Bez dešťů, bez jídla, bez energie. Jih Afriky se vypořádává s dopady sucha

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nevídaně vysoké teploty a extrémní sucho. To jsou hlavní faktory krize, která v důsledku klimatického jevu El Niño už měsíce svírá země na jihu Afriky.

„Tam, kde bylo dříve zeleno, je dnes sucho a prašno. Říční koryta jsou bez vody a jen plná písku,“ popisuje pár týdnů starou realitu západní Zambie Tereza Hronová z Člověka v tísni.

Město Mongu a jeho okolí nenavštívila humanitární pracovnice poprvé, srpnová cesta ale byla jiná než ty předchozí. Prý ji šokovalo, jak moc vyprahlá oblast je. „Sucho se opravdu promítá do všech aspektů života,“ říká.

Tentokrát nepříznivá situace nesvírá jen komunity drobných zemědělců z venkova. „Krize je rozsáhlá a týká se všech. Například i střední třídy z Lusaky nebo z jiných velkých měst, která žijí podobně jako my. Drahota se promítá do všech každodenních služeb,“ pokračuje Hronová.

Rozsáhlá katastrofa, se kterou se region potýká, začala už ke konci loňského roku, kdy mělo přijít období dešťů, srážek ale bylo minimum.

Podle vědců ze sdružení World Weather Attribution, které se zaměřuje na sledování extrémních jevů ve světě, spadla v několika státech regionu (Zimbabwe, Zambii, Malawi, Angole, Mozambiku a Botswaně) méně než pětina srážek očekávaných pro únor.

Situace tak začala být katastrofální. Zmíněná Zambie vyhlásila kvůli suchu stav národní katastrofy a nouze koncem února, o měsíc později se přidalo Malawi s tím, že sucho postihlo 23 z 28 okresů. V dubnu pak vyhlásilo kvůli suchu stav národní katastrofy také Zimbabwe.

Sucho ovšem sužuje i další státy. Jak například ukazuje v dubnu zveřejněná zpráva vědeckého centra Evropské komise, postihlo také jihovýchod Angoly, povodí Zambezi (zasahující mimo jiné i do části Botswany a Namibie) nebo jižní část Madagaskaru.

Extrémní sucha a z nich vyplývající krize mají několik vrstev.

Dopady pociťuje například energetika, jelikož říční toky jsou zásadní pro chod hydroelektráren. Zambie či Zimbabwe se tak potýkají s energetickou krizí. Kdo nemá vlastní generátor, musí počítat s výpadky elektřiny, které mohou trvat i hodiny. To má následně efekt na téměř cokoliv –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ život, práci nebo fungování služeb.

Tím nejzásadnějším problémem je ovšem potravinová nouze. Podle dřívějšího prohlášení zambijského prezidenta Hakaideho Hichilemy zničilo sucho jen v Zambii téměř polovinu z 2,2 milionů hektarů základní úrody v zemi, napsala agentura AP.

Potíží ale není jen to, že by úroda uschla. Pro zemědělce sucho také znamená, že jim chyběla vláha pro sázení nebo zalévání plodin. Většinu populace regionu tvoří právě zemědělské komunity, které jsou závislé na sezonním střídání sucha a dešťů a v návaznosti na to pak plodiny sází a sklízí.

„Když prší, lidé zrovna sází a závisí tak na tom v podstatě celá produkce. Když deště nepřijdou nebo přijdou pozdě, všechno jim uschne. V tuto chvíli je tak možné vidět na polích suchou kukuřici. Chybí voda a už vůbec není ta na zavlažování,“ vysvětluje Hronová.

„Lidé už teď hladoví, přitom tohle období by mělo být sezonou hojnosti. Potraviny ale docházejí. Existují důkazy, že schopnost lidí se s těmito věcmi vypořádat se postupem času oslabila,“ cituje World Food Programme (WFP) výzkumné pracovníky Jana Duchoslava a Joachima De Weerdta z kanceláře Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky v hlavním městě Malawi.

