Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Belgičané jdou v neděli ke třem volbám najednou. Budou vybírat nový federální parlament, regionální parlamenty a poslance Evropského parlamentu. O tomto dni se proto mluví jako o „matce všech voleb“.
Politická situace v Belgii už dlouho není jednoduchá. Království je rozděleno do tří regionů: na severu leží Vlámsko (nizozemsky mluvící), tradičně volící spíš pravicově, na jihu Valonsko (francouzsky mluvící) tíhnoucí spíš doleva, a uprostřed Brusel (dvojjazyčný). Kromě toho existuje také německy mluvící společenství na východě země, na to se ale vztahují trochu jiná pravidla.
Všechny tyto subjekty mají své parlamenty a vlády, pak existuje ještě federální parlament a vláda. A právě tam bývá vždycky složité najít shodu mezi rozdílně volícími Vlámy a Valony (na každé vládě se musí podílet strany z obou regionů), a to až tak, že třeba po posledních parlamentních volbách trvalo složení řádného kabinetu celých 652 dní.
Osamostatnění Vlámska?
Ve Vlámsku je už dlouho silné hnutí za nezávislost, které tvrdí, že Belgie je uměle vytvořená. Hlavním politickým cílem dvou největších vlámských politických stran je větší autonomie.
Krajně pravicová strana Vlámský zájem (VB), která těsně před volbami vedla v průzkumech, chce pro Vlámsko úplnou nezávislost. Bruselský web Politico očekává, že VB získá okolo 27 procent vlámských hlasů, což z něj udělá nejen nejsilnější stranu v regionu, ale i v celé Belgii. Vlámský zájem chce v příštích letech zemi rozdělit.
Rozhovory z klíčových zemí
Seznam Zprávy vám v průběhu celých voleb do Evropského parlamentu budou přinášet rozhovory s novináři a experty z vybraných zemí EU. Ze zemí, které jsou vzhledem k hlasování důležité, volby tam budou něčím výjimečné, nebo zkrátka zajímavé.
- Maďarsko: Nejzajímavější volby jsou příležitostí postrašit Orbána
- Španělsko: Farmářské protesty využívá krajní pravice, ale je to téma i pro levici
- Finsko: Zelená témata šla stranou, mluví se o obraně
- Itálie: Vliv premiérky Meloniové vzroste, s tím i Itálie
- Slovensko: Bude zajímavé sledovat, za Ficovi poslanci půjdou s krajní pravicí
Připravujeme pro vás například pohled z Německa nebo Polska. Přečíst si můžete také již vydané reportáže z Francie, Německa, Maďarska a Nizozemska.
Druhá největší vlámská strana – nacionalistická Nová vlámská aliance (N-VA) krátkodobě odmítla separatismus. Chce místo toho změnit Belgii na konfederaci a přesunout takřka veškerou moc na regionální úroveň a na federální nechat jen „nezbytnosti“, jako třeba obranu.
Některé frankofonní strany se otevřely myšlence reformy státu, ale zcela odmítají rozdělení Belgie. Jiné, a to i některé ve Vlámsku, navrhly opačný postup, a to přesunout pravomoci zpět na federální úroveň, aby se zjednodušila složitá struktura Belgie.
Tolik ke složitosti zásadní otázky belgické politiky. Tím ale komplikace nekončí.
Příliš mnoho politických stran
Vlámové i Valoni mají oddělené stranické systémy: To znamená, že strana z jednoho regionu zpravidla nefunguje v druhém a naopak, výjimkou je marxistická Dělnická strana a do určité míry zelení. Regiony zkrátka volí každý zvlášť i ve federálních volbách. A to ještě existují některé partaje jen pro německou komunitu.
Takže: Zmínili jsme marxisty a zelené a dvě vlámské nacionalistické strany. V obou regionech fungují odděleně křesťanští demokraté, sociální demokraté a liberálové. Ti všichni se pravidelně dostávají do federálního parlamentu. A to na každé straně ještě vždycky uspějí další strany - levicově liberální, humanistické, strany zvířat, strany podporující přímou demokracii…
Lídr Vlámského zájmu Tom Van Grieken. Ze strany, která byla před deseti lety na okraji zájmu, vybudoval úspěšný projekt aspirující na vedení regionální vlády.
Vzhledem k tomuto nepřehlednému systému už nepřekvapí oněch 652 dní nutných k sestavení vlády. Dosavadní belgický premiér Alexander De Croo z vlámské liberální strany Open VLD potřeboval sedm stran, pandemii a nekonečnou trpělivost, aby svůj kabinet sestavil.
Každý premiér musí k účasti na kabinetu přesvědčit strany z obou hlavních regionů. A po volbách se navíc paralelně domlouvají regionální vlády, procesy jejich sestavování se tak vzájemně ovlivňují, komplikují.
Další překážkou je složité rozdělení kompetencí. Federální vláda není nadřízená regionálním, a tak může nesoulad mezi nimi vyvolat paralýzu. Některé kompetence navíc vlastně sdílejí, jeden příklad za všechny: ve zdravotnictví je péče o děti a seniory v kompetencích komunity, zatímco nemocnice jsou federální záležitostí.
Povinná účast
Účast u voleb je v Belgii povinná. V opačném případě lidem hrozí teoreticky pokuty 25 až 50 eur, v případě opakovaného prohřešku zákon počítá i s odebráním volebního práva i práva být voleb.
Pro zajímavost: Tentokrát země umožnila ve volbách do Evropského parlamentu volit i šestnáctiletým a sedmnáctiletým –původně dobrovolně, ale březnové rozhodnutí Ústavního soudu znamenalo, že všichni tito nezletilí nyní musí také volit povinně.
Ať už tedy budou výsledky belgických voleb jakékoli, jednání o nové vládě znovu nebude jednoduché. I proto server Politico mezi adepty na řízení kabinetu zařadil hned sedm politiků.
Současný premiér Alexander De Croo pochází z federálně až sedmé nejsilnější strany. „To ukazuje, že cesta k tomu stát se belgickým premiérem je spíše o získání podpory politických rivalů než o tom stát se nejsilnější stranou Belgie,“ poznamenává bruselský server.
