Článek
V létě roku 1944 nebyla situace na bojištích druhé světové války z pohledu Němců nijak povzbudivá. Už předchozí rok byl nucen kapitulovat slavný Afrikakorps, počátkem června 1944 se spojenecká vojska vylodila v Normandii a na východní frontě musel wehrmacht čelit mohutné ruské ofenzivě. (Adolf Hitler a Benito Mussolini v Hitlerově velitelství ve Východním Prusku po atentátu.)
Tyto a další neúspěchy aktivizovaly Hitlerovy odpůrce z řad velitelů německých ozbrojených sil. Byl mezi nimi i plukovník Claus Schenk hrabě von Stauffenberg, jenž kolem sebe soustředil skupinku osob odhodlaných zbavit Adolfa Hitlera moci a následně vyjednávat o míru se Spojenci.
Scénář převratu paradoxně vycházel z tajného armádního plánu Valkýra, který obsahoval instrukce pro případ vypuknutí masových nepokojů v zemi.
V takovém případě měla být k uklidnění situace nasazena Záložní armáda (Ersatzheer), v jejímž důstojnickém sboru bylo hned několik lidí zapojených do přípravy puče. Podle plánu převratu měli tito lidé po atentátu na Hitlera paralyzovat pomocí armády činnost jednotek SS i špiček nacistického režimu, a tím otevřít spiklencům cestu k moci. (Hermann Göring a říšský vedoucí Martin Bormann při prohlídce zasedací místnosti po atentátu na Hitlera.)
Úkol zabít Hitlera připadl Stauffenbergovi, jenž měl vzhledem ke své vysoké armádní hodnosti největší šanci dostat se do blízkosti nacistického vůdce. K režimu se tento voják začal stavět rezervovaně v roce 1938 po silných protižidovských pogromech. A po neúspěších tažení do Ruska, kterého se přímo účastnil, se stal i oponentem Hitlerovy vojenské strategie. Mezi Hitlerovy odpůrce jej v roce 1943 ale definitivně přivedla až zranění, která utrpěl v Tunisku a jež jej připravila o ruku a oko. (Na snímku Stauffenberg se svými dětmi, 1940.)
K odpálení bomby se nakonec rozhodl využít porady svolané do Vlčího doupěte. Stauffenberg bez problémů pronesl aktovku s výbušninou do místnosti, kde byly kromě Hitlera i dvě desítky významných armádní představitelů. Po spuštění časované rozbušky umístil tašku pod dřevěný stůl s mapami, kolem něhož byli přítomní shromážděni. (Původní titulek: Znepokojený Hitler si zde vyměňuje zkušenosti se svými zraněnými bodyguardy několik hodin po atentátu 20. července 1944.)
Než Stauffenberg opustil areál Vlčího doupěte, přesvědčil jej zvuk výbuchu o tom, že Hitler je mrtev. Nemohl tušit, že jeden z účastníků porady bezděky odsunul zavazadlo s výbušninou za masivní nohu konferenčního stolu, která Hitlera ochránila před účinky exploze. Výbuch navíc nebyl tak devastující, protože Stauffenberg použil jen polovinu trhaviny. (Zasedací místnost po atentátu.)
Vůdce díky tomu vyvázl z atentátu jen s protrženým ušním bubínkem, několika oděrkami a zničenými kalhotami. Takové štěstí neměla trojice důstojníků a stenograf, kteří utrpěli smrtelná zranění. K obětem patřil i Heinz Brandt, jenž byl podle všeho právě oním člověkem, jenž odsunul překážející zavazadlo s výbušninou za nohu stolu, čímž zřejmě zachránil Hitlerovi život.
Když Stauffenberg nastupoval ve Východním Prusku do letadla směr Berlín, byl přesvědčen, že Hitler je mrtev a vše jde podle plánu. O to větší bylo jeho překvapení, když po příletu do hlavního města zjistil, že převrat ani po několika hodinách od atentátu pořádně nezačal. (Adolf Hitler na snímku na návštěvě generála Rudolfa Schmundta v nemocnici, který byl při výbuchu zraněn, 20. července 1944.)
V řadách spiklenců vládl zmatek způsobený protichůdnými informacemi o Hitlerově osudu. K realizaci plánu Valkýra proto došlo se zpožděním a jen na některých místech. Zjevně zpackaný začátek převratu navíc odradil od účasti několik osob důležitých pro úspěšné završení celé akce. (Adolf Hitler navštěvuje generála Buhleho v nemocnici v Carlshofu u Rastenburgu.)
Díky tomu dostal Hitler a jeho věrní čas k provedení příslušných protiopatření. Ještě před půlnocí 20. července 1944 byl pokus o puč potlačen a jeho hlavní organizátoři, včetně Stauffenberga, popraveni. Několik dalších účastníků komplotu pak raději spáchalo sebevraždu. (Na snímku generál Fritz Lindemann u soudu v Berlíně, který byl jedním z tisíců podezřelých.)
V souvislosti s atentátem na Hitlera a pokusem o státní převrat bylo zatčeno na 7000 osob. Kromě samotných osnovatelů převratu mezi nimi byli i jejich rodinní příslušníci a další lidé. Téměř pět tisícovek z nich bylo následně zabito. (Úmrtní list Stauffenberga.)
