Asad je u Putina. Politolog vysvětluje, co to znamená pro Rusko, Izrael a celý svět

Režim syrského prezidenta Bašára Asada se v noci na neděli po 24 letech zhroutil. Diktátor byl svržen rychlým povstaleckým útokem, který trval pouhých 11 dní. Tento pád přišel po téměř 14 letech občanské války.

Povstalcům se v posledních dvou týdnech podařilo bleskově obsadit město Hamá i většinu největšího syrského města Aleppo. Během víkendu pak vnikli do strategicky položeného Homsu a nakonec do hlavního města Damašku, kde dle svých tvrzení svrhli vládu a propustili vězně. Osud Asada byl nejasný, mohl prý zahynout při pádu letadla, kterým se snažil uprchnout z Damašku, píše agentura Reuters. V neděli večer se ovšem ukázalo, že získal s celou rodinou azyl v Moskvě.

Jak by se situace v regionu mohla vyvíjet dál a proč syrského prezidenta nepřišli zachránit jeho dřívější spojenci, popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a odborník na Blízký východ Marek Čejka.

Jaké dopady by mohly aktuální události mít na Blízký východ a co to znamená pro osu odporu?

Je to velká geopolitická změna. Asadův režim byl důležitou složkou tzv. osy odporu a v jejím rámci důležitým íránským spojencem v regionu. V praxi to bude pro Írán znamenat minimálně logistické problémy z hlediska zásobování Hizballáhu, které šlo přes syrské území. Další velký podporovatel Asadova režimu bylo Rusko, které má základny na syrském pobřeží a jejichž osud je teď nejasný.

Co znamená tento vývoj pro konflikty jako je válka na Ukrajině nebo v Izraeli?

Co se týče Ukrajiny, lze obecně říct, že ruská přítomnost v Sýrii zatěžuje ruskou armádu. Pokud Rusové v Sýrii zůstanou, budou tam mít vždy dislokované jednotky, které by mohly využít jinde, tedy i na ukrajinské frontě.

No a co se týká izraelsko-palestinského konfliktu, tam je to do jisté míry trochu neznámá. Syrští rebelové mají dost negativní vztah k Íránu právě proto, že podporoval Asadův režim. Na stranu druhou asi také nebudou příliš otevření k Izraeli, byť asi za stávající situace budou primárně řešit vnitrostátní věci, nikoliv eskalaci s okolím. Pro jakoukoliv budoucí syrskou vládu ale zůstává na stole například otázka Golanských výšin, které Izrael anektoval. Z hlediska Izraele je také určitě významné omezení íránské logistiky pro Hizballáh skrz syrská území a obecně oslabení íránského vlivu v postasadovské Sýrii.

Proč Asadovi nepomohl nikdo z jeho dřívějších spojenců, Hizballáh ani Írán či Rusko?

Írán je dlouhodobě v poměrně komplikované situaci. Jednak ekonomicky, ale také v kontextu eskalace napětí s Izraelem a tím, jak Izraelci v nedávných bojích narušili jeho logistické a bojové kapacity. Íránský spojenec v Libanonu – Hizballáh – bude nyní v ještě větších problémech.

Rusko se svým spojencem Asadem v uplynulých měsících příliš spokojeno nebylo. Pro současné Rusko nebyla už priorita podpora nespolehlivého spojence Asada, ale je dnes v prvé řadě zaneprázdněno válkou na Ukrajině.

Mluvilo se o tom, že do Sýrie míří také šíitské proasadovské milice z Iráku, jakou měly roli?

Jsou také navázány na íránský vliv v Sýrii a podporu Hizballáhu. To je stále ta stejná linie osy odporu, na kterou jste se ptala.

Přesuňme se k budoucnosti Sýrie, co od rebelů očekáváte? Stojí za nimi poměrně násilná minulost.

Na toto dnes není jednoznačná odpověď.  Jsou tu různé scénáře, od stabilizace Sýrie a nalezení konsenzu, u kterého rebelové předají moc civilní vládě.

Opakem toho by byla konfrontace, spor mezi různými rebelskými frakcemi navzájem. Do této chvíle byly víceméně sjednocené proti Asadovu režimu. Je ale také možné, že teď začnou navzájem bojovat o moc. Velké území je také pod kontrolou Kurdů, kteří nemají s povstalci úplně dobré vztahy. V Sýrii existuje spousta konfliktních linií, které mohou oživit nedořešené konflikty občanské války.

Když zmiňujete Kurdy, co pro ně ta situace znamená, jaké jsou jejich vztahy s rebely a jak se vůbec k ofenzivě stavěli?

Jak jsem zmínil, jejich vztah s rebely není nějak zvlášť dobrý. Důležité frakce rebelů jsou totiž podporované Tureckem. A Turecko je obecně proti posilování kurdské politické role v oblasti, včetně Sýrie. Může ale dojít k nějaké pragmatické dohodě, rozdělení moci a podobně, ale zároveň také mohou napjaté vztahy eskalovat do konfliktu mezi rebely a kurdskými silami.

Hodně se mluví také o migraci, jaký vliv by převrat mohl mít právě na uprchlíky?

Zase záleží na scénáři. Ale už teď velká část syrských uprchlíků vítá současný vývoj a řada z nich by ráda vyrazila zpátky domů. Určitě však ne všichni.Válka trvá dlouhou dobu a řada z nich nějakým způsobem zapustila kořeny v exilu.

I proto je celá rebelská akce dost navázaná na turecký vliv, protože v Turecku je největší syrská uprchlická komunita, která je dlouhodobě velkou zátěží pro tureckou ekonomiku. Velký počet syrských uprchlíků pojmulo také Jordánsko, Libanon nebo západní Evropa, například Německo.

Dá se předpokládat, že by Sýrii naopak někdo opustil?

I to je možné, protože v Sýrii samozřejmě bylo stále i dost podporovatelů Asadova režimu. To tedy může vést k exilu řady lidí, kteří ho nějakým způsobem podporovali nebo se obávají nového syrského režimu a vlivu rebelů.

Článek jsme aktualizovali o místo pobytu Asada.