Ukrajině dochází munice už i v nejtvrdší bitvě. Zrychlete, popohání Evropu

Ukrajinská armáda zažívá kritický nedostatek munice. Poznat je to zvláště při obraně Rusy obléhaného Bachmutu na východě země. „Nemáme dostatek střeliva pro naše zbraně. Mohli jsme poskytnout větší podporu našim klukům, kteří tam umírají,“ řekl britské stanici BBC Volodymyr bojující v 17. tankovém praporu.

Jeho jednotka by chtěla poskytnout palebnou podporu silám, které zoufale brání město, z raketometu BM-21 Grad, ale může střílet mnohem méně, než byla zvyklá v minulosti.

Své zásoby střel už totiž Ukrajinci vypálili, musí se tak spoléhat na dodávky ze zahraničí. Podle Volodymyra nyní dostávají munici z České republiky, Rumunska a Pákistánu, přičemž na kvalitu materiálu z posledně jmenované země si voják stěžuje.

Nespokojenost už minulý týden vyjádřil i ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba - tomu se nelíbí, že státy Evropské unie sice v březnu schválily společné nákupy munice pro Ukrajinu, realizace přelomového kroku ale zatím nezačala. „Pro Ukrajinu se cena nečinnosti měří v lidských životech,“ prohlásil minulý čtvrtek frustrovaný ministr.

Kuleba se v pondělí obrátil přímo na unijní ministry, kterým ve videovzkazu poděkoval za již poskytnutou pomoc. Zároveň je ale požádal o zrychlení dalších dodávek. Zdůraznil přitom, že k míru nelze dojít žádnou „zkratkou“ a že nejdříve musí být Rusko vojensky poraženo, až pak lze nasadit diplomaty a jednat o dalším uspořádání.

Ukrajincům nejvíc schází dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů, které se ukazují jako rozhodující síla v současné opotřebovávací válce. Unijní ministři se přitom v březnu dohodli, že jich do konce roku dostanou na Ukrajinu rovný milion.

Zatím se ale daří uskutečňovat jen první část dohody, kterou je vyplácení finanční náhrady státům, které Ukrajincům posílají munici ze svých vlastních zásob. Jak řekl šéf unijní diplomacie Josep Borrell, členské země již požádaly o náhrady ve výši 600 milionů eur.

Co naopak vázne, je druhá část plánu, kterou je společné financování nákupů munice ve výši jedné miliardy eur. Ministři doufají, že první smlouvy se zbrojařskými firmami by EU mohla podepsat už koncem května. Měly by to být firmy z EU a také z Norska, které má se sedmadvacítkou úzké obchodní vazby.

Francie ale podle agentury Reuters trvá na tom, aby výrobci munice byli z členských států. Pobaltské země, ale i Nizozemsko nebo Německo jsou naopak skeptické k tomu, že by byl evropský obranný průmysl schopen potřebného navýšení výroby. Borrell v pondělí řekl, že doufá v dohodu v řádu dní.

Jen Američané už dodali Ukrajině na 1,5 milionu dělostřeleckých granátů, to ale pro její potřeby stále nestačí. Dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů se skládají ze čtyř částí, jsou dlouhé 60 centimetrů a váží 45 kilogramů. Mohou zasáhnout cíle až do vzdálenosti 32 kilometrů.

„Náboje ráže 155 mm a podobné náboje ráže 152 mm ze sovětské éry jsou tak oblíbené, protože poskytují dobrou rovnováhu mezi dosahem a velikostí hlavice,“ řekl časopisu Time Ryan Brobst, výzkumný analytik amerického think-tanku Nadace pro obranu demokracií. Vysvětlil při tom, že s náboji větší ráže nelze dostřelit tak daleko, menší dělostřelecké granáty pak zase nejsou schopny udělat takovou škodu.

Dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů jsou používány v různých houfnicových systémech, které se dají převážet z místa na místo. Vynalezli je Francouzi za první světové války v reakci na rozsáhlou zákopovou válku. Později se staly nejběžnějším střelivem používaným Spojenci. Severoatlantická aliance přijala po druhé světové válce náboje ráže 155 milimetrů jako svůj dělostřelecký standard.

Ukrajinci nyní vystřelují šest až osm tisíc těchto dělostřeleckých granátů denně, během připravované jarní ofenzivy ale bude potřeba mezi sedmi až devíti tisíci střel, jak varoval poslanec tamního parlamentu Jehor Černijev. Rusko oproti tomu odpaluje až 40 tisíc dělostřeleckých granátů denně.