Článek
V jiných, šťastnějších časech by si trojici Britů v čele s Alastairem člověk snadno spletl s rozjařenými ostrovany mířícími na východ Evropy za pár dny laciné zábavy. Teď se ale muži na odpočívadle před Přemyšlem objímají s místními a fotí se pyšně s modrožlutou vlajkou.
Nakonec svému novému známému z Ukrajiny hrdě předají i neprůstřelnou vestu a vojenskou helmu.
„Dostali jsme ji od kamaráda válečného veterána, ať ji dáme Ukrajincům. Vezeme na ukrajinské hranice humanitární pomoc, celý kamion. Přiletěli jsme ze Stanstedu do Krakova a pak si půjčili auto, chceme na hranici dohlédnout na to, aby byla pomoc předána,“ popisuje Alastair Chambers, který – jak dále napoví internetové vyhledávání – je zároveň zastupitelem v anglickém městě Gloucester. Vše si s kamarády natáčí na kameru a nebrání se emocím a vzrušení.
Momentka ze studené polské dálnice, která alespoň pro daný okamžik popře komplikované vztahy mezi Brity a Východoevropany, je jednou z mnoha, které ilustrují, jak silná solidarita s Ukrajinou je. Alespoň v tuto chvíli. Do země spěchá pomoc z celé Evropy všech tvarů a velikostí.
Modrožluté sanitky naplněné léky
Dokonce i světelné tabule na cestě na východ hlásají v polštině „solidarita se svobodnou Ukrajinou“ a problikává na nich číslo linky pomoci pro ukrajinské občany. Řadu aut cestou zdobí ukrajinské vlaječky či nálepky.
U Krakova dálnicí křižuje kolona sanitek s dánskou poznávací značkou. Že míří na Ukrajinu, je jasné v momentu, kdy na odpočívadle z vozidel vystupují muži se žlutomodrými šálami. Jdou do místní kantýny na oběd.
„Jsme z Estonska, z tallinského Rotary klubu. Vezeme na Ukrajinu deset sanitek, které jsme odkoupili v Dánsku a Finsku. Jedná se o funkční vybavené ambulance, které zmíněné země vyřadily kvůli obnově vozového parku,“ popisuje Martin Lazarev, estonský fotograf a designér, jeden z řidičů záchranářské flotily.
Sanitky, které vezou Estonci na pomoc Ukrajině.
Rotary klub je mezinárodní nezisková organizace, která sdružuje lidi s byznysovým backgroundem se zájmem o humanitární aktivity. Peníze na sanitky podle Lazareva pocházejí ze sbírky v Estonsku, do níž přispěly hlavně tamní firmy. Sanitky na ukrajinská bojiště míří naplněné zdravotními potřebami a léky. Vozy samotné také zůstanou Ukrajincům.
Ti na ně podle Lazareva již čekají na hranici. „Na tomto projektu jsme spolupracovali s estonskými úřady, ty nám také pomohly spojit se s ukrajinskou stranou. Musíme pomoct statečnému boji Ukrajinců,“ dodává muž. Žlutomodré šály jim prý po večerech vyrábí maminka jednoho z členů výpravy.
Autobusem až na Sicílii
Nasazení Estonců ve prospěch Ukrajiny sužované ruskou okupací nepřekvapí. Jsou to právě pobaltské země Estonsko a Lotyšsko, které mají jako jediné ze zemí NATO v Evropě společnou hranici s Ruskem. A to se zjevně nikdy nesmířilo se ztrátou těchto bývalých sovětských republik.
Ohlas na nevyprovokovanou agresi řízenou ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který stále přitvrzuje a jehož vojáci stále častěji míří na civilní objekty, ale doléhá třeba i na dalekou Sicílii. Odtud se na ukrajinskou hranici vypravil dvouposchoďový autobus, který provozuje italská vládní bezpečnostní složka s názvem Civilní obrana. Ta se zaměřuje na řešení mimořádných situací.
Sicilský autobus pro ukrajinské uprchlíky
„Jedeme až ze Sicílie pro šedesát lidí. Ty nabereme na hranici. Zároveň jsme v Řešově odložili materiální humanitární pomoc, kterou jsme dovezli,“ uvádí muž, který je stevardem na této pouti na východní hranici Evropské unie. Lidi, jichž se Itálie ujme, podle něj zorganizovala Ukrajinka Natália, která na Sicílii žije.
V cílové stanici těchto pomocníků však čeká na podanou ruku lidí mnohem víc. Od konce února, kdy začala válka na Ukrajině, přešlo přes polsko-ukrajinské hraniční přechody podle polských úřadů 1,5 milionu lidí. Do země proudí pomoc i z Česka – ať už od největší české humanitární organizace Člověk v tísni, nebo i od jednotlivců, kteří například posílají Ukrajincům drony.
