Asadův pád: Nejlepší zprávy pro Turecko, naděje pro Západ a Putinův průšvih

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svoboda více než po půl století diktatury, ale také obavy z budoucnosti. Reakce na pád syrského režimu Bašára Asada se různí.

Skeptici zmiňují násilnou minulost šéfa největší povstalecké skupiny Haját Tahrír aš-Šám a s ní spojenou džihádistickou ideologii, optimisté poukazují na jeho současná vyjádření mluvící o respektu k etnickým i náboženským menšinám.

Neznámých je ale v tuto chvíli mnohem více. Nikdo například neví, co bude s ruskou přítomností na západě země. Nebo zda se jednotlivé skupiny povstalců dokážou dohodnout na dělení moci a jak moc budou chtít dění v zemi ovlivňovat sousední státy, zejména Turecko.

Na aktéry, kteří měli nebo budou mít důležitou roli v Sýrii, se v následujícím přehledu podívejme blíže.

Islamistické hnutí vedené abú Muhammadem Džuláním hrálo hlavní úlohu při osvobozování země od Asadovy diktatury. Jeho bojovníci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ počet se odhaduje asi na 30 tisíc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ postupovali velmi rychle a naráželi jen na sporadický odpor. Po dobytí Damašku vystoupil Džulání v Umájjovské mešitě a opakovaně vysílal uklidňující vzkazy směrem k civilistům. Ujišťoval je, že se náboženské a etnické menšiny nemají čeho bát a že Sýrie patří všem. Dal také exkluzivní rozhovor americké televizi CNN.

HTS nicméně stále figuruje na americkém i evropském seznamu teroristických organizací a na dopadení samotného Džuláního vypsaly USA desetimilionovou odměnu. I to se ale může změnit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ britská vláda už oznámila, že v příštích dnech přehodnotí, zda ještě považovat HTS za teroristy.

Kromě HTS se na pádu Asada podílely i další opoziční skupiny, ať už islamistické, nebo sekulární vzešlé ze Svobodné syrské armády (FSA). Jí blízcí bojovníci z jihu země ostatně osvobodili hlavní město Damašek.

Role Turecka v bleskové ofenzivě rebelů je jednou z největších záhad překvapivého pádu režimu. Ankara sice dlouho podporovala opoziční skupiny, v poslední době ale prezident Recep Tayyip Erdogan mluvil i o usmíření s Asadovým režimem. Ofenzivy se účastnili i bojovníci Tureckem založené Syrské národní armády (SNA), rozhodující slovo v ní nicméně rozhodně neměli. Ve výsledku se spíše zdá, že rychlým postupem rebelů a zhroucením režimu bylo zaskočené i Turecko.

Jisté je, že země bude mít v postasadovské Sýrii větší slovo než doposud. Právě Erdoganův režim by měl vyplnit vakuum vzniklé stažením sil Hizballáhu a Íránských revolučních gard. Vzhledem k tomu, že Turecko je členským státem NATO, by jeho vliv v zemi měl být pro Západ výhodnější než vliv Íránu.

Špatnou zprávou je sílící turecký vliv pro syrské Kurdy. Oblasti na severovýchodě, které ovládají, se ocitnou zřejmě ještě pod větším tlakem než doposud. S Asadovým režimem dokázali Kurdové vycházet a vzhledem k jeho vlastním problémům je v posledních letech nechával vesměs na pokoji.

„Obrovská výhra pro Turecko – geniální tah od Erdogana,“ napsal na síti X ekonom a politický komentátor Timothy Ash. Pokud navíc v zemi skončí násilí a začne rekonstrukce, budou mít turecké stavební firmy zelenou. Už nyní jejich akcie na burze následkem pádu režimu výrazně vzrostly.

Pro tyto tři zásadní spojence Asadova režimu je pád diktátora špatnou zprávou. Rusko se bude snažit udržet v zemi své vojenské základny, které mu zajišťují přístup ke Středozemnímu moři, jinak ale utrpělo strategickou prohru. Miliardy dolarů, které v posledních letech do udržení Asadova režimu investovalo, jsou nyní bez náhrady ztracené a ruský sen o Blízkém východu jako jeho sféře vlivu se rychle rozplývá.

V podobné pozici je i Írán, pro jehož osu odporu proti Izraeli a Spojeným státům může být Asadův pád smrtící ranou. Íránské síly v poslední době čelily v Sýrii opakovaným leteckým útokům Izraele a v kombinaci s oslabeným Hizballáhem a špatnou ekonomickou situací doma už Teherán neměl dost sil na zachraňování hroutícího se syrského režimu. To platí i pro libanonský Hizballáh, který je řízen Íránem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ většinu jeho vedení pozabíjel Izrael a vojenské kapacity hnutí budou potřebovat několik let, aby se dostaly na původní úroveň.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu Asadův pád uvítal s tím, že je výsledkem „naší násilné akce proti Hizballáhu a Íránu, hlavním Asadovým podporovatelům“. Izrael okamžitě využil stažení syrské armády z nárazníkového pásma na Golanských výšinách a vyslal tam své tanky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zůstat by tam měly podle vyjádření Izraelců jen dočasně.

V neděli také židovský stát bombardoval Asadovy sklady chemických zbraní a raket, aby se nemohly dostat do rukou případným nepřátelům židovského státu.

Izrael může mít radost z oslabení svých nepřátel, jimiž jsou Hizballáh a Írán. Jak už pro Seznam Zprávy upozorňoval politolog Marek Čejka, pro Írán to znamená logistickou komplikaci, protože ztratí přímou pozemní cestu k Hizballáhu.

Izrael ale v případě Sýrie nemůže mluvit o úplném vítězství. Islamistické skupiny mu obecně nakloněny nejsou a v Asadovi sice měly formálně nepřítele, ve skutečnosti ale slabého a předvídatelného souseda. To se teď může změnit.