„Ať žije svoboda, sakra.“ Javier Milei se představil před českými podnikateli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nábřeží za Národním divadlem je navzdory pondělí a pracovnímu dni plné turistů. Ostatně jako mnoho jiných letních dnů. Skupinky cizinců se podél Vltavy prochází směrem k Pražskému hradu, nebo naopak na Náplavku.

Vstup na Slovanský ostrov se ale těmto kulisám tentokrát vymyká. Na příjezdovém mostě stojí policisté i členové antikonfliktního týmu ve žlutých vestách a na obou chodnících stojí za plotem kolem dvou desítek demonstrantů s transparenty. Kdykoliv kolem nich projede dále na ostrov auto, vyhlížející demonstranti pokřikují „shame“, v českém překladu hanba.

Sešli se totiž, aby vyjádřili nevoli s tím, co se ve stejné době odehrává v Paláci Žofín.

Jen o pár metrů dál je atmosféra zcela jiná. V paláci probíhá konference deníku E15 „S efektivní vládou ke konkurenceschopné ekonomice“. Na pořadu dne jsou především debaty a panely s experty o byznysu. Řeší se konkurenční prostředí nebo to, jak vzdorovat byrokracii po větší regulaci.

Většina účastníků ale dorazila především z jednoho důvodu. Právě na tuto konferenci dorazil argentinský prezident Javier Milei, aby převzal v paláci cenu od českých liberálních ekonomů. Akce je beznadějně vyprodaná.

Co mohou hosté čekat od Mileie, je těžké odhadnout. Netroufá si to odhadnout ani několik studentů ekonomického zaměření, kteří pro Seznam Zprávy uvedli, že se na konferenci vydali především proto, že jsou zvědaví, jaký je Milei naživo.

Vidět jsou tu i známé tváře. Dorazil například bývalý premiér Mirek Topolánek, který pracuje pro jednoho z vlastníků E15 miliardáře Daniela Křetínského, politický marketér Marek Prchal nebo liberálně-konzervativní politik a publicista Roman Joch.

Podobně také mnoho dalších českých byznysmenů, cizinců, včetně těch španělsky hovořících. V drtivé většině jsou v publiku muži.

Příchod argentinského lídra hlásí kolem půl šesté do publika moderátorka. Lídra Argentiny vítá ve španělštině s tím, že si pro něj pořadatelé připravili překvapení.

Sál se tak ponoří do šera a vzápětí se jím rozléhá ohlušující heavymetalová předvolební hymna, kterou zpívá samotný Javier Milei. Na obrovské obrazovce vypadá jako rocková hvězda. „Prosím vás, neutíkejte přede mnou, jsem král ztraceného světa. Jsem král a zničím tě,“ rozléhají se slova písně Žofínem.

Po grandiózním úvodu se v místností ozve hlas a následně se ukáže i tvář muže, na kterého všichni přítomní čekali. Javier Milei přichází a zdraví přítomné na pódiu, rychle přebírá cenu od zakladatelů Liberálního institutu za bouřlivého potlesku. Lidé vstávají, tleskají a natáčí vše na telefon.

Kdo ale čekal, že na velkolepý nástup Milei naváže energickým projevem pro něj typickým, a předvede show, jako například před svými argentinskými fanoušky, toho čekalo zklamání.

Milei sice začal metaforou o fotbalu, při kterém zmínil jednoho z nejlepších hráčů světa Lionela Messiho, jeho přednáška na téma „Jak na neefektivní vládu“ se ale změnila na půlhodinový proslov o jeho cestě k libertarianismu nebo odkazování na klasiky liberální ekonomie. To vše naprosto klidným přednesem a téměř bez jakýchkoliv kontroverzí nebo zmínění českého kontextu.

Krev do žil se Mileiovi opět vrátila – aspoň trochu –, když ke konci proslovu začal popisovat, jak se mu daří řešit v Argentině ekonomické problémy. Přiblížil například, jak se mu daří řešit inflaci, ale i to, jak si představuje Argentinu budoucnosti – zemi, která jednoho dne bude „nejbohatší“, „nejsvobodnější“ a jejímž základem bude „volný trh“.

Do polohy excentrického lídra se Milei opět vžil až na konci přednášky, když se s publikem rozloučil pokřikem „Viva la libertad, carajo“, což v překladu znamená, „Ať žije svoboda, sakra“.

V ten moment znovu ožilo i publikum. Milei si opět vysloužil bouřlivý potlesk vestoje.