Historik: Máme novou etapu antisemitismu, ohrožuje každého jednotlivého Žida

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve světě v posledních dvou letech raketově vzrostl počet antisemitských útoků. V květnové zprávě, kterou vydaly Centrum pro studium současného evropského židovstva na Telavivské univerzitě a Anti-Defamation League (ADL) v USA, se uvádí, že antisemitské incidenty rostly dokonce už před teroristickým útokem Hamásu ze 7. října 2023.

Seznam Zprávy oslovily předního německého experta na antisemitismus, historika a politologa Matthiase Küntzela.

Odborník v rozhovoru upozorňuje na dosud nezkoumaný vliv Číny a Ruska a odsuzuje názor Mezinárodního trestního soudu (ICC), který dává na stejnou úroveň izraelského premiéra a vůdce teroristického hnutí. Zda jde ale přímo o antisemitismus ICC, jak tvrdí Benjamin Netanjahu, Küntzel nepotvrzuje.

Zamýšlí se také nad rozdíly mezi pravicovým a levicovým antisemitismem a poukazuje i na jisté sbližování obou stran: „Například v posledních dvou letech se mezi německými levičáky rozšířilo heslo ‚Osvoboďme Palestinu od německé viny‘. Dříve takto od německé viny ‚osvobozovali‘ Německo jen pravičáci, jinými slovy nechtěli mluvit o holokaustu. Dnes se v této věci názory pravice a levice sbližují.“

V posledních dvou letech čelí svět nárůstu antisemitských útoků. Proč se to děje, jde jen o válku v Gaze, nebo i o jiné příčiny?

To je otázka, na kterou opravdu nemám odpověď. Překvapila mě ale ta velká vlna souhlasu s tím, co Hamás udělal. Souhlas, racionalizace nebo omlouvání, přestože fakta na stole byla velmi jasná. Bylo to zrůdné. Zabíjeli děti, starší lidi, zabíjeli všechny osoby, které mají být Židé.

Byl to první pogrom od dob holokaustu. A před holokaustem byly některé další pogromy podobné tomu, co se dělo na jihu Izraele. Ale po holokaustu už takové pogromy nebyly.

Nyní se ale doba změnila a máme novou etapu antisemitismu v celém světě, který ohrožuje každého jednotlivého Žida. Dochází k vyhrožování a zastrašování. A tak je velmi důležité analyzovat, jak na tento vývoj bude reagovat zbytek světa, nežidovský svět.

Zatím nevíme, jaký vliv má na vývoj antiizraelského hnutí například čínská a ruská politika. Ve Frankfurter Allgemeine Zeitung jsem četl, že čínští milionáři zaplatili protesty proti Izraeli už 8. října. Dostali spoustu peněz na organizaci těchto protestů a my nevíme, jak moc se na tom podílí Rusko. Nejde jen o studenty, ale také o islamistické skupiny. Dnes nemáme dostatek důkazů a je stále otevřená otázka, co se přesně stalo. Během prvních dnů po 7. říjnu dávali v Berlíně dětem sladkosti, aby oslavily masové vraždění.

Tento týden (rozhovor vznikal před Vánoci, pozn. red.) uzavřeli Izraelci ambasádu v Irsku s tím, že jde o nejvíc antisemitskou zemi v EU. Statistiky ale hovoří jinak – v Irsku je méně antisemitských útoků než například v hodně proizraelském Česku. Co si o tom myslíte?

Přiznám se, že jsem tento případ příliš nesledoval. Ale myslím, že je těžké říct, že jedna země je antisemitská. To prostě není možné. A tak se někdy tento termín zneužívá. Pokud je ale politika vlády velmi protiizraelská, musíte si ověřit, zda je termín antisemitismus v tomto případě správný. Jak říkám, nevím, nesledoval jsem to dost důkladně.

Často se v této souvislosti hovoří o tzv. instrumentalizaci antisemitismu, tedy zneužívání pojmu proti kritikům izraelské vlády. Považujete tento jev za závažný fenomén?

Ne, není to skutečný fenomén, podle mě je to tak trochu konspirační teorie. Například v Německu někteří říkají, že se nesmí kritizovat Izrael, že je to zakázané. Ale samozřejmě to dělají všichni. Premiér Benjamin Netanjahu není v Německu příliš populární a není populární ani v Izraeli. A tak to celé považuji spíše za démonizaci Židů. Mladí jsou schopni říct, že se nesmí kritizovat Izrael. Ale tak to není. Židé samotní stojí v čele kritiky politiky Izraele. Ale je velký rozdíl mezi kritikou Izraele a antisemitismem. Pokud je to antisemitismus, nemůže to být kritika. Pokud je to kritika, nemůže to být antisemitismus. To je velmi důležité.

O antisemitismu mluví izraelská vláda i v případě Mezinárodního trestního soudu a jeho zatykače na Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Galanta. V panelu soudců ale sedí i jeden přeživší holokaustu. Jak vidíte údajný antisemitismus ICC vy?

