Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od našich zvláštních zpravodajek na Ukrajině/
V komunitním centru organizace Save Ukraine, které poskytuje přístřeší rodinám uprchlým z oblastí zasažených válkou, bydlí Aňa s dětmi už téměř čtyři měsíce.
„Jednoho dne se mě syn zeptal, jaké boty si má koupit. A ze mě vypadlo: ‚Ty, které se ti vejdou do kufru,‘“ vzpomíná, jak se před časem spontánně rozhodla, že opustí Rusy okupovanou Chersonskou oblast.
Ve městě Nová Kachovka, kde před válkou žili, zůstali i po příchodu agresorů. A přečkali tam i ničivé záplavy, které předloni v červnu způsobila exploze Kachovské přehrady na Dněpru.
„Bylo to jako z katastrofického filmu,“ líčí Aňa, zatímco v jedné ze společenských místností centra na okraji Kyjeva sedí po boku jedenáctiletého syna a šestileté dcerky.
V hledáčku okupantů
Vzpomíná na dramatický příběh, který zažili její rodiče žijící ve vesnici těsně u epicentra katastrofy. Potom, co byla přehrada vyhozena do vzduchu, prý místní úřady tvrdily, že se nic vážného neděje a vody bude maximálně po kolena. Nakonec jim pohltila celý dům.
Aňa se před několika měsíci rozhodla s dětmi odejít z okupované Chersonské oblasti. Momentálně žije v centru Save Ukraine na okraji Kyjeva, které uprchlým rodinám pomáhá.
„Na loďku naložili nejdůležitější věci a krávu, kterou vlastnili. Zatímco utíkali z vesnice, hladina vody se pořád zvyšovala. Smetla všechno a umírala v ní hospodářská zvířata. A do toho začali Rusové vesnici bombardovat,“ popisuje s tím, že řada lidí tehdy na místě přišla o život.
Opustit Chersonskou oblast a hledat útočiště v kyjevském komunitním centru se rozhodla, jelikož život na okupovaném území byl čím dál méně snesitelný.
Mezitím co vypráví, přichází pro její dceru jeden ze zaměstnanců a ptá se jí, jestli by se nechtěla zúčastnit kurzu, který právě probíhá ve vedlejší místnosti. Centrum jich dětem nabízí celou řadu s cílem je vzdělávat i rozptýlit od traumatických zážitků. Při pozdně listopadovém odpoledni děti vyrábějí svíčky ze včelího vosku, což, jak tvrdí lektor, působí jako aromaterapie.
„Ruské orgány na místní obyvatele tlačily, aby si zřídili ruské cestovní pasy a jejich děti chodily do ruských škol, jinak jim je odeberou,“ vrací se Aňa k vyprávění. Na místě se nedostávalo léků a dalších elementárních produktů jako například benzinu.
Aňa se také kvůli svému zaměstnání dostala do hledáčku ruských okupačních sil. Coby sociální pedagožka měla k dispozici utajovaný seznam sirotků žijících v oblasti, který pro ruskou propagandistickou mašinérii představuje velmi cennou komoditu.
„Nevěděla jsem, jaké způsoby mučení mohou použít, aby ze mě tyto informace dostali. I když jsem matka dvou dětí, mohli mě odtáhnout do ‚sklepa‘,“ popisuje s odkazem na nechvalně proslulá místa, která Rusové používají k mučení v okupovaných oblastech. „Když se tam dostanete, stoprocentně zemřete,“ dodává.
O tom, že se chystá z Nové Kachovky s dětmi prchnout, neřekla nikomu kromě své matky, která na okupovaném území zůstala.
Týmy na frontové linii
Anin příběh není v kyjevském centru Save Ukraine, ani dalších, které organizace na Ukrajině má, ojedinělý. Místní komunitní bydlení je plné rodin s dětmi, které za dramatických okolností prchly z okupovaných oblastí a vypořádávají se s traumatem, které prožily.
Organizace pomáhá evakuovat rodiny z oblastí silně zasažených válkou. Snaží se také zachraňovat děti, které byly uneseny na ruské území.
V současné době k nim nejčastěji přicházejí lidé z Charkovské oblasti, kde v poslední době panuje napjatá situace. „Lidé z těchto oblastí nechtěli odejít nebo být evakuováni, zůstali zde, jak jen dlouho mohli. Řadě vesnic a měst ale nyní hrozí okupace,“ přibližuje pro Seznam Zprávy projektová manažerka Anastasia Poliščuk a dodává, že jejich organizace má své týmy po celé frontové linii.
Jak Anastasia popisuje, cílem organizace je pomoci rodinám s dětmi začít nový život v novém prostředí.
Save Ukraine poskytuje evakuovaným rodinám tříměsíční ozdravný program. Kromě ubytování v komunitním centru, jídla a dalších nezbytností, jim nabízí zdravotní prohlídku i psychologické služby, pomáhá s hledáním nového bydlení či zaměstnání i vyřízením právních záležitostí. Pro děti, kterým se mnohdy kvůli okupaci nedostalo řádného vzdělání, má připravené edukační programy i nerůznější workshopy.
„Více než polovina dětí má velké mezery ve vzdělání. Mnohé z nich mají problém i se základními životními návyky, jelikož velkou část života strávily pod ruskou okupací. Není snadné to dohnat,“ vysvětluje Anastasia s tím, že problematické je i to, že mnoho z těchto dětí bylo pod vlivem silné ruské propagandy.
Útěk nadvakrát
Naprostou většinu zaměstnanců kyjevského centra tvoří lidé, kteří byli před časem sami evakuováni z nebezpečných oblastí a našli zde útočiště. Takový příběh má za sebou i současná ředitelka centra Julija, která se svými dvěma dětmi prchla z Doněcké oblasti.
Julija na začátku ruské invaze utekla z okupovaného Torecku v Doněcké oblasti. Dnes je ředitelkou kyjevské pobočky centra Save Ukraine, které pomáhá rodinám se stejným osudem.
První přesun zažila už v roce 2014, kdy její rodná Horlivka padla pod ruskou okupaci. S rodinou tehdy odešli do trochu bezpečnějšího Torecku, kde mohli až do roku 2022 žít relativně normálním životem. Pak ale přišla ruská invaze, a i Toreck brzy ovládly ruské síly.
„Nejde tam elektřina ani vytápění. V podstatě se tam nedá žít,“ vysvětluje Julija, proč se rozhodla s dětmi odejít. „Evakuace byla velmi složitá a nebezpečná. Rusové ostřelovali evakuační autobusy. První vůz z naší kolony zasáhli. Museli nám poslat další,“ vzpomíná na dramatické okamžiky ze začátku ruské invaze.
Nakonec se v pořádku dostali do centra Save Ukraine, kde se jim dostalo potřebné péče. „Nikdy jsem na jednom místě neviděla tolik skvělých lidí, kteří chtějí pomáhat, jako tady. Inspirovalo mě to v tom, abych také sama začala pomáhat lidem se stejnou zkušeností,“ uzavírá Julija.
