Ani NATO, ani USA. Válku má šanci ukončit jen Čína. Pro vlastní dobro

Další den války, další potenciálně důležité setkání, které ale opět velice pravděpodobně nepřinese nic zásadního. V Římě se setká poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan a vysoce postavený čínský diplomat Jang Ťie-čch’.

Schůze je naplánovaná od listopadu minulého roku. Na atraktivitě jí však přidávají události posledních dnů – na Čínu padlo podezření, že Rusku v jeho krvavém tažení Ukrajinou poskytne vojenskou pomoc.

Podle amerických médií si má čínská strana v Římě vyslechnout varování před následky, které Peking čekají v případě, že Rusku vojenskou pomoc skutečně poskytne.

Administrativa Joea Bidena se dlouhodobě obává, že Čína podkopá snahy Západu Ukrajinu bránit. A víkendové informace amerických deníků, podle kterých už Čína na žádost Ruska měla odpovědět – jak, není známo – tyto obavy jen prohloubily.

Co Moskva po Pekingu měla chtít, naznačil rozhovor se dvěma zasvěcenými, nicméně anonymními americkými představiteli, který vedla americká CNN. Podle těchto zdrojů si Rusko řeklo například o drony a další vojenskou i hospodářskou pomoc.

Čína takové nařčení odmítla. Mluvčí čínské ambasády v USA namítl, že o takové čínské pomoci Rusku „nikdy neslyšel“. „Současná situace na Ukrajině je skutečně znepokojivá,“ uvedl mluvčí Liou Pcheng-jü. „Vysokou prioritou je nyní zabránit tomu, aby se napjatá situace vyhrotila, nebo dokonce vymkla kontrole,“ dodal.

Krátce před setkáním v Římě pak Peking obvinil Washington z šíření „dezinformací“. Mluvčí ministerstva zahraničí Čao Li-ťien prohlásil, že „USA se zlými úmysly šíří dezinformace proti Číně v otázce Ukrajiny.“ Konkrétně však neřekl, že reaguje na spekulace o vojenské pomoci. O to adresnější však byl ve výzvě USA k vysvětlení „vojensko-biologických aktivit“, včetně těch na Ukrajině. Jde o téma, které dlouhodobě zvedá Kreml a minulý týden se je neúspěšně pokusil prosadit na půdě OSN.

Případná pomoc ze strany Číňanů by byla v ruské invazi významným a velice nevítaným krokem. Mohla by zvrátit prozatímní převahu ukrajinských sil a také poskytnout protiváhu tvrdým sankcím uvaleným na ruskou ekonomiku.

Podle odborníků, se kterými Seznam Zprávy mluvily dříve, je však nepravděpodobné, že by Čína na vojenskou pomoc kývla.

„Na to, aby se Čína veřejně postavila proti Rusku, by se muselo stát něco velmi radikálního a celkově si nemyslím, že k tomu dojde – tak jako si nemyslím, že by se Čína postavila jasně za Rusko,“ uvedl sinolog Richard Turcsányi. Stejně tak je dle něj těžko představitelný scénář, kdy by Čína přistoupila na tak explicitní pomoc, jako je ta vojenská.

Jiní analytici nevylučují, že by součástí spojenectví „bez limitů“ mohla být právě vojenská pomoc. Byla to však Čína, kdo odsoudil západní státy za poskytování zbraní ukrajinské armádě. Podle Pekingu tím jen „přilévají olej do ohně“.

Čína tradičně nakupovala vojenskou techniku spíše od Ruska než naopak, a v posledních letech se prodej ruských zbraní do Číny ještě zvýšil. Čína má však daleko vyspělejší rakety i drony, pro které by Rusko mohlo najít využití na Ukrajině.

Obvinění z poskytnutí čínské pomoci Rusku mohlo být ze strany Spojených států čistě taktické – takto krátce před setkáním obou stran v Římě si vytvořily prostor pro silnější nátlak na čínské diplomaty.

Ten by pak mohl pomoci zvrátit rýsující se rozdělení světa na „EU, USA a ty, kteří pomáhají Ukrajině, a Čínu, která pomáhá Rusku“. V případě potvrzení takového rozdělení by byla válka na Ukrajině o to závažnější, píše pro BBC analytik Robin Brant.

Dalším a mnohem důležitějším cílem mohla být snaha přimět čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, aby zvážil klady a zápory aktuální pozice Číny. Ačkoli se totiž snaží pasovat do role neutrálního hráče, její výchozí pozice stojí na „skálopevném“ spojenectví, které Si Ťin-pching s Putinem stvrdili 4. února v dokumentu o více než 5 tisících slovech.