Mě tento rozsudek také velmi rozzlobil, protože staví hlavu demokratického státu na stejnou úroveň jako šéfa teroristické organizace. A Izrael je stále jedinou fungující demokracií na Blízkém východě, kde můžete říkat hodně proti vládě, aniž byste byli zabiti nebo uvězněni, kde můžete volit, kde můžete pořádat demonstrace proti vlastní vládě. Na Blízkém východě není žádný jiný stát, kde by to bylo možné. Takže já jsem proti tomu, aby se dělalo rovnítko mezi Hamásem a Izraelem. A to je to, co soudce udělal. Myslím, že Izrael má své vlastní soudce a v zemi se vede velká debata o tom, že pravicová vláda chce změnit systém soudců, protože jsou soudy kritické vůči politikům.

A v Izraeli už byli prezidenti a premiéři, kteří museli jít do vězení kvůli znásilnění, kvůli korupci. A já, když se rozhlédnu po světě, nenajdu stát, kde soudní systém zavírá hlavu státu do vězení. Takže je to velmi efektivní soudní systém. ICC by měl počkat, až si Izrael udělá vlastní úsudek v právní oblasti.

Také si myslím, že nedochází ke genocidě Palestinců, je to boj proti Hamásu. A Hamás dělá všechno pro to, aby byl co největší počet nevinných lidí zabitých izraelskými zbraněmi. V Izraeli se stát snaží co nejlépe zabezpečit vlastní obyvatelstvo prostřednictvím zdi nebo krytů v každém domě, Hamás naopak dělá vše pro to, aby se civilisté nechali zabít izraelskými zbraněmi. V tom vidím ten rozdíl.

Právě ten justiční systém, který považujete za účinný, se Netanjahuova vláda snaží torpédovat. Jak vidíte její justiční reformu?

Není to můj obor. Mám v Izraeli spoustu přátel a většina z nich říká, že soudní systém musíme bránit. Jiní říkají, že ho musíme v některých ohledech změnit, ale ne tak radikálním způsobem, jak to chtějí lidé, jako je (ministr financí Becalel) Smotrič a (ministr veřejné bezpečnosti Itamar) Ben Gvir. Je velmi důležité zachovat systém rozdělení soudní a politické moci, ale neznám do detailu tento spor.

Antisemitismus se vyskytuje na pravici i levici politického spektra. Který považujete v současnosti za nebezpečnější?

To je těžké říct, protože v různých zemích je to různé. Například v Polsku máte pravicový antisemitismus, který je hodně nábožensky motivovaný. V jiných zemích, například ve Francii, je mnohem silnější levicový antisemitismus. Podle nedávné studie by polovina Němců ráda nakreslila za holokaustem tlustou čáru, už o něm nechtějí dále mluvit. Takže je to typická pravicová záležitost. Ale je to polovina všech Němců, nejsou to všichni pravičáci. Takže tu máte i střed společnosti, který přemýšlí tímto způsobem. Je to jeden z důvodů, proč je úspěšná AfD, lidé v zemi mají rádi nacionalistické myšlení.

Levicový antisemitismus je pak mnohem více spojen s Izraelem a s bojem proti imperialismu nebo kolonialismu a je spojen s vědomím, že stojíme na správné straně, bojujeme proti nespravedlnosti. Stoupenci tohoto antisemitismu vidí vše černobíle a věří, že stojí na správné straně historie. Podle nich je třeba bojovat proti čemukoliv, co Izrael dělá. A cokoliv dělají Palestinci, je ospravedlnitelné, včetně vraždění dětí a znásilňování žen.

Například v posledních dvou letech se mezi německými levičáky rozšířilo heslo „Osvoboďme Palestinu od německé viny“. Dříve takto od německé viny „osvobozovali“ Německo jen pravičáci, jinými slovy nechtěli mluvit o holokaustu. Dnes se v této věci názory pravice a levice sbližují.

Zajímavý vývoj nastal ve Francii, kde tradičně antisemitská strana Národní fronta – její šéf byl za popírání holokaustu i odsouzen – se proměnila a nynější vůdkyně Marine Le Penová se staví do role obhájkyně Izraele a spojence Netanjahua. Strana jako taková se ale nezměnila, jsou v ní titíž lidé. Jak se na tuto proměnu díváte?

To samé platí i o (maďarském premiérovi Viktoru) Orbánovi. V Německu se pravičáci rozdělili, někteří říkali, že útok Hamásu ze 7. října byl skvělá věc. Islamismus je něco, co můžeme podpořit, co bychom měli podpořit, myslí si. A jiní říkají: Jsme proti muslimům a jsme proti islamistickým muslimům, a tak bojujeme na straně Izraele proti nim. Takže pravicoví lidé v Německu podporují Izrael, protože si myslí, že Izrael bojuje proti muslimům, což není pravda, protože na světě žije jedna miliarda muslimů, což si lidé neuvědomují. A to je chyba, protože v Izraeli žije milion muslimů. A Izrael má image, že je velmi silný a úspěšný v boji proti islámskému terorismu. A tak ho podporují pravičáci, kteří se chtějí všech muslimů v Evropě zbavit. To je zajímavý rozpor.

Dovolím si k tomu ještě dodat, že pokud máte pravicové politiky ve Francii, jako je Le Penová, a pravicové politiky v Německu, jako je Björn Höcke, mají společné to, že chtějí být hrdí na svou historii. Ale historie ve Francii není stejná jako historie v Německu. Pokud tedy Němci chtějí být hrdí na svou historii, musí minimalizovat zkušenost holokaustu a národního socialismu. Francie má ale historii jinou a musí se odkazovat na něco jiného. V tom je v Evropě mezi pravicovými stranami velký rozdíl.