Arktické závody ve zbrojení. Rusko má značně navrch, nervozita sílí

Na geopolitické mapě představuje Arktida strategicky důležitou oblast, kterou neustále ovlivňují environmentální změny a mocenské zájmy jednotlivých států. Během studené války sloužila jako bojiště mezi Severoatlantickou aliancí a Sovětským svazem, přičemž obě mocnosti zde vybudovaly vojenské základny a strategické obranné systémy.

Po jejím skončení se státy snažily udržet v tomto nehostinném regionu zónu spolupráce, avšak v posledních letech se tato idea rozostřuje.

Zhoršující se vztahy mezi Moskvou a Washingtonem, prohloubené válkou na Ukrajině, se odráží i v Arktidě. Její geostrategický význam vzrostl pro obě strany a nejistota na hranicích mezi Norskem a Ruskem se prohloubila.

Stále častější jsou vojenská cvičení, incidenty s narušováním vzdušného prostoru a přítomnost námořních sil v regionu. To vše naznačuje, že Arktida se stává dalším potenciálním bodem napětí mezi Východem a Západem.

Naposledy se téma otřáslo s prohlášeními amerického prezidenta Donalda Trumpa v souvislosti s Grónskem, v jehož případě nevyloučil i využití vojenské síly k jeho zisku. Kreml v reakci zdůraznil , že Moskva má zájem na udržení míru a stability v Arktidě a že region je zónou ruských národních a strategických zájmů. Přestože se odborníci staví k realizování výroků republikánského politika skepticky, kolem arktické oblasti napětí neustává.

Rusko nicméně v posledních letech zvyšuje svou vojenskou přítomnost v Arktidě bezprecedentním tempem. Washington uznal, že v tomto směru zaostává a jeho schopnost konkurovat ruské dominanci je omezená.

Prvním důvodem, proč tomu tak je, jsou strategické zájmy Moskvy v oblasti. „Arktida je pro Rusko citlivým regionem, protože má zásadní význam pro jeho ekonomické vyhlídky. Ztráta západních trhů a partnerů způsobila arktickým energetickým projektům značné problémy, ale Rusko bude v tomto regionu i nadále realizovat významné investice a je přesvědčeno o dlouhodobé životaschopnosti těchto projektů,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Pavel Devyatkin působící v čele The Arctic Institute.

Zároveň Moskva vnímá Arktidu jako vojenské propojení mezi Baltským mořem, severním Atlantikem a Tichým oceánem. Považuje ji za součást své sféry vlivu, a proto obezřetně sleduje jakékoli kroky Spojených států.

Zatímco dříve tedy byla Arktida vnímána především jako prostor pro spolupráci v oblasti výzkumu a ochrany životního prostředí, dnes se z ní stále více stává prostor pro geopolitickou rivalitu.

Moskva rozšířila svou Severní flotilu, vybudovala nové vojenské základny a modernizovala infrastrukturu na svém arktickém pobřeží. Ruská vojenská strategie zde zahrnuje jak obranné prvky, tak schopnost projekce síly do klíčových arktických oblastí.

V posledních letech Rusko znovu otevřelo desítky arktických vojenských základen z dob Sovětského svazu, modernizovalo své námořnictvo a vyvinulo nové hypersonické střely schopné překonat americké obranné systémy.

Od roku 2010 pak Rusko značně posílilo svou severní hranici rozmístěním vojenských sil v arktické zóně. Například Arktická brigáda disponuje kapacitami přizpůsobenými extrémním podmínkám tohoto prostředí. Severní flotila byla modernizována a vybavena technikou speciálně uzpůsobenou pro operace v Arktidě. Kromě toho se ruské letectvo pravidelně zapojuje do operací v oblasti Severního pólu.

Dle analýzy The Wall Street Journal by Západ potřeboval nejméně deset let, aby ruskou vojenskou převahu v Arktidě vyrovnal. Tyto skutečnosti potvrzuje i rostoucí počet vojenských cvičení a operací, jež Moskva v regionu provádí. V uplynulém roce například ruské jaderné ponorky cvičně odpalovaly řízené střely poblíž členů NATO Norska, Finska a Švédska.

Putinem zahájená invaze na Ukrajinu, která už trvá téměř tři roky, ovšem oslabila soustředěné vojenské schopnosti Ruska, když muselo některé své kapacity převelet na frontu. Ztráta západních partnerů také přinesla komplikace ve financování řady arktických programů.

Vášním v Arktidě na straně druhé přidalo i související přistoupení dlouhodobě neutrálního Švédska a Finska do Severoatlantické aliance. Rusku se tak v oblasti rozšířil seznam potenciálních nepřátel.

„Od roku 2007 začalo Rusko obnovovat staré vojenské prostředky, které byly po léta opuštěny. Po ukrajinské krizi v roce 2014 Rusko i NATO zvýšily objem a četnost svých vojenských aktivit v Arktidě a pozastavily vzájemnou vojenskou spolupráci. Nyní, když Finsko a Švédsko vstoupily do NATO, se počet ruských sil v této oblasti zvýší,“ popsal Devyatkin.

