Článek
U švédského pobřeží se objevila běluha, o níž se vyrojily spekulace, že jde o ruského špiona. Velryba se poprvé objevila před čtyřmi lety v Norsku a vzbudila ihned podezření. Kytovec se podle rybářů, kteří ho našli, choval zvláštně. Snažil se stáhnout lana z okraje lodi. Na sobě měl postroj určený pro kameru nebo zbraň – ten byl navíc označený nápisem „majetek Petrohradu“.
Běluha s přezdívkou Hvaldimir, jež je odvozena od norského pojmenování pro velrybu „hval“ a častého ruského jména, strávila po objevení v roce 2019 tři roky pomalou plavbou na jih ze severního pobřeží Norska. V posledních měsících ale zrychlila a zamířila z neznámého důvodu dál na jih, poznamenal deník The Guardian.
„Nevíme, proč právě teď tak zrychlil,“ řekl Sebastian Strand, mořský biolog z organizace OneWhale, která se o Hvaldimira stará. Strand dodal, že je to obzvlášť záhadné, protože velryba se pohybuje „velmi rychle mimo své přirozené prostředí“.
„Mohly by to být hormony, které ho ženou za partnerkou. Nebo to může být osamělost, protože běluhy jsou velmi společenský druh – je možné, že hledá jiné běluhy.“ Odborníci odhadují, že kytovci může být mezi 13 až 14 lety.
Dodnes trvají spekulace norských úřadů o tom, že Hvaldimir utekl ruskému námořnictvu. Kytovec se zdál zvyklý na lidskou společnost a měl tendence plout blízko lodi. Moskva se k domněnkám nikdy oficiálně nevyjádřila.
Hvaldimir se stal v Norsku hvězdou
Běluha, která k norským břehům připlavala v roce 2019 pravděpodobně z Ruska, se dočká vlastní přírodní rezervace. Společně s ostatními vycvičenými kytovci se tam naučí lovit a nakonec ji Norové vypustí zpátky do moře.
Barentsovo moře je strategickou geopolitickou oblastí, kde jsou monitorovány pohyby západních i ruských ponorek. Je také branou k Severní mořské cestě, která zkracuje námořní cesty mezi Atlantikem a Tichým oceánem, upozorňuje The Guardian.
Běluhy severní, typické svou bílou barvou a kulovitým čelem, běžně žijí na severu v ledových vodách, poblíž Grónska či v ruských a norských arktických vodách. Dožívají se většinou 40 až 60 let. Nejbližší populace Hvaldimirových druhů nyní žije u Špicberků v Severním ledovém oceánu.
