Článek
„Arménie a Ázerbájdžán se dohodly na vzájemném uznání své územní celistvosti,“ uvedl ve čtvrtek v Moskvě arménský premiér Nikol Pašinjan. Zprávu následně převzala provládní média typu Kommersantu až po státem plně řízené agentury TASS či RIA Novosti.
Z pohledu Arménie to znamená, že je připravena uznat územní celistvost Ázerbájdžánu o rozloze 86 600 kilometrů čtverečních, což zahrnuje i oblast Náhorního Karabachu, o níž se vedou boje již po desetiletí.
Cesta ke skutečnému vyřešení konfliktu o Náhorní Karabach však bude ještě dlouhá. Pašinjan ale podle arménských médií zdůraznil, že musí být nejprve projednána práva a bezpečnost Arménů v Náhorním Karabachu, a to v rámci dialogu mezi Ázerbájdžánem a samotnými představiteli Karabachu. To, jak tento dialog dopadne a zda skutečně povede k míru, zatím nelze říct.
Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev v Moskvě nicméně uvedl, že cestu k dosažení trvalé mírové dohody vidí. Konkrétně podle Kommersantu prohlásil, že „na základě vzájemného uznání územní celistvosti existují vážné důvody pro normalizaci vztahů s Arménií, zvláště když Arménie oficiálně uznala Karabach jako součást Ázerbájdžánu“.
Průlomová prohlášení zazněla na zasedání v Moskvě, kde se uskutečnily rozhovory mezi Pašinjanem a Alijevem pod záštitou ruského prezidenta Vladimira Putina. Jednání dosud dál probíhají.
Náhorní Karabach
Oblast o rozloze asi čtyř tisíc kilometrů čtverečních obývali převážně etničtí Arméni. Ti tam během rozpadu Sovětského svazu vyhlásili nezávislý stát, ale podle mezinárodního práva region zůstával součástí Ázerbájdžánu. Území propojoval s Arménií tzv. Lačinský koridor, nezbytný pro zásobování.
V době Sovětského svazu byl Náhorní Karabach autonomní oblastí (AO) v rámci Ázerbájdžánské SSR. Baku ale pak autonomii regionu zrušilo. Součástí arménského vzbouřeneckého útvaru byly později i části Ázerbájdžánu, které do někdejší AO nepatřily. Separatisté nad většinou z nich postupně ztratili kontrolu, ve válce v roce 2020 Baku dobylo i část původní AO.
V září 2023 separatisté po další válce kapitulovali a region se opětovně sjednotil s Ázerbájdžánem. Arméni z Karabachu začali po tisících prchat a území se takřka vylidnilo.
Náhorní Karabach po konfliktu v roce 2020.
Ruský prezident před začátkem schůzky podle agentury TASS uvedl, že doufá v dosažení dohody „v zájmu hospodářského rozvoje“.
Arménský premiér Nikol Pašinjan v pondělí uvedl, že Arménie je za určitých podmínek připravena přijmout připojení Náhorního Karabachu k sousednímu Ázerbájdžánu. To opět uvedlo do pohybu snahy o dokončení trvalé mírové smlouvy.
Zpráva přichází týden po setkání Pašinjana s Alijevem v Bruselu, které se také zaměřovalo na nalezení mírové dohody. Už tam arménský premiér a ázerbájdžánský prezident společně prohlásili, že hodlají dodržovat deklaraci z roku 1991, v níž jsou území obou států vymezena přesně tak, jak je nyní hodlají uznat.
Ozbrojený konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem vypukl v roce 1988 a Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala na 30 tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků.
Konflikt se naposledy výrazněji rozhořel v září 2020, z vyprovokování bojů se navzájem obvinili Arméni i Ázerbájdžánci. Tragická válka tehdy přinesla ztrátu téměř sedmi tisíc životů na obou stranách.
Válku nakonec ukončila mírová dohoda, kterou Arménie, Ázerbájdžán a Rusko podepsaly 10. listopadu 2020. Ta ale není zcela funkční a situace kolem Náhorního Karabachu se opět vyhrotila loni v srpnu a září. V posledních měsících obě strany vyjadřují stále větší ochotu podepsat trvalou mírovou dohodu, přestože k ozbrojeným střetům poměrně často dochází i nadále.