Přibližně v té době měli podle západních tajných služeb čínští představitelé požádat Rusko, aby s invazí na Ukrajinu nezačalo dřív, než skončí zimní olympijské hry v Pekingu. Čína nařčení odmítla s tím, že Putin Ukrajinu jednoduše nenapadne.

„Neutrální“ pozici si Čína utvrzuje hrou na obě strany. Sice hovoří o podpoře „suverenity a územní celistvosti“, což je běžná fráze v čínské diplomacii, ale už výslovně neříká, suverenitu kterého národa vlastně podporuje. Ačkoli se většinou tato slova interpretují jako podpora Ukrajiny, není vyloučeno, že naopak mohou podporovat Putinovy nároky na obnovení území imperiálního Ruska.

Sama ruská média však ve čtvrtek zpochybnila závazek Číny vůči Rusku poté, co tiskové agentury oznámily, že Čína odmítá dodávat potřebné součásti letadel ruskému leteckému průmyslu, který už těžce postihly západní sankce. To je pro Rusko velký problém – Boeing a Airbus tvoří většinu flotily komerčního letectví v zemi a bez přístupu k těmto západním společnostem měla Čína sloužit jako ideální alternativa. Rusku tak nezbývá než prosit o součástky Turecko a Indii.

Podle nezávislých analytiků existují určité důkazy, že se zásoby ruských raket ztenčují.

O střízlivou předpověď čínského vývoje v Putinově válce se pokusila i platforma US-China Perception Monitor. Anglickojazyčná i čínskojazyčná verze zpracovaná profesorem Chu Wejem tvrdí, že Putinova válka bude mít globálně větší důsledky než útoky z 11. září 2001.

Čína se dostala na rozcestí, kde každý další krok rozhodne o dopadech války na mezinárodním poli. Části analýzy vám nyní předkládáme.

V první řadě Vladimir Putin nebude schopen dosáhnout svých očekávaných cílů a Rusko se dostane do úzkých. Západ se ještě více semkne pod vedením USA. Po válce přilne Německo a Francie blíže k obrannému rámci NATO, čímž se zhroutí sen Evropy o samostatnosti v diplomacii i sebeobraně. Německo výrazně zvýší svůj vojenský rozpočet; Švýcarsko, Švédsko a další země by se mohly vzdát neutrality. 

Znovu nastane éra „Železné opony“. Ta se nepotáhne jen od Baltského moře po Černé moře, ale také mezi tábor ovládaný Západem a jeho konkurenty. Západ nakreslí čáru mezi demokraciemi a autoritářskými státy, spor s Ruskem vymezí jako boj mezi demokracií a diktaturou. Nová železná opona nebude svět rozdělovat na dva světy. Bude to boj na život a na smrt mezi těmi, kdo jsou pro a proti západní demokracii. 

Síla západního spojenectví poroste – stejně jako izolace Číny. S Putinovým pádem již nebudou USA čelit dvěma strategickým konkurentům, bude třeba mít kontrolu pouze nad Čínou. Od ní se odřízne také Evropa; Japonsko se stane protičínským předvojem; k USA se přikloní také Jižní Korea; k protičínskému táboru se připojí i Tchaj-wan. Země si budou muset vybrat stranu.

Čína bude obklíčená nejen vojensky. Bude čelit také výzvě ve formě západních hodnot a systémů.

Má však na výběr. Eskalace konfliktu mezi Ruskem a Západem jí sice svědčí vzhledem k tomu, že není Spojeným státům tolik na očích, Putin je však koule na noze, které by se měla zbavit dřív, než ji s sebou stáhne dolů.

Zákon mezinárodní politiky říká, že neexistují „žádní věční spojenci ani věční nepřátelé“. „Věčné a trvalé“ jsou pouze jen „zájmy“. Za současných mezinárodních okolností může Čína postupovat pouze tak, že bude chránit své vlastní zájmy tím, zvolí si menší zlo – břemeno v podobě Ruska tedy co nejdříve zahodí.

Hrát na obě strany se Číně z dlouhodobého hlediska nevyplatí. Tento postoj ji akorát v očích většiny světa staví na temnou stranu. V některých případech je zdánlivá neutralita rozumnou volbou, ale to neplatí pro tuto válku, kde Čína nemá co získat. 

Jakmile se Čína Putina vzdá, uleví se jí i jejímu vztahu k Západu.

Ideální cestou pro Čínu by dle výzkumníků mělo být přispívání světovému míru. A do mírového konceptu ruské kroky – mající potenciál způsobit jadernou válku – nezapadají. Čína by měla ukázat, že je odpovědnou velmocí schopnou zkrotit i Putina a jeho expanzivní dobrodružství.

Čína je jedinou zemí na světě s touto schopností a musí toho využít. Pokud přestane Putina podporovat, má sílu a šanci ukončit válku. Přinejmenším se bez ní Rusko neodváží válku eskalovat.