Svědectví ze zaplaveného Chersonu: To nejtěžší nás ještě čeká

Ačkoli z okupovaného břehu Dněpru přicházejí četné zprávy o váznoucí evakuaci (psali jsme zde), na straně, která zůstala pod kontrolou Ukrajiny, jako by vše šlo poměrně hladce. Úřady tam odvezly do bezpečí přes dva tisíce lidí. A to vše i díky ochotě a pomoci dobrovolníků.

„Jsem až překvapený, jaká vlna solidarity se vzedmula. Vše je zorganizované, funguje a jeden druhému pomáhá. Je to strašně pozitivní, přestože je celkově situace špatná, lidé si pomáhají.“ líčí v rozhovoru pro Seznam Zprávy historik a pedagog Vjačeslav Čerňavskyj, který žije v Chersonu. I on sám se teď snaží pomáhat.

V rozhovoru popisuje evakuaci a zeptali jsme se ho i na to, jak bylo město připravené. Popisuje také, jak chersonští obyvatelé reagují, když se rozeznějí sirény kvůli ruskému ostřelování, které neustalo ani po povodních.

Jaká je teď nálada mezi lidmi v Chersonu? Jak vypadá život v zaplaveném městě?

Celková situace ve městě je taková, že část lidí se evakuuje a druhá část nechce. Hladina vody prozatím výrazně neklesá, naopak mám pocit, že ještě stoupla. Do Chersonu přijíždí stále více lidí s narychlo sbalenými pytli, do kterých naházeli pár věci, co se jim podařilo zachránit. Někteří odcházejí dál do míst, která nejsou ohrožená vodou, jiní zůstávají.

Jak velká část města už je pod vodou?

Nemám přesná čísla, ale zhruba 35 procent Chersonu je pod vodou, ale jsou do toho započítaná i předměstí.

Jak se vy osobně se situací vyrovnáváte?

Převládají ve mně pocity starosti a hořkosti. Já ani moje širší rodina nejsme povodněmi zasaženi. Mnoho mých přátel, kteří žijí v níže položených částech města nebo přímo u řeky, takové štěstí nemělo. Dokonce i moje obec, kde jsem vyrůstal, je zatopená. Se situací se vyrovnávám tak, že se snažím pomáhat ostatním, kteří kvůli záplavám nebo ostřelovaní přišli o všechno.

Pomáhají si v nastalé situaci lidé navzájem?

Jsem až překvapený, jaká vlna solidarity se vzedmula. Vše je zorganizované a funguje. Je to strašně pozitivní, přestože je celkově situace špatná, lidé si pomáhají. Každý shání nafukovací čluny, loďky, vodní pumpy nebo čerpadla a navzájem si to půjčují. Někteří nabízejí dokonce i ubytování nebo možnost přepravy.

Město je zároveň plné dobrovolníků, kteří dorazili z různých koutů Ukrajiny. Celkově z toho mám pocit, že vás ostatní nechtějí nechat na holičkách.

Jak ve městě probíhá evakuace?

Vše je zorganizované, město se v rámci svých možností snaží pomáhat. Uvedu příklad: když přišla zpráva, že byla přehrada Nová Kachovka zničena, okamžitě vyjely autobusy svážet lidi, kteří byli ohroženi záplavami. Velká pomoc jsou taky už zmínění dobrovolníci. Mám i zprávy z okupovaných míst, že tamní správa situaci neřešila a reagovala pozdě.

Někteří obyvatelé si stěžují, že místní úřady nevynaložily dostatečné úsilí, aby obyvatele Chersonu před rostoucí hladinou uchránily. Co si o tom myslíte?

Naopak si myslím, že připravenost a organizace ze strany města je na vysoké úrovni. Proč? Hrozba, že se něco takového může stát, je tu od loňského října. Ihned, jak přišla informace, že je přehrada zničená, začalo město reagovat. Začalo co nejrychleji svážet lidi z postižených oblasti, kam už nemohla vozidla, vyslalo lodě. Vše funguje a dokazuje to fakt, že ve městě nevypukla ani žádná panika.

Městská správa doporučuje mít vypnoutou elektroniku. Jak získáváte aktuální informace?

Lidé mezi sebou informace sdílejí. Zavolají si, že byli v dané části města, a popíšou, jaká je tam situace. V samotném Chersonu elektřina funguje, ve čtvrti Ostrov, která je pod vodou, byly řízeně vypnuty plyn a elektřina.

Jaká je aktuální situace v Chersonu, co se týče zásobování a dostupnosti pitné vody, surovin nebo elektřiny?

Zásobovaní v samotném městě funguje. Evakuovaní lidé skrze dobrovolníky dostávají pitnou vodu a potraviny. Mykolajiv nebo Oděsa už nabídly pomoc, že postiženým zajistí ubytovaní.

Vedení města řeší evakuaci města kvůli povodním, ale to je zároveň ostřelované. Chodí se lidé skrýt do krytu nebo se bojí, že by se případně mohli utopit?

Město je dlouhodobě ostřelované, všichni jsme si na to už zvykli. V místech, kde se shromažďuje velké množství lidí, např. zastávky nebo parky, je umístěn provizorní úkryt. Nejhorší na tom je, že nevíte, kdy začnou a jak dlouho budou ostřelovat. A často ani nemáte šanci doběhnout se někam skrýt.

Co budete dělat, až opadne voda?

Budeme „rádi“. To nejtěžší totiž přijde potom, až uvidíme tu zkázu po záplavách. Skutečnou radost budu mít, až vyženeme okupanty pryč a začneme obnovovat a nebude nás při tom nikdo ostřelovat.