Rusko ve velkém zacílilo na Arktidu

Upevňování vlivu Moskvy v Arktidě ani navzdory válce na Ukrajině, kam se aktuálně soustředí pozornost Kremlu, nepolevuje. Ruská vojenská aktivita v tomto strategickém regionu pokračuje ve velkém.

Jen za posledních šest let vybudovalo Rusko na své severní hranici 475 vojenských zařízení a dále expanduje. Na souostrovích v Barentsově moři a na poloostrově Kola tak vznikly desítky přistávacích ploch, bunkrů a základen, uvádí britský deník The Guardian.

Buduje se ale i v dalších částech ruské Arktidy. Loni například vyrostly na základně nedaleko řeky Leny na Sibiři tři radomy, což jsou kryty radarů proti nežádoucím vlivům prostředí. Tématu jsme se věnovali více v článku zde.

Barentsovo moře je pro Moskvu zásadní z vojenských (nachází se v blízkosti členských států NATO) i obchodních (potenciální námořní cesta do Asie) důvodů. Zároveň se ale jedná z hlediska biodiverzity o jednu z nejdůležitějších oblastí Severního ledového oceánu.

Je to domov delfínů, ploutvonožců, vzácných velryb grónských, největších rybích populací nebo papuchalků, vypočítává britský deník.

Na poloostrově Kola, který omývá právě Barentsovo moře, pak žijí divoká stáda sobů. V řekách na východě poolostrova, které jsou netknuté systémem přehrad, se pak nachází jedno z mála trdlišť lososů obecných, kde dochází k jejich tření.

„Stále existují vesnice bez silnic, kde si udržují jedinečný a tradiční životní styl,“ poukazuje v rozhovoru pro The Guardian na další jedinečnost arktické části Ruska finský odborník na biodiverzitu a zastánce práv domorodých obyvatel Severu Tero Mustonen.

Barentsovo moře je ale zároveň jednou z největších mořských skládek, a to kvůli proudům, které přinášejí teplou vodu z Atlantského oceánu. Jde také o rozsáhlé úložiště jaderného odpadu, místo sovětských jaderných testů i shromaždiště průmyslového znečištění.

To má vliv nejen na životní prostředí, ale také na život tamních obyvatel, mezi kterými se kvůli toxickým látkám ve vodních tocích šíří nemoci, upozorňuje dále britský deník.

Budování vojenských zařízení vede k dalšímu testování zbraní. Sílí také námořní provoz, včetně nových a rekonstruovaných ledoborců nebo jaderných ponorek, které přinášejí riziko možné katastrofální havárie.

Rusko navíc do regionu začíná vpouštět Čínu, která má zájem o využívání severní lodní trasy do Evropy – podstatně kratší než dosud využívané trasy na jihu planety. Když se sedm zemí Arktického fóra pobřežních stráží letos na jaře rozhodlo bojkotovat Rusko coby osmého člena, dohodla se Moskva na obdobné spolupráci v regionu právě s Pekingem.

Podle Guardianu byl tento krok všeobecně vnímán jako snaha Číny o naplnění dlouhodobé ambice prosadit se v arktickém regionu, a získat tak přístup ke komerčním aktivitám a nerostnému bohatství.

„Více ropy, více lodní dopravy a více převážených surovin, které stále (s Ruskem) obchodují. Bude to zahrnovat i více cest lodí, které nejsou přizpůsobeny plavbě v Severním ledovém oceánu,“ shrnuje Mustonen důsledky větší spolupráce Ruska a Číny a rostoucí závislosti první země na druhé. „Velmi se obáváme, že se výrazně zvýší znečištění ropou z lodí a tankerů, které nejsou připraveny na toto prostředí,“ dodává.

Intenzivnější lodní doprava také znamená zvýšení koncentrací ozonu a dusičnanového aerosolu. Látek, které jsou nebezpečné pro lidské zdraví, a podobně i usazenin dusíku a síry, které zase mohou představovat hrozbu pro mořské ekosystémy, píše dále The Guardian.

Peking také v Arktidě zvyšuje svou špionážní aktivitu, jak letos v únoru informovala kanadská armáda. Více jsme se tématu věnovali v článku zde.

Námořní trasy v Arktidě sice stále nejsou využitelné po celý rok, ale tento region patří mezi nejrychleji se oteplující na světě. Lepší dostupnost tras je tak jen otázkou času.

S táním je ale v Arktidě spojeno ještě další nebezpečí. Americký časopis Time upozornil, že severní polární oblast je po amazonském deštném pralese druhým největším úložištěm uhlíku na světě.

Silná vrstva permafrostu, tedy dlouhodobě zmrzlé půdy, zadržuje přibližně 1,5 bilionu tun organického uhlíku. Pokud by se začal kvůli oteplování uvolňovat, hrozí, že se Arktida z pohlcovače promění v producenta této látky a přispěje k rychlejšímu oteplování. Kdy ale dojde k bodu zlomu, zatím vědci nevědí.

Až to nastane, budou zároveň přístupnější i nerostné suroviny uložené v Arktidě.

Co se těžby týče, Rusko ale nelení už teď. Od plánů na těžbu ropy a zemního plynu v Barentsově moři se ale Rusko po invazi na Ukrajinu a bez přístupu k norským technologiím a investicím přesunulo k budování nových povrchových dolů právě na poloostrově Kola. Snaží se tak zajistit například zásoby lithia, které jsou klíčové pro výrobu baterií do elektrických vozidel, píše The Guardian.

Některé doly nicméně vznikají na území původních obyvatel, Sámů. Například Alexandr Slupačik, sámský aktivista z Koly, který byl nucen uprchnout z Ruska do Norska, říká, že na tradičních pastvinách pro pastevce sobů již vznikly dva nové doly. „Myslím, že to v budoucnu způsobí velké ekologické problémy,“ říká.

Průmyslu se otevřela také přírodní rezervace okolo jezera Sejdozero, což je zároveň posvátné místo Sámů. „O dodržování mezinárodního práva a koordinaci s původními obyvateli nemůže být řeč… Zranitelná severská příroda je ničena – a nelze ji obnovit,“ řekl britskému deníku další sámský aktivista Andrej Danilov.

Právě vztahy se západními zeměmi byly podle Guardianu do jisté míry zárukou, že Rusko arktickou přírodu takto zneužívat nebude.

„Západní zájem o životní prostředí byl rozhodující… Rusové projevovali alespoň trochu dobré vůle,“ uvedl Florian Vidal, odborník na politickou ekologii z The Arctic University of Norway. Ale vzhledem k tomu, že investice nyní přicházejí především z Číny, Indie a států Perského zálivu, „ochrana životního prostředí není prioritou“.

Podobného názoru je i expert Mustonen. „Zastavení arktické spolupráce bude mít značné důsledky… Pokud nebudeme mít přátelský mechanismus, jak se společně dohodnout na ochraně, výzkumu a vývoji, povedou akce v těchto oblastech k velmi odlišné klimatické cestě, než kdyby spolupráce fungovala.“

Rusko postupně vyhání i západní ekologické organizace. Letos v květnu Moskva zakázala působení Greenpeace s tím, že jde o „nežádoucí organizaci“, která usilovala mimo jiné o „destabilizaci sociopolitické situace“ v zemi, informoval německý server Deutsche Welle.

O měsíc později se mezi „nežádoucí organizace“ dostal také Světový fond na ochranu přírody. Prý ohrožoval ruskou ekonomiku, informoval například server The Moscow Times.