Asad slíbil Rusům 40 tisíc žoldnéřů. Jestli přijedou, není vůbec jisté

Syrský diktátor Bašár Asad slíbil poslat na pomoc Rusku 40 tisíc mužů na Ukrajinu, kromě toho také munici a další vybavení. Ve čtvrtek o tom informovalo ukrajinské ministerstvo obrany s tím, že žoldnéři i vybavení mají dorazit do Ruska a Běloruska v blízké době.

Už 13. března se ve zprávě ukrajinských tajných služeb psalo o otevření 14 náborových center v Sýrii, která mají za úkol rekrutovat žoldnéře pro válku na Ukrajině. Centra se mají nacházet například v Damašku, Hamá, Aleppu, Dajr az-Zauru nebo Rakkce. Rusko žoldnéřům měsíčně platí 300 až 600 dolarů (tedy asi 6,5–13 tisíc korun).

Ruský prezident Vladimir Putin o dva dny dříve oznámil, že bojovníky z Blízkého východu ve svých řadách ruská armáda uvítá: „Když vidíte lidi, kteří chtějí přijet pomoci lidem na Donbase, a ne pro peníze, musíme jim dát, co chtějí, a pomoci dostat se do oblasti konfliktu,“ citoval ho server The Moscow Times. Putinovo povolení se údajně mělo týkat 16 tisíc bojovníků.

Část zájemců ale podle ukrajinských médií cestu nakonec odřekla, když se ukázalo, že by kromě „nastolení pořádku“ na okupovaných územích měli za úkol i přímé zapojení do bojových operací.

Zapojení syrských žoldnéřů do válek na cizích územích není nijak nové – bojují už v Libyi, a to na obou stranách tamní občanské války. Zatímco na straně generála Chalífy Haftara stojí žoldnéři rekrutovaní Ruskem, po boku sil mezinárodně uznávané vlády v Tripolisu jsou žoldnéři, které v Africe nasadil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Turecko vyslalo Syřany i do války o Náhorní Karabach, kterou svedly Arménie s Ázerbájdžánem.

Americký expert na Sýrii Gregory Waters z washingtonského think tanku Middle East Institute ale vidí syrské angažmá ve válce na Ukrajině spíše skepticky. „Většina zpráv o ruských náborech v Sýrii obsahuje polopravdy, ne-li lži. Někteří Syřané sice zjevně podepsali kontrakty o boji na Ukrajině, není ale žádná záruka, že tam skutečně budou vysláni,“ píše ve své analýze z 16. března.

Waters připomíná, že první zprávy o ruských náborech zveřejnil syrský opoziční server Deir Ezzor 24, který je známý svými klamavými příběhy snažícími se upoutat pozornost čtenářů. Server dokonce zveřejnil údajnou část smlouvy, kterou žoldnéři podepisují – později se ale ukázalo, že to byl jen výňatek z petice jedné z poboček Národních obranných sil (NDF) na podporu Ruska. NDF je síť lokálních ozbrojených skupin, její výše zmíněná pobočka má pouhých 45 mužů.

Waters také uvádí na pravou míru informace o 14 náborových centrech v Sýrii. Ta prý sice skutečně existují, fungují ale už dlouhou dobu a Rusové jejich prostřednictvím nabírají žoldnéře do spřátelených milic v Sýrii a také do Libye. „To, že v nich Syřané i nadále pokračují v podepisování smluv, není žádným důkazem o tom, že se je Rusko chystá vyslat do Sýrie,“ argumentuje badatel.

Na druhou stranu ale připouští, že mnozí Syřané opravdu jít bojovat proti Ukrajině chtějí. Jednak řada z nich cítí loajalitu vůči Rusku – to se týká zvláště křesťanských milic NDF operujících severně od města Hamá –, dalším důvodem je pak mizerná životní úroveň a nedostatek pracovních míst v rodné zemi. Jediná práce, která se mužům v Sýrii obvykle nabízí, je v armádě nebo některé z mnoha milic.

Mnohem lépe vybavené i vycvičené bojovníky by teoreticky mohla nabídnout milice takzvaných Pouštních jestřábů. Tu založil Muhammad Džabár, který nyní žije v exilu na Krymu a má úzké vazby na Rusko. Mnozí z jeho bojovníků, které tvoří převážně příslušníci náboženské skupiny alávitů a bývalí členové elitních jednotek syrské armády, si prošli vojenským výcvikem na ruské vojenské základně v Tartúsu.

Zdaleka ne všichni Syřané ale stojí na straně Ruska. Opozice proti Asadovu režimu naopak podporuje Ukrajinu – s Ruskem a jeho úmyslným bombardováním škol a nemocnic má totiž dlouholeté zkušenosti například z bojů o Aleppo.

Pomoc Ukrajincům nedávno nabídl Suhail Hamúd, bývalý bojovník Syrské svobodné armády (FSA), jenž se proslavil dokonalým používáním protitankových střel BMG-71 TOW. I proto se mu přezdívá abú Tow.

„Miliony Syřanů v oblastech ovládaných FSA v provincii Idlib a v okolí Aleppa sledují ruskou válku na Ukrajině. Lidé mají obrovskou radost ze zpráv o ruských ztrátách. Jsou nadšení, když slyší, jak padají z nebe nad Ukrajinou ruské letouny a jak ruské tanky zachvacují plameny. Ta samá ruská armáda, která bombarduje ukrajinská města, dělala a dělá to samé i v Sýrii. Celá léta ničí naše domy a zabíjí naše blízké. Je čas, aby za to Rusové zaplatili,“ řekl serveru Al-Monitor pod podmínkou anonymity jeden z velitelů Syrské svobodné armády.

Někteří její bojovníci pak volají po vytvoření koridorů, kterými by se dostali na ukrajinské bojiště a mohli pomoci v obraně před ruskými okupanty.

„Pokud budou Syřané vysláni na Ukrajinu, bude to jen omezený počet jednotlivců, ne celé vojenské jednotky. Na bojišti budou mít buď malý, nebo žádný význam a k smrti budou zlákáni lží a přízrakem finanční stability,“ myslí si výše zmíněný expert Waters.