Článek
Až někdy budu chtít vysvětlit, jak si představit smíšené pocity, vezmu si na pomoc Elona Muska v roce 2024. Dvě informace jsme se dozvěděli v jednom týdnu. Za prvé, že v seznamu investorů, kteří nejbohatšímu muži světa pomohli koupit společnost Twitter (dnes X), nepřímo figurují jména dvou ruských oligarchů. A za druhé, že NASA pověří Muskovu firmu SpaceX, aby „zachránila“ dva americké astronauty, uvázlé na oběžné dráze.
Nemyslím si, že Musk je nějaký dezolát, který systematicky a účelově podkopává západní demokracii. A už vůbec ne že potřebuje nějaké ruské peníze. Ale podezření ohledně financování převzetí Twitteru nás (určitě ne poprvé a ani naposled) utvrzuje v tom, že se chová jako velké nezodpovědné dítě, se špatnými kamarády, vkusem i smyslem pro humor.
Avšak druhá informace je kamínkem do mozaiky portrétu úplně jiného Elona Muska: vizionářského byznysmena a skvělého manažera, který umí zakládat a řídit firmy, porážející zavedenou konkurenci. V tomhle případě firmu Boeing, donedávna symbolizující americkou dominanci v leteckém i kosmickém průmyslu.
Co se stalo: astronauti Sunita Williamsová a Barry Wilmore přiletěli na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS v červnu. Měli tam strávit původně jen osm dní, ale nedobrovolně museli svůj pobyt prodloužit. A to kvůli potížím kosmické lodi Starliner od Boeingu, která je tam dopravila. Ta má ovšem problémy s tryskami a únikem hélia. Po dvou měsících testování NASA oznámila, že se Starliner pro jistotu vrátí v záři na Zemi bez posádky, a astronauty přiveze zpátky až příští rok v únoru (!) SpaceX.
Jak napsal tento týden bulvární NY Post, zaměstnanci Boeingu jsou tímto rozhodnutím „poníženi“ a „zahanbeni“. Noviny citovaly nejmenovaného zaměstnance, že v Boeingu všichni Muskovu firmu nenávidí a považují za druhořadou, a teď NASA ukazuje opak. Jsou přesvědčení, že by Boeing kosmonauty dokázal dopravit bezpečně zpátky, ale že NASA nechce riskovat, a zároveň chce dát svému kontraktorovi lekci.
Ne že by si ji Boeing nezasloužil. Nejenže má v posledních několika letech problémy s bezpečností svých letadel (viz letošní incident Boeingu 737 MAX, kterému během komerčního letu „vypadly“ dveře a jen zázrakem nakonec všichni přežili), ale ani kosmický projekt Starliner rozhodně nejde podle plánu. Provázejí ho technické problémy a zdržení. Boeing to už stálo 1,5 miliardy dolarů nad rámec smlouvy za 4,5 miliardy, podepsané s NASA v roce 2014.
Druhým partnerem NASA v programu komerčních letů je právě SpaceX. Ta dnes už kosmonauty na oběžnou dráhu běžně dopravuje. Červnový let Starlineru byl označen jako zkušební, a v případě úspěchu by pak Boeing podle smlouvy provozoval běžné operativní lety. Ale teď se zdá, že NASA možná bude chtít další zkušební let, a není vůbec jasné, jestli se běžný provoz Starlineru vůbec rozběhne. Podle současných plánů má být ISS v provozu jen do roku 2030.
Jistě, i SpaceX má svoje vlastní problémy, ostatně jen o den později po oznámení NASA přišla zpráva, že federální regulátoři pozastavili další lety rakety SpaceX Falcon 9. Důvodem jsou dva incidenty v posledních měsících, a FAA trvá na důkladném prošetření. To může mimo jiné zpozdit i start mise, která má oba kosmonauty přivézt zpět na Zem. Takže uvidíme, v kosmonautice jen málo věcí vyjde vždy přesně podle plánu.
Ale jisté je, že SpaceX (založená v roce 2002) je spolehlivějším a silnějším soukromým hráčem v americkém kosmickém programu než Boeing (založený v roce 1916). A přitom tahle společnost byla jednou z těch, které byly po léta zosobněním silné tradice, amerického snu a technické excelence.
Možná to značí mnohem hlubší a zajímavější změny v americkém průmyslu a ekonomice, píše ve skvělé eseji ve svém newsletteru Andrew McAfee, autor knihy The Geek Way. Tvrdí: až do 90. let minulého století dominovaly padesátce největších amerických firem společnosti založené před rokem 1900. Skoro celé dvacáté století se velcí a bohatí stávali ještě většími a bohatšími.
Korporace se považovaly za nesmrtelné, pokud jejich manažeři neudělali nějakou opravdu velkou chybu. Nebo nedošlo k razantní disrupci odvětví, ve kterém podnikaly. Korporátní kapitalismus měl spousty kritiků, ale nedalo se mu upřít, že funguje. I proto, že je to systém, který je předvídatelný, a tedy důvěryhodný.
Jinými slovy v ekonomice fungoval tzv. Lindy efekt (pojmenovaný po tradičním newyorském lahůdkářství). Ten říká, že čím déle něco existuje, tím větší je pravděpodobnost, že to bude existovat i nadále. Jinými slovy, když si v takovém „Lindy světě“ budete vybírat provozovatele raket, sáhnete po Boeingu, ne SpaceX. To přece nemůžete udělat chybu! Nebo …?
McAfee píše o „druhé manažerské revoluci“. Tou první byl koncem 19. století právě vznik korporací, které nahradily menší rodinné firmy. Ta dnešní revoluce je charakteristická „geekovským“ stylem řízení, který se podobá vývoji softwaru. Perfekcionismus a hledání stability nahradilo postupné zdokonalování vyvíjených produktů a flexibilita.
Jak napsal investor Steve Jurvetson, každá firma je dnes v podstatě softwarovou firmou, a ty, které si to nepřipustí, nemají šanci uspět. První manažerská revoluce dala základy pro století americké prosperity a dominance. Otázka zní, zda se to může povést i té druhé.
A pak je tu samozřejmě otázka, kdy se konečně podaří dovézt Williamsové a Wilmorovi do kosmu čisté spodní prádlo. Na ISS totiž není pračka, a prodlužování pobytu o další měsíce může pro posádku sbalenou na osmidenní výlet … jak to napsat? … zavánět opravdovými potížemi.
