„Ať jste kdekoli, najdeme si vás.“ V Česku snad mají čínské stanice utrum

Představa, že si cizí země na území jiných suverénních států nepozorovaně rozjede síť vlastních policejních stanic, by se mohla jevit jako naprosto scestná. Kdyby to ovšem nebyla realita ve více než 50 světových zemí, kde vyrostla více než stovka stanic řízených z Čínské lidové republiky.

Jen v Praze existovaly takové stanice dvě. Nejvíce těchto „neoficiálních“ podniků (11) funguje v Itálii. Zatímco například ve Spojených státech případy vyšetřuje „silně znepokojená“ CIA, takové Maďarsko odmítá, že by se na jeho území dělo cokoli nekalého.

Podle čtvrtečních informací Deníku N se však zdá, že přinejmenším v České republice se podaří nelegální stanice vymýtit – Čína prý sdělila českému ministrovi zahraničí Janu Lipavskému (Piráti), že uzavřela dvě své policejní stanice, které v Česku fungovaly roky bez povolení.

Španělská lidskoprávní organizace Safeguard Defenders nejdřív odhalila více než pět desítek těchto „čínských zahraničních policejních středisek“ po celém světě. V prosinci však přišla s aktualizací – Čínská lidová republika provozuje nejméně 102 policejních středisek v 53 zemích světa.

Podle studie Safeguard Defenders stojí za jejich vznikem policejní složky nejméně ze dvou míst v Číně – z provincie Fu-ťien a okresu Čching-tchien.

Jak je možné, že čínské stanice na území České republiky fungovaly bez vědomí českých úřadů, na to Seznam Zprávy odpověď nedostaly. Problém však úřady řešily. Mluvčí Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislav Šticha pro Seznam Zprávy uvedl, že „v této chvíli nejsou informace, že by (stanice) prováděly činnost, která by ohrožovala bezpečnost České republiky“.

„Čínské stanice v zámoří podle mého ohrožují bezpečnost zejména v případě, pokud jste čínským občanem,“ vysvětluje pro SZ korespondent Radio Free Europe a odborník na čínskou zahraniční politiku ve východní Evropě Reid Standish.

„Podle čínských médií mezi úkoly stanic patří ‚přesvědčování‘ osob podezřelých ze spáchání trestních činů, například telefonních podvodů nebo korupce, k návratu do Číny. To může podle Safeguard Defenders zahrnovat také nátlak na rodinné příslušníky žijící v Číně, kterým může být odepřeno vzdělání nebo mohou být odpojeni od dodávek elektřiny a vody,“ vysvětluje analytička Veronika Blablová z Asociace mezinárodních otázek (AMO).

Připomíná osud disidenta Wang Ťing-jüho, který sice našel útočiště v Nizozemí, i tam však čelil čínskému nátlaku. „Jeho případ tedy napovídá, že by mohly tyto stanice vyvíjet nátlak také na osoby, které se nechovají v souladu s představami Komunistické strany Číny.“

Existence čínských stanic na území České republiky ale nepředstavovala problém jen pro Číňany, kteří tady žijí. Veronika Blablová je považuje za porušení mezinárodněprávního systému a snahu obejít oficiální vyjednávání o extradici podezřelých.

Podobně to vidí i Reid Standish.

„Podle mého názoru jsou zde dva hlavní problémy. První je, že se jedná o porušení suverenity země. Obvinění, která předložili Safeguard Defenders, vykreslují obraz Číny, která tak činí bez vědomí hostitelské země (i když ne ve všech případech). Ukazuje to na rostoucí drzost ze strany Pekingu a ochotu překračovat hranice, které možná před 20 lety nebyl ochoten překročit,“ vysvětluje pro SZ Standish.

„Je to znepokojující také proto, že to poukazuje na rozšiřující se nadnárodní kampaň Číny usilující o umlčení disentu v zahraničí a sledování vlastních občanů, i když se již dávno odstěhovali. Tím se už po celá desetiletí vyznačuje kampaň Pekingu proti Ujgurům a také vůči některým vrstvám diaspory etnických Chanů. Čína chce mít nad svými občany v zahraničí stejnou míru kontroly jako na vlastním území - a toto je jasný příklad jednoho ze způsobů, jak toho dosáhnout,“ dodává.

Čína tyto stanice přitom vykresluje jako místa, která nabízejí pomocnou ruku čínským občanům žijícím v zahraničí, například v řadě administrativních záležitostí, vysvětluje Blablová z AMO.

Nabízí se otázka, k čemu Čína potřebuje speciální stanice, když pro tyto administrativní účely může využívat ambasády a velvyslanectví. A jak je možné, že je tolik zemí překvapených, že takové instituce na jejich území fungují.

„Myslím, že stále neznáme všechny podrobnosti. V některých případech se zdá, že se tak dělo bez vědomí oněch zemí. Čína si pronajala běžné výlohy obchodu nebo kanceláře a v mnoha případech dokonce vyvěsila transparenty a plakety,“ popisuje Standish.