Agentura Reuters v polovině srpna s odkazem na Společenství pro rozvoj jižní Afriky (Southern African Development Community, SADC) napsala, že kvůli jevu El Niño, který „vymýtil úrodu“, trpí v celém regionu asi 68 milionů lidí.

Kvůli nedostatku potravin je na vzestupu podvýživa, která může mít zásadní dopady na děti, často fatální.

„Moje dítě stále pláče… Lékaři mi říkají, že hladoví a trpí podvýživou. Bojím se, že zemře,“ popsala svoji situaci Martha Kalumbiová z vesnice na jihu Malawi. Její rodina nemá kvůli zničené úrodě kukuřice co jíst. „Všichni moji sousedé zažívají totéž. Nikdo nemá dostatečnou úrodu. A není kam utéct,“ dodala pro WFP.

„Se suchem a nedostatkem jídla skutečně pozorujeme, že do zdravotních center nosí maminky mnohem víc podvyživených dětí než dřív. Přibývá i těhotných žen, které trpí podvýživou,“ popisuje situaci Hronová z Člověka v tísni.

Jak se jedna krize nabaluje na druhou, přibližuje WFP na příběhu Malawijce Maxwella Gwembereho.

Čtyřiadvacetiletý farmář popsal, že se mu obvykle dařilo sklidit několik 50kilogramových pytlů kukuřice, tři pytle sóji a pytel holubího hrachu. Letos to byla polovina. „Už jsem je vyčerpal a nyní potraviny nakupuji. Život je velmi těžký. Nevím, co mám dělat dál, abych uživil rodinu,“ svěřil se. Aby uživil rodinu, pracuje na cizích farmách.

Jelikož se s potížemi potýkají i jiní, ztroskotal Maxwellův vedlejší byznys v krejčovství. „I krejčovství závisí na dobré úrodě… Je to také sezonní. Lidé si kupují oblečení a nosí mi ho k ušití poté, co prodají své plodiny k prodeji.“

Krize navíc na místní dopadají v době, kdy region čelí epidemii cholery, upozorňují dlouhodobě humanitární organizace.

„Vzhledem k tomu, že je Zambie klasická rozvojová země, vláda na takovou katastrofu nestačí. Vědělo se dlouho, že taková krize může přijít, protože sucho začalo už v roce 2023,“ přibližuje v souvislosti se Zambií Hronová. Ostatní státy jsou na tom podle ní velmi podobně.

Zmíněné SADC v této souvislosti volá po poskytnutí humanitární pomoci ve výši 5,5 miliardy dolarů, jak v květnu uvedl tehdejší předseda organizace, angolský prezident João Lourenço.

Země globálního Jihu dlouhodobě apelují na bohaté státy globálního Severu, aby škody způsobené dopady klimatické změny (ke které historicky přispívaly nejvíce) rozvojovým státům finančně kompenzovaly (přečtěte si k tématu více v článku zde).

„Dosud zmobilizovaná částka je bohužel nižší než ta odhadovaná a rád bych znovu vyzval regionální a mezinárodní partnery, aby zdvojnásobili své úsilí, aby pomohli našim lidem, kteří byli postiženi jevem El Niño,“ řekl Lourenço na summitu.

Státům tak kromě poskytnutí okamžité humanitární pomoci nezbývá pro bezprostřední řešení situace nic jiného, než čekat na déšť, který ale zákonitě úlevu přinést nemusí. Kvůli extrémně vyprahlé půdě hrozí, že se voda nestihne vsáknout a přijde další katastrofa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ničivé povodně.

Do další sklizně navíc podle Duchoslava a Den Weerdta zbývá dalších osm měsíců. „Pokud jsou lidé již v ekonomickém stresu, nebudou schopni investovat do letošní produkce, takže i když jsou deště dobré, úroda být nemusí.“