Článek
Že Antarktida ve skutečnosti není panenským kontinentem, už roky ukazují například studie o přítomnosti mikroplastů v tamním sněhu a ledu. Nová studie však ukázala, že lidský odpad tam má ještě větší stopu. Nově objevený zdroj znečištění navíc – na rozdíl od mikroplastů – do Antarktidy necestuje z daleka. Pochází totiž přímo z tamních výzkumných stanic.
Studie publikovaná minulý měsíc v časopise PLOS One uvádí, že v okolí australské výzkumné stanice Casey byla detekována kontaminace uhlovodíky (sloučeninami, které jsou obsaženy v různých druzích pohonných hmot) a těžkými kovy, jako je například olovo, měď a zinek. Mnoho vzorků obsahovalo i polychlorované bifenyly, které jsou vysoce karcinogenní a od roku 2001 podléhají mezinárodní regulaci.
Když autoři studie porovnali vzorky od břehů Antarktidy s daty o kvalitě vody v rušných přístavech těch největších měst světa, zjistili, že hodnoty olova, mědi a zinku jsou v Antarktidě podobné jako například v přístavu v Sydney nebo Riu De Janeiru.
O stavu Antarktidy
Už měsíce je množství mořského ledu obklopujícího zamrzlý kontinent na historickém minimu. Antarktida přitom na rozdíl od Arktidy donedávna úbytkem mořského ledu netrpěla. Vědci se obávají, že dochází ke změně režimu.
Časopis Nature k tomu dodal, že australská výzkumná stanice Casey velmi pravděpodobně není výjimkou. „Všechny národní programy se potýkají s tímto problémem. V okolí novozélandské Scottovy základny, která se momentálně rekonstruuje, bylo také zjištěno znečištění v půdě i mořských sedimentech, které tam zůstalo po únicích paliva a po špatném nakládání s odpady,“ řekla k tomu pro Nature Ceisha Poriotová z novozélandského centra Antarctica New Zealand ve městě Christchurch.
Podle Terence Palmera, odborníka na dopady činnosti člověka na kvalitu vody, ke znečištění tohoto typu v Antarktidě většinou došlo v minulosti, kdy se odpad často „jednoduše házel na skládku“ poblíž stanic.
Časopis k tomu dodává, že výzkumné stanice musely začít uklízet odpad nejpozději od roku 1991, kdy došlo k mezinárodní dohodě známé pod názvem Madridský protokol (Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě). Asi dvě třetiny antarktických stanic ale byly postaveny už před tímto rokem.