Z ruského pohledu rozšíření NATO o tyto státy zvyšuje jeho pocit zranitelnosti v celé ruské arktické zóně (AZRF), jež sahá od severního Atlantiku a evropského Severu až po severní Pacifik a Beringovu úžinu. Moskva nyní investuje do sledovacích a obranných systémů podél svého arktického pobřeží.

„V Arktidě se také nachází většina ruských jaderných zbraní. Nové rozmístění vojenských sil států NATO ve Finsku a Švédsku by pravděpodobně vedlo k úměrnému rozmístění ruských vojenských sil: spirále akce-reakce, která je v Arktidě pozorována již dlouho“ podotýká Devyatkin.

Kromě rozšiřování Severoatlantické aliance nehraje Moskvě do karet v tomto případě ani klimatická změna.

Ruské vedení se obává, že přístupnější Arktida s sebou přinese více vojenských aktivit NATO a jeho spojenců v evropské Arktidě a nad přístupy k severnímu pólu. Obává se také, že v tichomořské Arktidě bude větší vojenská přítomnost USA a Kanady – vedle čínských nájezdů do cirkumpolární správy a přítomnosti, napsal analytik Mathieu Boulègue působící v Chatham House.

Nakonec Moskva nechce být zbavena své kontroly v oblasti. Skutečnost, že se přímé hranice NATO s Ruskem v arktických a pobaltských oblastech zvětšily, vedla k většímu tlaku na Moskvu.

Dle analytika Jona Rahbek-Clemmensena tak dává nynější značná přesila Ruska v Arktidě smysl z pohledu jeho zájmů. Operace Moskvy zde mají spíše obranný charakter, klimatické změny totiž ponechají Severní mořskou cestu, jež obepíná značnou část ruského pobřeží, nechráněnou.

Moskva tak považuje obranu regionu prostřednictvím vojenské aktivity - a tedy odstrašení západu - za nezbytnost.

„Jedna věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že i když má Rusko mnohem více vojenské kapacity v Arktidě, má také mnohem více věcí, které musí chránit než například Spojené státy. Jedním z klíčových zájmů Ruska zde je udržování jeho ponorek s jadernými zbraněmi, které by mohly v případě jaderného úderu na Rusko zaútočit zpět. Přestože je to ale primárně prostředek sloužící k obraně, má i útočný potenciál. A to je tím hlavním problémem,“ říká pro Seznam Zprávy odborník působící na Royal Danish Defence College.

Moskva totiž posiluje i další části své vojenské flotily, jež mají ofenzivní potenciál. A právě na základě toho si získalo ruské zbrojení i více alarmující oblast pro Severoatlantickou alianci.

Ruské vojenské vedení vylučuje zahájení konfliktu v Arktidě a případný konflikt by se posunul směrem k námořním cestám mezi severním Atlantikem a Baltským mořem. Existuje však riziko eskalace a chybné kalkulace v souvislosti s incidenty na moři, ke kterým i po zásazích Ruska dochází.

Přestože tedy pro Kreml zatím existuje jen málo důvodů pro eskalaci v regionu, aplikuje zde dobře zavedený soubor nástrojů pro stínové operace.

Ruské provokativní vojenské aktivity zahrnují útočné mírové manévry na moři a ve vzduchu, zejména v blízkosti identifikačních zón protivzdušné obrany NATO a NORAD. Pravidelně se konají okamžitá vojenská cvičení, strategické bombardovací lety a hlídkové mise - často za účasti Číny.

Dochází také k aktivitám na mořském dně, včetně narušování kritické podmořské infrastruktury, jako jsou energetická potrubí a optické kabely v arktických oblastech. Kromě toho Rusko provádí rušení GPS a elektronické bojové operace v Laponsku a Finnmarku, čímž ohrožuje civilní i komerční aktivity v regionu.

To, že má Rusko nyní výhodu, ale neznamená, že by nečelilo v oblasti vlastním výzvám. Kreml nyní upřednostňuje dokončení a údržbu stávající infrastruktury před snahou o rozšíření sítě. Moskva musí rovněž zohlednit dopady změny klimatu a rozpočtová omezení.

Ačkoli letectvo, námořnictvo a jaderné kapacity zůstaly válkou proti Ukrajině v podstatě nedotčeny, Rusko přišlo o velkou část svých předsunutých konvenčních pozemních sil schopných působit v Arktidě, jež se nacházejí na hranicích s Finskem a Norskem. Nějakou dobu potrvá, než bude Rusko schopno přeskupit své konvenční jednotky na dálném severu.

Právě tato zranitelná pozice může být příležitostí pro západní působení v Arktidě, domnívá se Rahbek-Clemmensen.

„Pokud Spojené státy a jejich spojenci začnou provádět cvičení na sever od Norska může to být pro Rusko ohrožení, protože zde má řadu svých strategických ponorek. Demonstrování schopností ze strany Západu může vytvořit na Rusko velký tlak, který povede k drahému přeskupení sil nebo jejich posílení, v krajním případě i k opuštění myšlenky, že může využívat Arktidu k vyhrožování,“ uzavírá.