V jiných případech však zjevně šlo o činnost za plného vědomí úřadů. „Například v Maďarsku se v čínských médiích dlouhodobě objevují zmínky o jejich existenci v Budapešti a dokonce o setkání maďarského ministerstva vnitra s některými pracovníky a předávání ocenění. Když jsme o tom informovali, maďarské ministerstvo vnitra neustále popíralo, že by taková stanice existovala, a to i navzdory ohromujícímu množství důkazů,“ připomíná Standish případ, kdy šel jiný stát Číně na ruku.

Podle španělské organizace stanice v zámoří řídí úřady veřejné bezpečnosti přímo z Číny. Čtrnáct vlád již zahájilo vyšetřování zahraničních policejních stanic a nizozemská a irská vláda nařídily Číně, aby tato zařízení uzavřela. Na tento seznam zařadila organizace Safeguard Defenders i Českou republiku, která situaci jako jedna z mála nakonec s čínskou stranou podle tvrzení ministra Lipavského vyřešila.

„Čína se o kontrolu čínských komunit žijících v zahraničí snaží dlouhodobě a v případě policejních stanic toto úsilí vykrystalizovalo do více institucionální podoby. Čínská média navíc o funkci i některých metodách těchto stanic otevřeně mluví,“ vysvětluje Veronika Blablová.

„Čína si může spolupráci s čínskými bezpečnostními složkami, čínskými občany i soukromými subjekty právně vynutit. Právě z tohoto důvodu hrozí využívání čínské diaspory k dosahování cílů Komunistické strany Číny,“ dodává.

Podle Reida Standishe se čínská „komunistická strana obává nepokojů a všeho, co by mohlo vést k jejímu pádu. Doma vybudovala stát založený na přesvědčování a nátlaku, který účinně potlačuje nesouhlas, a je obtížné zorganizovat v zemi jakékoliv rozsáhlé politické hnutí.“

V zahraničí je to ale jiné. „Součástí práce těchto stanic je běžná administrativní činnost a předvádění lidí s nevyřízenými zatykači, ale to je mírnější součást širší strategie sledování a udržování těsného kontaktu se svými občany v zahraničí. Poselstvím je: Ať jste kdekoli na světě, najdeme vás. Peking má spoustu dalších nástrojů, tuto strategii naplňuje i z velvyslanectví pomocí zpravodajských služeb a skupin, jako je Jednotná fronta. Všechny jsou však součástí stejné širší strategie,“ vysvětluje Standish.

Jednotná fronta je „magická zbraň Komunistické strany Číny pro kooptaci nestranických sil,“ vysvětluje web projektu Sinopsis. Jde o širokou škálu organizací, jež jsou do tohoto systému zapojeny a mají své cíle v zahraničním působení ČLR

Ačkoli mají některé země tendence existenci stanic na svém území popírat, samotná Čína se jimi netají. Naopak - z mnoha textů v čínských médiích má čtenář dojem, že se jimi přímo pyšní. A to i těmi pražskými. V jejich čele stojí věhlasná předsedkyně Čchen Ťin-mej. Jak zjistili kolegové z Deníku N, kteří na kauze spolupracovali s projektem Sinopsis, žena je dle všeho nezastižitelná a neustále na cestách.

V čínských médiích o ní kolují legendy.

„Silně zaneprázdněná žena během roku pravidelně cestuje mezi Prahou a okresem Čching-tchien,“ píše čínský server. Díky „novému modelu čínských zámořských stanic ale může Čchen konečně žít klidný život bez rozptylování a pracovat naplno. Je obklopena pracovitým personálem a vše je protkáno silným citem“.

„Není čas na to přestat se zajímat o to, co Číňané v zámoří dělají,“ svěřila se Čchen médiím ve své rodné zemi.

Čchen Ťin-mej se do Evropy přestěhovala po roce 1989. Čínská média ovšem zdůrazňují, že její start v Německu vůbec nebyl příjemný. Čchen se doslova „v mžiku zhroutila představa o romantickém životě v zahraničí“ a musela se potýkat s nepříjemnostmi jako „neznalost němčiny či nulové dovednosti v cateringových službách“.

„Silná Čchen“ se ale nevzdala. V roce 1995 se za ní přestěhoval i manžel Liou Cung-kche, kterému se podařilo najít práci až v sousední České republice. Právě on svou ženu přesvědčoval, že v Česku „brzy začne éra čínského mezinárodního obchodu“.

Ona se mu vysmála - věděla, že všichni, co odešli do západoevropských zemí a „toužili po vysokých mzdách a benefitech, nakonec narazili“. Jenže se zdá, že se na západě nakonec usmálo štěstí i na Čchen Ťin-mej, která pomohla „vybudovat síť, která zahřála srdce tuláků“. Dnes v Česku patří k nejaktivnějším postavám čínské menšiny, která si udržuje důležité kontakty na vysokých místech přímo v Číně.