domovy. Nemohou chodit do školy a válka se podepisuje na jejich duševním zdraví. A není kam uniknout.
Případ dívky Ahed představuje „nejhorší možný scénář“, uvedl pro WP specialista na urgentní medicínu James Smith z neziskové organizace Mezinárodní záchranný výbor. Ten strávil v nemocnici Al-Aksá v centru města Gaza dva týdny, během ledna ji opustil.
Připustil, že sám zažil ztenčující se zásoby morfia. Tehdy přitom šlo o jedinou fungující nemocnici v centrální Gaze. Vypráví také, že jednou zažil hospitalizaci ženy s téměř kompletně utrženou nohou. „Myslím, že nedostala sedativa ani analgetika. Zbytek kůže byl připevněn kůží a tkání. Prostě ji tak nějak odřízli,“ popisuje.
Vlastní zkušenost sdílí také anesteziolog z nemocnice Al-Šífa (z doby než došlo k jejímu ostřelování a zastavení provozu), který si během rozhovoru s reportéry WP přál zůstat v anonymitě. Vypráví, že nemocnice řešila některé dny i 20 případů amputací denně. Operační sály ale byly rezervované pro ještě těžší případy, například pokud někdo utrpěl vnitřní krvácení.
„Samozřejmě jsme museli operovat na chodbách a pooperačních pokojích,“ řekl. U většiny z pacientů byla podávána „lehká sedace“ ketaminem, dodává anesteziolog. V některých nemocnicích nicméně k dispozici žádné prostředky proti bolesti nebyly. Smith říká, že například zásoby ketaminu neměli vůbec. Morfin byl k dispozici jen asi pro polovinu případů.
Nejhorší je to na severu
Podle zástupce výkonného ředitele Dětského fondu OSN (UNICEF) Teda Chaibana, který dokončil cestu do Gazy ve středu, je situace ohledně dodávek humanitární i lékařské pomoci nejhorší na severu Pásma Gazy. Právě tam probíhají mezi teroristy hnutí Hamás a izraelskými jednotkami nejtvrdší boje. „Pokud se do Gazy dostane kapka (pomoci), na sever se z ní dostane jen zlomek,“ říká pro WP.
I on popisuje, že se během cesty setkal s 13letým Ibrahimem, jemuž střepina ze šrapnelu uvázla blízko srdce a druhá v ruce. K neštěstí došlo loni v listopadu. Rodina se tehdy pohybovala severně od města Gazy a chlapci nedokázala sehnat antibiotika. „Nakonec mu museli bez anestezie amputovat ruku nad loktem…Říkal, že to bylo prostě nesnesitelné,“ popisuje setkání Chaiban.
Podle odhadu organizace UNICEF přišla do konce loňského listopadu o jednu nebo dvě končetiny nejméně tisícovka dětí. Kolik z nich tento zákrok absolvovalo bez sedativ a léků proti bolesti, není jasné. „Slyšeli jsme o více případech na severu Pásma Gazy,“ dodává Chaiban pro WP.
